Dvacet let bez Lubomíra Nového

Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem-asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen "služebně", ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo – bohužel – nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl.

First, I have to mention a medallion of Josef Zumr for Luboš's sixtieth birthday, published Filosofický časopis in 1995, as a proof that our former head of the department was respected not only by philosophers from Brno. Luboš was born in the same year as me, but managed to finish his secondary school studies one year earlier. So it happened that in 1950 I met him at the Faculty of Arts as an assistant professor (in his lecture on ethics); and he met me as one of his first philosophy students. Since we worked at the same department since, and we were meeting not only as colleagues, but also as friends outside the university. What remains unforgettable are for instance our tours to the Slovak cottage to visit Pavel Pácl where I was fortifying my knowledge of how naturally Lubos could be an excellent companion in such an environment (not just during card games, but even when we tried to contribute to the maintenance of Pavel's cottage and its preparation for the winter). I tried to say a few words about Luboš's relation to the family to which he was born, to his own family, to his native region, and indeed about Luboš as a teacher who was popular and esteemed among all students. Unfortunately, it had to come eventually to the words of admiration for his valiant struggle with a disease that eventually succumbed.