Title: Melniková-Papoušková, Gamza a Kurš : kulturní transmise Stanislavského systému v meziválečném Československu
Variant title:
- Melniková-Papoušková, Gamza and Kurš : the cultural transmission of the Stanislavsky system in interwar Czechoslovakia
Source document: Theatralia. 2023, vol. 26, iss. 2, pp. 82-103
Extent
82-103
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Persistent identifier (DOI): https://doi.org/10.5817/TY2023-2-6
Stable URL (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.78984
Type: Article
Language
License: CC BY-NC-ND 4.0 International
Rights access
open access
Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.
Abstract(s)
Studie se věnuje třem osobnostem meziválečného období českého divadla, které přinášejí první informace o Stanislavského systému herecké tvorby a pedagogiky. Překladatelka Naděžda Melniková-Papoušková seznamuje českou divadelní veřejnost se základními koncepty systému na počátku dvacátých let minulého století, kdy v ČSR působí ruské mchatovské skupiny. Vladimír Gamza, herec a režisér, ctitel Moskevského uměleckého divadla a jeho Prvního studia, rovněž těží ze své osobní zkušenosti s ruským divadlem. V roce 1928 se seznamuje se Stanislavského knihou Můj život v umění a ve svém deníku převádí některé pojmy systému do češtiny. Režisér Antonín Kurš se s ruským, respektive sovětským divadlem seznamuje ve třicátých letech, v době prosazování doktríny socialistického realismu.
The study focuses on three personalities of the interwar period of Czech theatre who brought in the first information about Stanislavsky system of acting and pedagogy to Czechoslovakia. The translator Naděžda Melniková-Papoušková introduces the Czech theatre public to the basic concepts of the system in the early 1920s, when Russian MAT groups were active in Czechoslovakia. Vladimír Gamza, actor and director, an admirer of MAT and its First Studio, also draws on his personal experience of Russian theatre. In 1928, he became acquainted with Stanislavsky’s book My Life in Art and translated some of the concepts of the system into Czech in his diary. The director Antonín Kurš became acquainted with Soviet theatre in the 1930s, at the time when the doctrine of socialist realism was being promoted.
Note
Podpořeno z grantu "Stanislavskij a transmise systému" Grantové soutěže AMU v roce 2021 (identifikační číslo nebylo přiděleno).
References
[1] ANDREJS, René. 2021. Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková v kontextu česko-ruských kulturních vztahů. Disertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2021. [citováno dne 17.12.2022]. Dostupné online na: https://theses.cz/id/n3y2bb/.
[2] BOR, Jan. 1921. Jevištní umění Moskevských. Jeviště (2. 6. 1921): 2.
[3] BRABEC, Jan (ed.). Dějiny českého divadla / IV. Praha: Academia, 1983.
[4] CARNICKE, Sharon M. 2009. Stanislavsky in Focus: An Acting Master for the Twenty-first Century. London: Routledge, 2009.
[5] ČECHOV, Michail. 1919. O systěme Stanislavskogo. Gorn 1919, kn. 2/3. [citováno dne 6.4.2023] Dostupné online na: http://teatr-lib.ru/Library/Chehov_m/Nasled_2/#_Toc137205451.
[6] DIGRIN, Zdeněk. 1968. Bohuš Záhorský. Praha: Orbis, 1968.
[7] DRÁPALA, Milan et al. (eds.). 2017. Cesty do utopie: Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017.
[8] FLEISCHNER, Richard. 1937. Divadlo v přerodu. Olomouc: Index, 1937.
[9] GAMZA, Vladimír (a). Deník. Národní muzeum v Praze, Divadelní oddělení historického muzea, pozůstalost Vladimíra Gamzy, složka č. 11.348, nedatováno.
[10] GAMZA, Vladimír (b). O režii. Národní muzeum v Praze, Divadelní oddělení historického muzea, pozůstalost Vladimíra Gamzy, složka č. 11.347, nedatováno.
[11] GAMZA, Vladimír (c). Vznik a historie Uměleckého studia. Národní muzeum v Praze, Divadelní oddělení historického muzea, pozůstalost Vladimíra Gamzy, složka č. 11.347, nedatováno.
[12] GROYS, Boris. 2010. Gesamtkunstwerk Stalin: Rozpolcená kultura v Sovětském svazu. Př. Martin Ritter. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, 2010.
[13] HILAR, Karel Hugo. 1929. Jaký byl Gamza. Národní a Stavovské divadlo 6 (11. 1. 1929): 4–5.
[14] HONZL, Jindřich.1959. Divadelní a literární podobizny. Praha: Orbis, 1959.
[15] KACETLOVÁ, Vendula. 2019. Antonín Kurš: (ne)všední život. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2019. [citováno dne 28.12.2022]. Dostupné online na: https://is.muni.cz/th/jivno.
