K pohádkovým látkám v moderním dramatu

Od druhé poloviny 18. století se počíná objevovat scénický útvar označovaný střídavě jako scénická pohádka, pohádková hra nebo dramatická pohádka. Je však možno se setkat, v různých obdobích a v různém kontextu, i s označeními jinými: kouzelná hra, jevištní báchorka, romantická kouzelná fraška apod. Terminologie není ustálena ani v jiných jazycích; tak např. v němčině se setkáme s termíny Bühnenmärchen, Märchendrama, Märchenspiel a szenisches Märchen, které se používají víceméně nediferencovaně. Tato terminologická nejednotnost je do značné míry odrazem skutečnosti, že není zcela jasno, má-li být scénická pohádka (přikloňme se k tomuto označení) pokládána za samostatný žánr. Přitom se zdá, že není důvodu, proč scénickou pohádku za samostatný žánr nepokládat, pokládáme-li za něj např. historickou hru. Jindy se naopak stává, že scénická pohádka bývá uznávána pouze za součást literatury pro mládež. Tak to činí např. populární dramatik NDR Peter Hacks, sám autor scénických pohádek, který soudí: "Pod označením pohádkové drama rozumíme, zde i v dalších výkladech, výlučně něco, co patří do literatury pro děti." Zamysleme se nad tímto ne zcela kanonizovaným žánrem. Vycházet budeme především z materiálu literatury německy psané, v níž se scénická pohádka asi nejvíce rozvinula.