Atalanta and institution of fosterage in context of mythological traditions

Title: Atalanta and institution of fosterage in context of mythological traditions
Source document: Graeco-Latina Brunensia. 2012, vol. 17, iss. 1, pp. [3]-32
Extent
[3]-32
  • ISSN
    1803-7402 (print)
    2336-4424 (online)
Type: Article
License: Not specified license
 

Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.

Abstract(s)
In the article the name of the heroine Atalanta is analyzed on the basis of chosen fragments of texts of the Greek and Roman mythographs, summarized in Appendix. (Pseudo-) Apollodorus and Aelianus agree in information that it was a she-bear who became a foster-mother of Atalanta, when she was left in mountains by her father Iasos (or Iasion), because he wished a son. Other authors inform us about a father called Schoineus, but nobody ascribe him the leaving of his daughter. This paradox may be explained, if Iasos or Iasion was a foster-father. With regard to the she-bear, Atalanta's foster-mother, the institution of fosterage played an important role in Atalanta's curriculum. In this perspective it is legitimate to etymologize her name on the basis of the Indo-European root *H2el– > *al– "to nourish; grow", in the case of the name Atalanta intensified by the prefix *at(i)–, which was applied to the same root not only in Greek (ἀτάλλω "I skip in childish glee, gambol; bring up a child, rear, foster"), but also in the Germanic languages (*aþala– "noble descendant"), Tocharian A (ātäl "man"), and probably also in Hieroglyphic Luvian (atala– "brother").
V článku je analyzováno jméno heroiny Atalanty na základě vybraných úryvků z textů řeckých a římských mytografů, které jsou uvedeny v Příloze. (Pseudo–) Apollodóros a Aelianus se shodují v tom, že se jí ujala medvědice, když byla odložena svým otcem jménem Iasos, respektive Iasion, neboť ten si přál chlapce. Jiní autoři uvádějí jako otce muže jménem Schoineus, nezmiňují však, že by dceru odložil. Vysvětlení tohoto rozporu může spočívat v předpokladu, že Iasos či Iasion byl náhradním otcem – pěstounem. Pěstounkou byla Atalantě i medvědice, a tak je přirozené hledat klíč k jejímu jménu právě v instituci pěstounství. K ní se vztahuje indoevropský kořen *H2el– > *al– "živit; růst", v případě jména Atalanty zesílený prefixem *at(i)–, který se uplatnil u téhož kořene nejen v řečtině (ἀτάλλω "živím, pěstuji, vychovávám"), ale i v germánských jazycích (*aþala– "urozený potomek"), tocharštině A (ātäl "muž") a zřejmě i hieroglyfické luvijštině (atala– "bratr").
Note
The present study originated in cooperation with the Centre for the Interdisciplinary Research of Ancient Languages and Older Stages of Modern Languages (MSM 0021622435) at Masaryk University, Brno, and thanks to the grant of the Czech Science Foundation (GAČR), P406/12/0655.
References
[1] Adams, Douglas Q. 1999. A Dictionary of Tocharian B. Amsterdam – Atlanta: Rodopi.

[2] Benveniste, Emile. 1973. Indo-European language and society. London: Faber & Faber.

[3] Carling, Gerd. 2009. Dictionary and Thesaurus of Tocharian A, Volume I: A–J. Wiesbaden: Harrassowitz.

[4] Carnoy, Albert. 1957. Dictionnaire étymologique de la mythologie gréco-romaine. Louvain: Editions universitas.

[5] Delamarre, Xavier. 1984. Le vocabulaire indo-européen. Lexique étymologique thématique. Paris: Maisonneuve.

[6] Escher-Bürkli, Jakob. 1896. Atalante. In Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft, hrgb. von Georg Wissowa. Stuttgart: Metzler, cc. 1890–1894.

[7] Fortson, Benjamin W. 2004. Indo-European Language and Culture. Malden – Oxford – Carlton: Blackwell Publishing.

[8] Frisk, Hjalmar. 1973. Griechisches etymologisches Wörterbuch, Bd. I. Heidelberg: Winter.

[9] Hawkins, John D. 2000. Corpus of Hieroglyphic Luwian Inscriptions, Vol. I: Inscriptions of the Iron Age. Berlin – New York: Walter de Gruyter.

[10] Hoffmann, Otto. 1906. Die Makedonen, ihre Sprache und ihr Volkstum. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

[11] Hubert, Henri. 1932. Les Celtes et la civilisation celtique. Paris: La renaissance du livre.

[12] Lehmann, Winfred. 1986. A Gothic Etymological Dictionary. Leiden: Brill.

[13] LIV Lexicon der indogermanischen Verben, [ed.]. Helmut Rix et alii. Wiesbaden: Reichert 20001.

[14] Moussy, Claude. 1972. "Ἀταλός, ἀτάλλω, ἀτιτάλλω." In Bader, François [ed.] Mélanges de linguistique et de philologique grecques offerts à Pierre Chantraine. Paris: Klincksieck, 157–168.

[15] Oshiro, Terumasa. 1990. "On Kinship Terms in Hieroglyphic Luwian." Orient. Report of the Society for Near Eastern Studies in Japan 26, 86–93. | DOI 10.5356/orient1960.26.86

[16] Pokorny, Julius. 1959. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. Bern – München: Francke.

[17] Schwyzer, Eduard. 1939. Griechische Grammatik, Band I. München: Beck.

[18] Szemerény, Oswald. 1952. "The etymology of German Adel." Word 8, 42–49. | DOI 10.1080/00437956.1952.11659419

[19] de Vaan, Michiel. 2008. Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages. Leiden – Boston: Brill.