K problému myšlenkové kompozice betlémské legendy

Text tak zvaného Lukášova evangelia byl již nesčetněkrát předmětem historickokritického studia. A právě tak jako kterékoliv jiné významné místo Lukášova vyprávění byl z různých aspektů a v různých rovinách předmětem zájmu i začátek druhé kapitoly, který se stal základem jedné z emocionálně nejpůsobivějších křesťanských legend. Přesto neexistují - pokud víme - práce, které by se zabývaly Lukášovou betlémskou legendou obecně jako myšlenkovým či literárním útvarem. Snad je to dáno tím, že to, co je známo dnes, nebylo v úplnosti známo dřívějším autorům, případně i tím, že autoři prací byli do té míry historiky náboženství, že jim nepřipadlo na mysl zkoumat evangelijní vyprávění jako běžný literární útvar. Z toho důvodu historické studie ani dosti jasně neukazují dobovou myšlenkovou podmíněnost Lukášovy betlémské scény. Pokusíme se k otázce geneze a myšlenkové kompozice a celkového charakteru legendy přispět postupným osvětlením tří problémů. Prvním z nich je motiv sčítání lidu za Oktáviána Augusta, který má v legendárním ději klíčové postavení.) Druhou dílčí otázkou bude motiv lokality Nazareta v souvislosti s problémem přízviska evangelijního Ježíše. Hlavním cílem studie pak je obecná charakteristika Lukášovy betlémské legendy.