Název: Chybějící část recepce Zichova opus magnum
Zdrojový dokument: Theatralia. 2010, roč. 13, č. 2, s. 214-217
Rozsah
214-217
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/115607
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Reference
[1] BOGATYREV, Petr. 1971. Souvislosti tvorby. Praha: Odeon, 1971.
[2] ETLÍK, Jaroslav. 2008. Ještě jednou k termínům. In KLÍMA, Milan a kol. Divadlo a interakce III. Praha: Pražská scéna, 2008, s. 39–46.
[3] GAJDOŠ, Julius. 2005. Od techniky dramatu ke scénologii. Praha: Časopis Disk a edice Disk, 2005.
[4] KAISER, Petr. 1993. Protostrukturalismus v české estetice a literární vědě, básnická typologie Otakara Zicha. Česká literatura, roč. 41, 1993, č. 1, s. 83–89.
[5] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 1933. Otakar Zich: Estetika dramatického umění. Časopis pro moderní filologii a literaturu, XIX, 1933, s. 318–326.
[6] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 1934. Prof. dr. Otakar Zich (nekrolog). In Universita Karlova v roce 1933-34 (ročenka), Praha 1934, s.107–110 (další vydání In MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie z estetiky. Praha 1966, s.328–332).
[7] OSOLSOBĚ, Ivo, PROCHÁZKA, Miroslav. 1997. Zichovo pozapomenuté paralipomenon. Několik neuspořádaných poznámek o pořádku, Otakaru Zichovi, jeho PTD i EDU. Divadelní revue, roč. 8, 1997, č. 1, s. 3–11).
[8] OSOLSOBĚ, Ivo. 2007. Principa parodica. Praha: AMU, 2007.
[9] OSOLSOBĚ, Ivo. 2010. Sama skutečnost, nejen znaky (rozhovor s operetním dramaturgem a divadelním teoretikem prof. Ivem Osolsobě), rozmlouval David Drozd. Divadelní revue, 2010, r. 21, č. 1, s. 152–157.
[10] OSOLSOBĚ, Ivo. 1970. Divadlo jako komunikace komunikací o komunikaci. In ZÁVODSKÝ, Arthur (ed.). Otázky divadla a filmu I., Brno: Masarykova universita, 1970.
[11] OSOLSOBĚ, Ivo. 1981. Sémiotika semiotika Otakara Zicha. In PEČMAN, Rudolf: Vědecký odkaz Otakara Zicha. Praha: Hudební společnost, 1981.
[12] PEČMAN, Rudolf. 1994. Oleg Sus jako znalec Otakar Zicha. In PEČMAN, Rudolf, OSOLSOBĚ, Petr (eds.). Oleg Sus Redivivus, Brno: Masarykova universita, 1994, s.47–57.
[13] POSSET, Johanna. 1993. Česká samizdatová periodika 1968–1989. Brno: Továrna na sítotisk, 1993.
[14] SŁAWIŃSKÁ, Irena. 2002. Divadlo v současném myšlení. Praha: AMU, 2002.
[15] SOLDÁN, František. 1991. Oleg Sus o Otakaru Zichovi. Universitas1991, č.3, s.16–18.
[16] SOLDÁN, František. 1994. Dílo jednoho života. In PEČMAN, Rudolf, OSOLSOBĚ, Petr (eds.). Oleg Sus Redivivus. Brno: Masarykova universita, 1994, s. 29–36.
[17] SUS, Oleg. 1991. Průkopník české strukturně sémantické divadelní vědy (Psychosémantika a divadelní umění). Universitas,1991, č. 3, s. 13–16.
[18] SUS, Oleg. 1992. Geneze sémantiky hudby a básnictví v moderní české estetice. Dvě studie o Otakaru Zichovi. Brno: Masarykova univerzita, 1992.
[19] VELTRUSKÝ, Jiří. 1999. Drama jako básnické dílo. Brno: Host, 1999.
[20] ZICH, Otakar. 1931. Estetika dramatického umění. Praha: Melantrich, edice Výhledy sv. 11–12, 1931.
[21] ZICH, Otakar. 1977. Estetika dramatického umění. (Analecta Slavica Vol.14), Würzburg: JAL-REPRINT, 1977.
[22] ZICH, Otakar. 1986. Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, 1986.