[16] KOLÁTOR, Vladimír. 1931. O Vladimíru Gamzovi. Praha: Vladimír Kolátor, 1931.
[17] KOLENOVSKÁ, Daniela. 2017. Sovětská veřejná diplomacie a západní intelektuálové. In Kateřina Šimová et al. (eds.). Cesty do utopie: Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017: 15–49.
[18] KREIBICH, Karel a Bohumír ŠMERAL. 1978. Soudruzi Šmeral a Kreibich proti prohlášení 26 a pro linii V. sjezdu. In Protokol V. řádného sjezdu Komunistické strany Československa (18.–23. února 1929). Praha: Nakladatelství svoboda, 1978: 655–656.
[19] KURŠ, Antonín. 1936a. Dětská divadla v SSSR a u nás. Praha: Dědictví Komenského. 1936.
[20] KURŠ, Antonín. 1936b. Úvod k českému vydání. In Josif M. Rapaport. Herec a jeho práce. Praha: Pavel Prokop, Svaz dělnických divadelních ochotníků československých, 1936: 3–5.
[21] KURŠ, Antonín. s. a. Dokumentární materiál k předválečné a těsně poválečné činnosti. Moravské zemské muzeum, Oddělení dějin divadla, pozůstalost Antonína Kurše, složka č. 40/1969.
[22] LEŠKA, Oldřich (ed. a kol.). 1978. Rusko-český slovník. 1. vyd. V ČSSR. Praha: SPN, 1978.
[23] MALAEV-BABEL, Andrei. 2011. The Vakhtangov Sourcebook. London: Routledge, 2011.
[24] MALLY, Lynn. 2003. Exporting Soviet Culture: The Case of Agitprop Theatre. Slavic Review 62 (2003): 2: 324–342. [citováno dne 4.12.2022]. Dostupné online na: www.jstor.org/stable/3185580.
[25] MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. 1929. Má setkání s Vladimírem Gamzou. Československé divadlo 7 (31. 1. 1929): 12: 18–20.
[26] MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. 1921a. Moskevské umělecké divadlo. Praha: Čin – Tiskové a nakladatelské družstvo československých legionářů, 1921.
[27] MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. 1921b. Theorie Stanislavského. Jeviště 2 (1921): 17: 263–264.
[28] MORÁVKOVÁ, Alena. 2002. Ke vztahu české a ruské divadelní avantgardy. In Jiří Franěk a Alena Morávková (eds.). Avantgarda: vztah české a ruské avantgardy. K 80. narozeninám Jiřího Fraňka. Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2002: 78–84.
[29] MUSILOVÁ, Martina. 2007. Zdravá schizofrenie. Vlivy Brechtova epického divadla a zcizujícího efektu v českém moderním herectví. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2007. [citováno dne 3.1.2023]. Dostupné online na: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/12108/140007357.pdf?sequence=1&isAllowed=y.
[30] MUSILOVÁ, Martina. 2013. Stanislavskij znovukříšený. K duchovním kořenům jeho tvorby. Divadelní revue 24 (2013): 2: 35–49.
[31] OBST, Milan. 1983. Dělnické ochotnické divadlo. In Jan Brabec (ed.). Dějiny českého divadla / IV. Praha: Academia, 1983: 13–206.
[32] POLJAKOVA, Jelena. 2006. Těatr Suleržickogo. Moskva: Agraf, 2006.
[33] RAPAPORT, Josif M. 1936. Herec a jeho práce. Př. Antonín Kurš Praha: Pavel Prokop, Svaz dělnických divadelních ochotníků československých, 1936.
[34] RUTTE, Miroslav. 1929. Dva, již nám odešli. In Miroslav Rutte a Josef Kodíček (eds.). Nové české divadlo 1928–1929. Praha: Ot. Štorch-Marien, Aventinum, 1929, s. 113–114.
[35] SCHERL, Adolf. 1983. Činoherní divadlo v letech zápasů proti fašismu (1929–1939). In Jan Brabec (ed.). Dějiny českého divadla / IV. Praha: Academia, 1983: 206–439.
[36] SRBA, Bořivoj. 1961. Antonín Kurš a dělnické divadelní hnutí. Divadlo (1961): 5: 348–353.
[37] STANISLAVSKIJ, Konstantin S. 1946. Moje výchova k herectví, 1. díl. Př. Jaroslav Hulák. Praha: Athos, 1946.
[38] STANISLAVSKIJ, Konstantin S. 1940. Můj život v umění. Př. František Píšek. Praha: Fr. Borový, 1940.
[39] STANISLAVSKIJ, Konstantin S. 1983. Můj život v umění. Př. Olga a Jaroslav Žákovi. Praha: Odeon, 1983.
