Problém osoby a identity v etice, aneb, Od identity k osobě a zpět

Lidé nemají vůbec charakter, nebo je jejich charakterem to, že nemají žádný tak důsledný, aby neselhával a po němž by je bylo možno poznat; je jim příliš zatěžko být stále stejní, vytrvat při řádném i při neřádném, a jestliže si někdy dopřávají oddechu od jedné ctnosti tak, že se přichýlí ke ctnosti jiné, ještě častěji ze znechucení přecházejí od jedné nepravosti k druhé; mají nesourodé vášně a slabosti, jež jsou navzájem v rozporu; snáze upadají z jedné výstřednosti do druhé, než aby v jejich chování jedno plynulo z druhého; nejsou přáteli umírněnosti, všechno přehánějí, to dobré i to zlé, ani tu přílišnost nesnesou dlouho a uleví si z ní změnou. Adrastos byl už tak zkažený a nemravný, že mu přišlo snazší jít s módou a udělat ze sebe pobožného; stát se řádným člověkem by mu bylo dalo víc práce.