Pojetí národnosti a lidovosti českého folklóru, zvláště písňového, v 19. a 20. století : (k stopadesátému výročí vydání Slovanských národní písní Fr.L. Čelakovského)

Při studiu materiálů k dějinám české etnografie a folkloristiky setkáváme se s poměrně stabilními představami o národním charakteru lidové slovesnosti, o její historicko-dokumentární společenské a estetické funkci a o jejím vztahu k národní kultuře, zvláště k literatuře. Stabilita pojmosloví je ovšem v některých obdobích jen zdánlivá, neboť ve skutečnosti zde probíhá zjevnější či skrytější vývojový proces, který je bezprostředním odrazem chápání jak podstaty lidovosti tradičního folklóru, tak jeho nositelů. Současně zjišťujeme, že v českém teoretickém myšlení dochází poměrně záhy k rozlišování tradiční lidové tvorby v dnešním smyslu slova, a tvorby příležitostné, nefolklórní, která se šmahem odsuzovala jako "neumělecká", aniž jsme se blíže dozvěděli, v čem konkrétně spočívá tento její záporný rys. Domnívám se, že nebude bez užitku shrnout některé výrazné projevy vývojových tendencí základní terminologie, jíž dnes používáme, a přihlédnout současně k vývoji zájmu o samotný předmět zkoumání, jak se projevuje v posledních stopadesáti letech.