[40] STANISLAVSKÝ, Konstantin S. 1938. O "šablonách" herců řemeslníků /1. Př. Antonín Kurš. Divadlo 25 (15. 11. 1938): 2: 38–39.
[41] STANISLAVSKÝ, Konstantin S. 1939. O "šablonách" herců řemeslníků /2. Př. Antonín Kurš. Divadlo 25 (20. 1. 1939): 4: 89–90.
[42] STACHOVSKIJ, Sergej V. 1996. "Balagan" nebo "chrám?". Divadelní revue 7 (1996): 2: 3–17 .
[43] ŠIMOVÁ, Kateřina. 2017. Cesty československých intelektuálů do sovětského Ruska. In Kateřina Šimová et al. (eds.). Cesty do utopie: Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017: 51–81.
[44] VOSTRÝ, Jaroslav. 2022. Úvodem. In Konstantin Stanislavskij a Jaroslav Vostrý (ed.). Od prožívání k jednání. Předpoklady a cíle Stanislavského reformy. Praha: Kant, 2022: 5–6.
[45] ZICH, Otakar. 1931. Estetika dramatického umění. Praha: Melantrich, 1931.
[2] BOR, Jan. 1921. Jevištní umění Moskevských. Jeviště (2. 6. 1921): 2.
[3] BRABEC, Jan (ed.). Dějiny českého divadla / IV. Praha: Academia, 1983.
[4] CARNICKE, Sharon M. 2009. Stanislavsky in Focus: An Acting Master for the Twenty-first Century. London: Routledge, 2009.
[5] ČECHOV, Michail. 1919. O systěme Stanislavskogo. Gorn 1919, kn. 2/3. [citováno dne 6.4.2023] Dostupné online na: http://teatr-lib.ru/Library/Chehov_m/Nasled_2/#_Toc137205451.
[6] DIGRIN, Zdeněk. 1968. Bohuš Záhorský. Praha: Orbis, 1968.
[7] DRÁPALA, Milan et al. (eds.). 2017. Cesty do utopie: Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017.
[8] FLEISCHNER, Richard. 1937. Divadlo v přerodu. Olomouc: Index, 1937.
[9] GAMZA, Vladimír (a). Deník. Národní muzeum v Praze, Divadelní oddělení historického muzea, pozůstalost Vladimíra Gamzy, složka č. 11.348, nedatováno.
[10] GAMZA, Vladimír (b). O režii. Národní muzeum v Praze, Divadelní oddělení historického muzea, pozůstalost Vladimíra Gamzy, složka č. 11.347, nedatováno.
[11] GAMZA, Vladimír (c). Vznik a historie Uměleckého studia. Národní muzeum v Praze, Divadelní oddělení historického muzea, pozůstalost Vladimíra Gamzy, složka č. 11.347, nedatováno.
[12] GROYS, Boris. 2010. Gesamtkunstwerk Stalin: Rozpolcená kultura v Sovětském svazu. Př. Martin Ritter. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště, 2010.
[13] HILAR, Karel Hugo. 1929. Jaký byl Gamza. Národní a Stavovské divadlo 6 (11. 1. 1929): 4–5.
[14] HONZL, Jindřich.1959. Divadelní a literární podobizny. Praha: Orbis, 1959.
[15] KACETLOVÁ, Vendula. 2019. Antonín Kurš: (ne)všední život. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2019. [citováno dne 28.12.2022]. Dostupné online na: https://is.muni.cz/th/jivno.
[16] KOLÁTOR, Vladimír. 1931. O Vladimíru Gamzovi. Praha: Vladimír Kolátor, 1931.
[17] KOLENOVSKÁ, Daniela. 2017. Sovětská veřejná diplomacie a západní intelektuálové. In Kateřina Šimová et al. (eds.). Cesty do utopie: Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017: 15–49.
[18] KREIBICH, Karel a Bohumír ŠMERAL. 1978. Soudruzi Šmeral a Kreibich proti prohlášení 26 a pro linii V. sjezdu. In Protokol V. řádného sjezdu Komunistické strany Československa (18.–23. února 1929). Praha: Nakladatelství svoboda, 1978: 655–656.
[19] KURŠ, Antonín. 1936a. Dětská divadla v SSSR a u nás. Praha: Dědictví Komenského. 1936.
[20] KURŠ, Antonín. 1936b. Úvod k českému vydání. In Josif M. Rapaport. Herec a jeho práce. Praha: Pavel Prokop, Svaz dělnických divadelních ochotníků československých, 1936: 3–5.
[21] KURŠ, Antonín. s. a. Dokumentární materiál k předválečné a těsně poválečné činnosti. Moravské zemské muzeum, Oddělení dějin divadla, pozůstalost Antonína Kurše, složka č. 40/1969.
