Název: Ritornel jako symbol labyrintického tance v Ariadně Bohuslava Martinů
Variantní název:
- The ritornello as a symbol of labyrinthic dance in Bohuslav Martinů's Ariadne
Zdrojový dokument: Musicologica Brunensia. 2010, roč. 45, č. 1-2, s. [215]-221
Rozsah
[215]-221
-
ISSN1212-0391 (print)2336-436X (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/115276
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Martinů was one of the foremost composers in the 20th century whose work finds inspiration in the mythology of Antiquity. The composer – like Stravinsky, Picasso, Dürrenmatt, etc. – created commentary to ancient model from the present point of view. The opera Ariadne is his most important work in this area. Martinů described the Ariadne as a "light comedy". This designation is in accord with the neoclassicist form inspired, e.g. by Monteverdi's Orfeo. On the other hand, this model of baroque and classicist opera is permeated with Surrealist influences. The main ritornello plays an important role in the opera. Its dance character has its roots in Dionysian cult which is connected with the cult of Ariadne. From this point of view, it can be understood as the symbol of labyrinthic wandering.
Reference
[1] Druskin, Michail Semjonovič: Igor Stravinskij, osobnost, dílo, názory. Editio Supraphon, Praha 1981.
[2] Dürrenmatt, Friedrich: Labyrint. Hynek, Praha 1998.
[3] Fukač, Jiří: Problém prostoru a času v díle Bohuslava Martinů. In: Hudební rozhledy, XLIV (1991), č. 2, s. 83–85.
[4] Geiss, Heinz: Starověký Knóssos. Vyšehrad, Praha 1985.
[5] Graves, Robert: Řecké mýty I. Odeon, Praha 1982.
[6] Hocke, Gustav René: Svět jako labyrint. Manýrismus v literatuře. Triáda / H&H, Praha 2001.
[7] Huizinga, Johan: Homo ludens. O původu kultury ve hře. Mladá fronta, Praha 1971.
[8] Mihule, Jaroslav: Martinů. Osud skladatele. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2002.
[9] Pečman, Rudolf: Hudební divadlo Bohuslava Martinů a jeho vztah ke světu antiky. In: Opus musicum, XIV (1982), č. 10, s. 292–295.
[10] Stahmer, Klaus: Ironizace banálního. Několik myšlenek o pozoruhodných pasážích v díle Bély Bartóka. In: Opus musicum, II (1970), č. 2, s. 45–49.
[11] Stravinskij, Igor: Rozhovory s Robertem Craftem. Editio Supraphon, Praha – Bratislava 1967.
[12] Svoboda, Ludvík (ed).: Encyklopedie antiky. Academia, Praha 1973.
[13] Šafránek, Miloš (ed.): Divadlo Bohuslava Martinů. Editio Supraphon, Praha 1979.
[14] Vyloužil, Jiří: The Ariadne of Bohuslav Martinů. Notes on the Genesis, Style and Ideas of the Work. In: Rudolf Pečman (ed.): The Stage Works of Bohuslav Martinů. Praha 1967, s. 195–203.
[2] Dürrenmatt, Friedrich: Labyrint. Hynek, Praha 1998.
[3] Fukač, Jiří: Problém prostoru a času v díle Bohuslava Martinů. In: Hudební rozhledy, XLIV (1991), č. 2, s. 83–85.
[4] Geiss, Heinz: Starověký Knóssos. Vyšehrad, Praha 1985.
[5] Graves, Robert: Řecké mýty I. Odeon, Praha 1982.
[6] Hocke, Gustav René: Svět jako labyrint. Manýrismus v literatuře. Triáda / H&H, Praha 2001.
[7] Huizinga, Johan: Homo ludens. O původu kultury ve hře. Mladá fronta, Praha 1971.
[8] Mihule, Jaroslav: Martinů. Osud skladatele. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2002.
[9] Pečman, Rudolf: Hudební divadlo Bohuslava Martinů a jeho vztah ke světu antiky. In: Opus musicum, XIV (1982), č. 10, s. 292–295.
[10] Stahmer, Klaus: Ironizace banálního. Několik myšlenek o pozoruhodných pasážích v díle Bély Bartóka. In: Opus musicum, II (1970), č. 2, s. 45–49.
[11] Stravinskij, Igor: Rozhovory s Robertem Craftem. Editio Supraphon, Praha – Bratislava 1967.
[12] Svoboda, Ludvík (ed).: Encyklopedie antiky. Academia, Praha 1973.
[13] Šafránek, Miloš (ed.): Divadlo Bohuslava Martinů. Editio Supraphon, Praha 1979.
[14] Vyloužil, Jiří: The Ariadne of Bohuslav Martinů. Notes on the Genesis, Style and Ideas of the Work. In: Rudolf Pečman (ed.): The Stage Works of Bohuslav Martinů. Praha 1967, s. 195–203.