Název: Relationship representation in the process of real-life moral judgment
Variantní název:
- Reprezentace vztahu v procesu morálního usuzování
Zdrojový dokument: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. P, Řada psychologická. 2006, roč. 54, č. P10, s. [71]-76
Rozsah
[71]-76
-
ISSN1211-3522
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/114211
Type: Článek
Jazyk
Jazyk shrnutí
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
In this article we have focused on the topic how relationships are represented in the process of moral judgment. We have argued that both Kohlberg (1973, 1984) and Gilligan (1982) pointed out different types of relationship representation in moral reasoning. In so-called care-based reasoning, principles are subordinated to relationships; in so-called justice-based reasoning, relationships are subordinated to universal principles. The research sample consisted of 261 adolescents (mean average = 17.3, 46% girls and 54% boy). A dating-dilemma situation with ten different items was offered to participants in a questionnaire. Every item indicated a different solution (to date or not to date), different levels of reasoning (preconventional, conventional, or postconventional) and a different relationship representation (justice-based or care-based). We found the elimination of care-based reasoning and justice-based reasoning on both the conventional and postconventional level, in both girls and boys. This means that persons differ in preference of these types of reasoning, yet regardless of gender.
V tomto článku jsme se soustředili na problematiku, jak jsou vztahy reprezentovány v procesu morálního usuzování. Argumentujeme, že jak Kohlberg (1973, 1984), tak Gilliganová (1982) poukázali na odlišné typy reprezentace vztahu v morálním zdůvodňování. Při usuzování orientovaném na péči jsou principy podřízeny vztahům, zatímco při usuzování orientovaném na spravedlnost jsou vztahy podřízeny univerzálním principům. Výzkumný soubor se skládal z 261 dospívajících (věkový průměr 17.3, 46 % dívek a 54 % chlapců). Respondenti v rámci dotazníku posuzovali dilema týkající se situace chození, a to na deseti položkách. Každá položka nabízela odlišné řešení (chodit nebo nechodit), odlišnou úroveň zdůvodnění (prekonvenční, konvenční, nebo postkonvenční) a odlišný způsob reprezentace vztahu (orientace na spravedlnost nebo péči). U dívek i chlapců jsme zjistili, že usuzování orientované na péči se vylučuje s usuzováním orientovaným na spravedlnost, a to jak na konvenční, tak na postkonvenční úrovni. Lidé se tedy liší v preferenci jednoho typu zdůvodnění, nicméně bez ohledu na rod.