Střední Evropa a Slované : (několik úvah a postřehů na okraj stejnojmenné knihy Iva Pospíšila)

Autor stati kriticky komentuje práci Iva Pospíšila Střední Evropa a Slované (2006) a doplňuje ji o řadu dalších příkladů a názorů, někdy i polemických. Oceňuje autorovy názory na úlohu slovanských literatur v světovém literárním vývoji, zejména také jeho návraty k tradicím a předním evropským slavistům, jakými byli mimo jiné Matija Murko a Frank Wollman ve smyslu estetických hodnot slovanských literatur. Polemicky se vrací k Pospíšilem kriticky komentovanému článku na téma "světová literatura a světové literatury", v němž polemizoval s pojetím Pospíšilem vedeného autorského kolektivu publikace Světové literatury 20. století (1999). Vysvětluje své podle něho Pospíšilem nepochopené nebo nesprávně interpretované názory a dokládá, že z tzv. světových literatur, tj. těch, které vývoji literatury ve světě poskytly nejsilnější poetologický impuls, nelze vyloučit například literaturu polskou nebo novořeckou již vzhledem k Nobelovým cenám za literaturu. Jinak autor Pospíšilovu knihu hodnotí jako původní a přínosnou.

The author critically comments upon Ivo Pospíšil's work Central Europe and the Slavs (2006) compleleting it with some other illustrations and views, sometimes polemic ones. He appreciates Pospíšil's views of the role of Slavonic literatures in the world's literary development, especially his returns to traditions and to the significant European slavists, such as Matija Murko and Frank Wollman in the sense of the aesthetic values of Slavonic literatures. He argues with Pospíšil's critical remarks on his own article concerning the subject of "world literature and world literatures" in which Dorovský polemized with the conception of the authors' team of the publication The 20th-Century World Literatures (1999) headed by I. Pospíšil. He explains his conceptions - according to his conviction - misunderstood or misinterpreted by Pospíšil and manifests that from the complex of the so-called world literatures, i.e. those which - due to I. Pospíšil - gave the literature in the world the strongest poetological impulse, some other literatures, e. g. Polish or new Greek, cannot be excluded - also due to their Nobel laureates. Otherwise, the author evaluates Pospíšil's book favourably as original and contributive.