K otázce Kollárova působení v životě a díle Stanka Vraze

Jedním z nejvýznamnějších ideologických projevů v jazykově literárním obrození Slovanů je tzv. slovanská idea - představa celku a vzájemnosti slovanské, vznikající z vědomí jazykové příbuznosti á kmenové sounáležitosti. Nejcelistvěji i nejpřístupněji bylo slovanské cítění předbřeznové doby vyjádřeno v díle Jana Kollára, a to jak v jeho "Slávy dceři", tak v jeho spisech naukových. Kollárův program slovanské vzájemnosti i jeho myšlenky a názory o Slovanech se záhy rozšířily do všech slovanských zemi a vzbudily tam odezvu, jejíž povaha byla dána konkrétní historickou situací těchto zemí a která zároveň odpovídala potřebám národně a sociálně osvobozeneckého zápasu lidových vrstev, jakož i celkovému stavu literatury v dané etapě jejího vývoje. Zvláště pronikavý byl ohlas Kollárova učení na slovanském jihu, kde v procesu rozvíjejícího se kapitalismu bojovaly o národní svébytnost a existenci tři jihoslovanské národnosti. Tato stať se pokouší vysledovat a zhodnotit Kollárův podíl v literárním vývoji Stanka Vraze a ukázat, do jaké míry se Kollárova autorita podílela též na Vrazově rozhodnuti zanechat literární činnosti v slovinském jazyce a přiklonit se k ilyrismu.