[22] LEŠKA, Oldřich (ed. a kol.). 1978. Rusko-český slovník. 1. vyd. V ČSSR. Praha: SPN, 1978.
[23] MALAEV-BABEL, Andrei. 2011. The Vakhtangov Sourcebook. London: Routledge, 2011.
[24] MALLY, Lynn. 2003. Exporting Soviet Culture: The Case of Agitprop Theatre. Slavic Review 62 (2003): 2: 324–342. [citováno dne 4.12.2022]. Dostupné online na: www.jstor.org/stable/3185580.
[25] MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. 1929. Má setkání s Vladimírem Gamzou. Československé divadlo 7 (31. 1. 1929): 12: 18–20.
[26] MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. 1921a. Moskevské umělecké divadlo. Praha: Čin – Tiskové a nakladatelské družstvo československých legionářů, 1921.
[27] MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. 1921b. Theorie Stanislavského. Jeviště 2 (1921): 17: 263–264.
[28] MORÁVKOVÁ, Alena. 2002. Ke vztahu české a ruské divadelní avantgardy. In Jiří Franěk a Alena Morávková (eds.). Avantgarda: vztah české a ruské avantgardy. K 80. narozeninám Jiřího Fraňka. Praha: Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2002: 78–84.
[29] MUSILOVÁ, Martina. 2007. Zdravá schizofrenie. Vlivy Brechtova epického divadla a zcizujícího efektu v českém moderním herectví. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2007. [citováno dne 3.1.2023]. Dostupné online na: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/12108/140007357.pdf?sequence=1&isAllowed=y.
[30] MUSILOVÁ, Martina. 2013. Stanislavskij znovukříšený. K duchovním kořenům jeho tvorby. Divadelní revue 24 (2013): 2: 35–49.
[31] OBST, Milan. 1983. Dělnické ochotnické divadlo. In Jan Brabec (ed.). Dějiny českého divadla / IV. Praha: Academia, 1983: 13–206.
[32] POLJAKOVA, Jelena. 2006. Těatr Suleržickogo. Moskva: Agraf, 2006.
[33] RAPAPORT, Josif M. 1936. Herec a jeho práce. Př. Antonín Kurš Praha: Pavel Prokop, Svaz dělnických divadelních ochotníků československých, 1936.
[34] RUTTE, Miroslav. 1929. Dva, již nám odešli. In Miroslav Rutte a Josef Kodíček (eds.). Nové české divadlo 1928–1929. Praha: Ot. Štorch-Marien, Aventinum, 1929, s. 113–114.
[35] SCHERL, Adolf. 1983. Činoherní divadlo v letech zápasů proti fašismu (1929–1939). In Jan Brabec (ed.). Dějiny českého divadla / IV. Praha: Academia, 1983: 206–439.
[36] SRBA, Bořivoj. 1961. Antonín Kurš a dělnické divadelní hnutí. Divadlo (1961): 5: 348–353.
[37] STANISLAVSKIJ, Konstantin S. 1946. Moje výchova k herectví, 1. díl. Př. Jaroslav Hulák. Praha: Athos, 1946.
[38] STANISLAVSKIJ, Konstantin S. 1940. Můj život v umění. Př. František Píšek. Praha: Fr. Borový, 1940.
[39] STANISLAVSKIJ, Konstantin S. 1983. Můj život v umění. Př. Olga a Jaroslav Žákovi. Praha: Odeon, 1983.
[40] STANISLAVSKÝ, Konstantin S. 1938. O "šablonách" herců řemeslníků /1. Př. Antonín Kurš. Divadlo 25 (15. 11. 1938): 2: 38–39.
[41] STANISLAVSKÝ, Konstantin S. 1939. O "šablonách" herců řemeslníků /2. Př. Antonín Kurš. Divadlo 25 (20. 1. 1939): 4: 89–90.
[42] STACHOVSKIJ, Sergej V. 1996. "Balagan" nebo "chrám?". Divadelní revue 7 (1996): 2: 3–17 .
[43] ŠIMOVÁ, Kateřina. 2017. Cesty československých intelektuálů do sovětského Ruska. In Kateřina Šimová et al. (eds.). Cesty do utopie: Sovětské Rusko ve svědectvích meziválečných československých intelektuálů. Praha: Prostor, 2017: 51–81.
[44] VOSTRÝ, Jaroslav. 2022. Úvodem. In Konstantin Stanislavskij a Jaroslav Vostrý (ed.). Od prožívání k jednání. Předpoklady a cíle Stanislavského reformy. Praha: Kant, 2022: 5–6.
[45] ZICH, Otakar. 1931. Estetika dramatického umění. Praha: Melantrich, 1931.