[23] VELTRUSKÝ, Jiří. 1994. Příspěvky k teorii divadla. Praha: Divadelní ústav, 1994.
[2] ETLÍK, Jaroslav. 2008. Ještě jednou k termínům. In KLÍMA, Milan a kol. Divadlo a interakce III. Praha: Pražská scéna, 2008, s. 39–46.
[3] GAJDOŠ, Julius. 2005. Od techniky dramatu ke scénologii. Praha: Časopis Disk a edice Disk, 2005.
[4] KAISER, Petr. 1993. Protostrukturalismus v české estetice a literární vědě, básnická typologie Otakara Zicha. Česká literatura, roč. 41, 1993, č. 1, s. 83–89.
[5] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 1933. Otakar Zich: Estetika dramatického umění. Časopis pro moderní filologii a literaturu, XIX, 1933, s. 318–326.
[6] MUKAŘOVSKÝ, Jan. 1934. Prof. dr. Otakar Zich (nekrolog). In Universita Karlova v roce 1933-34 (ročenka), Praha 1934, s.107–110 (další vydání In MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie z estetiky. Praha 1966, s.328–332).
[7] OSOLSOBĚ, Ivo, PROCHÁZKA, Miroslav. 1997. Zichovo pozapomenuté paralipomenon. Několik neuspořádaných poznámek o pořádku, Otakaru Zichovi, jeho PTD i EDU. Divadelní revue, roč. 8, 1997, č. 1, s. 3–11).
[8] OSOLSOBĚ, Ivo. 2007. Principa parodica. Praha: AMU, 2007.
[9] OSOLSOBĚ, Ivo. 2010. Sama skutečnost, nejen znaky (rozhovor s operetním dramaturgem a divadelním teoretikem prof. Ivem Osolsobě), rozmlouval David Drozd. Divadelní revue, 2010, r. 21, č. 1, s. 152–157.
[10] OSOLSOBĚ, Ivo. 1970. Divadlo jako komunikace komunikací o komunikaci. In ZÁVODSKÝ, Arthur (ed.). Otázky divadla a filmu I., Brno: Masarykova universita, 1970.
[11] OSOLSOBĚ, Ivo. 1981. Sémiotika semiotika Otakara Zicha. In PEČMAN, Rudolf: Vědecký odkaz Otakara Zicha. Praha: Hudební společnost, 1981.
[12] PEČMAN, Rudolf. 1994. Oleg Sus jako znalec Otakar Zicha. In PEČMAN, Rudolf, OSOLSOBĚ, Petr (eds.). Oleg Sus Redivivus, Brno: Masarykova universita, 1994, s.47–57.
[13] POSSET, Johanna. 1993. Česká samizdatová periodika 1968–1989. Brno: Továrna na sítotisk, 1993.
[14] SŁAWIŃSKÁ, Irena. 2002. Divadlo v současném myšlení. Praha: AMU, 2002.
[15] SOLDÁN, František. 1991. Oleg Sus o Otakaru Zichovi. Universitas1991, č.3, s.16–18.
[16] SOLDÁN, František. 1994. Dílo jednoho života. In PEČMAN, Rudolf, OSOLSOBĚ, Petr (eds.). Oleg Sus Redivivus. Brno: Masarykova universita, 1994, s. 29–36.
[17] SUS, Oleg. 1991. Průkopník české strukturně sémantické divadelní vědy (Psychosémantika a divadelní umění). Universitas,1991, č. 3, s. 13–16.
[18] SUS, Oleg. 1992. Geneze sémantiky hudby a básnictví v moderní české estetice. Dvě studie o Otakaru Zichovi. Brno: Masarykova univerzita, 1992.
[19] VELTRUSKÝ, Jiří. 1999. Drama jako básnické dílo. Brno: Host, 1999.
[20] ZICH, Otakar. 1931. Estetika dramatického umění. Praha: Melantrich, edice Výhledy sv. 11–12, 1931.
[21] ZICH, Otakar. 1977. Estetika dramatického umění. (Analecta Slavica Vol.14), Würzburg: JAL-REPRINT, 1977.
[22] ZICH, Otakar. 1986. Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, 1986.
[23] VELTRUSKÝ, Jiří. 1994. Příspěvky k teorii divadla. Praha: Divadelní ústav, 1994.