Jazyky staré Itálie

Tento článek je první částí delšího příspěvku, která navazuje na předchozí stať A. Bartoňka "Formování jazykové situace v předhistorické a protohistorické Itálii", jejíž náplní je diachronická analýza jazykové situace ve staré Itálii. V našem příspěvku se pokusíme o stručnou charakteristiku jazyků doložených na italské půdě písemnými památkami v době historické, tj. v 7.-1. stol. př. Kr. Ponecháme stranou pouze jazyky do Itálie importované - tj. především řečtinu, která je dostatečně pojednána ve výše zmíněném článku A. Bartoňka, a doklady punštiny resp. jazyků semitského typu. Doklady semitských jazyků se nacházejí především při jihozápadním pobřeží Itálie a na ostrovech (4 nápisy byly nalezeny na Sardinii, 3 z období 830-750 př. Kr., čtvrtý nápis pochází ze 7. stol. př. Kr.), další čtyři fragmentární doklady pocházejí z 8. stol. př. Kr. z řecké Pithekoussai (Ischia) - na vlastním italském poloostrově byly nalezeny tři nápisy pocházející z 8.-7. stol. př. Kr. Stranou zůstává rovněž latina, jakožto jazyk velmi dobře dokumentovaný. Pro značný rozsah tématu rozdělíme článek do dvou částí, v této první pojednáme o neindoevropských jazycích autochthonního charakteru.