Název: Národní architektura v Turecku
Zdrojový dokument: Porta Balkanica. 2018, roč. 10, č. 1-2, s. [81]-88
Rozsah
[81]-88
-
ISSN1804-2449 (print)2570-5946 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/138951
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Přístupová práva
přístupné po uplynutí embarga
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Reference
[1] AREL, A. (1999) Bir anatomi dersi: ev, Cogito 18, s. 188–211. İstanbul.
[2] BEKTAŞ, C. (2005) Halk yapı sanatından bir örnek Babadağ, Anadolu evleri dizisi 3. İstanbul, Bileşim yayınevi.
[3] DELIUS, P. – HATTSTEIN, M. (2006) Islám, umění a architektura. Praha: Slovart.
[4] ELDEM, S. H. (1963) Türk Evi Plan Tipleri. İstanbul.
[5] FAROQHI, S. (1987) Men of modest substance. House owners and house property in seventeenth-century Ankara and Kayseri. Cambridge Studies in Islamic Civilization. Cambridge University Press.
[6] GÜNAY, R. (1998) Tradition of the Turkish house and Safranbolu houses. İstanbul: Yapı-endüstri merkezi yayınları.
[7] GÜNAY, R. (1989) Geleneksel Safranbolu evleri ve oluşumu. Ankara: Kultür Bakanlığı yayınları.
[8] HITZEL, F. (2001) Osmanská říše 15.–18. století. Praha: NLN.
[9] KUBAN, D. (1975) Sanat tarihimizin sorunları. İstanbul: Çağdaş yayınları.
[10] KÜÇUKERMAN, Ö. (1995) Anadolu mirasinda Türk evleri. İstanbul: T. C. Kültür Bakanlığı Yayınları.
[11] ÖZDOĞAN, S. (2001) Modernism and Nation Building: Turkish Architectural Culture in the Early Republic. University of Washington Press.
[12] PROCHÁZKA, B. A. (1988) Determinants of Islamic Architecture. Zurich: MARP.
[13] PROCHÁZKA, B. A. (1995) Architektura islámské kulturní sféry. In: Islám a jeho svět. Brno.
[14] VESELÁ, Z. (1966) Novověké dějiny Turecka. Dějiny osmanské říše od reforem Nizami Cedidu do rozkladu imperia (1918). Praha: SPN.
[15] VYTEJČKOVÁ, K. (2012) Osmanské domy v historických pramenech, Orientalia Antiqua Nova XII. Plzeň, s. 88–95.
[16] VYTEJČKOVÁ, K. (2010) Specifika osmanského domu. Nový Orient. roč. 65. č.3. Praha: Orientální ústav AV ČR, s. 46–49.
[2] BEKTAŞ, C. (2005) Halk yapı sanatından bir örnek Babadağ, Anadolu evleri dizisi 3. İstanbul, Bileşim yayınevi.
[3] DELIUS, P. – HATTSTEIN, M. (2006) Islám, umění a architektura. Praha: Slovart.
[4] ELDEM, S. H. (1963) Türk Evi Plan Tipleri. İstanbul.
[5] FAROQHI, S. (1987) Men of modest substance. House owners and house property in seventeenth-century Ankara and Kayseri. Cambridge Studies in Islamic Civilization. Cambridge University Press.
[6] GÜNAY, R. (1998) Tradition of the Turkish house and Safranbolu houses. İstanbul: Yapı-endüstri merkezi yayınları.
[7] GÜNAY, R. (1989) Geleneksel Safranbolu evleri ve oluşumu. Ankara: Kultür Bakanlığı yayınları.
[8] HITZEL, F. (2001) Osmanská říše 15.–18. století. Praha: NLN.
[9] KUBAN, D. (1975) Sanat tarihimizin sorunları. İstanbul: Çağdaş yayınları.
[10] KÜÇUKERMAN, Ö. (1995) Anadolu mirasinda Türk evleri. İstanbul: T. C. Kültür Bakanlığı Yayınları.
[11] ÖZDOĞAN, S. (2001) Modernism and Nation Building: Turkish Architectural Culture in the Early Republic. University of Washington Press.
[12] PROCHÁZKA, B. A. (1988) Determinants of Islamic Architecture. Zurich: MARP.
[13] PROCHÁZKA, B. A. (1995) Architektura islámské kulturní sféry. In: Islám a jeho svět. Brno.
[14] VESELÁ, Z. (1966) Novověké dějiny Turecka. Dějiny osmanské říše od reforem Nizami Cedidu do rozkladu imperia (1918). Praha: SPN.
[15] VYTEJČKOVÁ, K. (2012) Osmanské domy v historických pramenech, Orientalia Antiqua Nova XII. Plzeň, s. 88–95.
[16] VYTEJČKOVÁ, K. (2010) Specifika osmanského domu. Nový Orient. roč. 65. č.3. Praha: Orientální ústav AV ČR, s. 46–49.