Název: Roman emperors : gods, men, something between or an unnecessary dilemma?
Variantní název:
- Římští císařové : bohové, lidé, něco mezi tím anebo zbytečné dilema?
Zdrojový dokument: Religio. 2007, roč. 15, č. 2, s. [257]-270
Rozsah
[257]-270
-
ISSN1210-3640 (print)2336-4475 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/125213
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Otázka božství římských císařů po dlouho dobu negativně ovlivňuje studium římského císařského kultu. Většina badatelů se kloní ke dvěma následujícím závěrům: (1) římští císařové byli pouzí lidé a jejich kult lze spíše než za náboženský fenomén pokládat za systém výměny politických poct; (2) římští císařové byli vnímáni jako bytosti těšící se mimořádné přízni bohů, nebyli však s nimi totožní, a to i přes to, že se někdy nechávali zobrazovat s božskými atributy a snažili se toto "příbuzenství" využít politicky. -- Tyto postoje však dostatečně nezohledňují skutečnost, že každý koncept božství je kulturně podmíněný a lze jej jen výjimečně aplikovat v prostředí jiných, často velmi odlišných kultur. Situace komplikuje také neschopnost religionistiky vytvořit univerzální definici "božství", kterou by bylo možné aplikovat na všechny historické a současné kultury. Největším problémem se potom v této souvislosti jeví přílišný důraz na ontologickou stránku božství, která má svou nespornou důležitost v prostředí monoteistickcýh náboženství (jedinost Boží), žalostně však selhává v prostředí polyteistických náboženských systémů. ...
For a very long time the contentious issue whether Roman emperors were gods or not has negatively influenced the study of the Roman imperial cult. The majority of scholars is inclined to think that Roman emperors were either (1) mere men and their cult was an expression of political honors or (2) persons closely related with gods but never entirely assimilated to them, even though they sometimes let themselves to be depicted with divine attributes and tried to use this kinship politically. -- These two attitudes, however, do not take into account sufficiently that every concept of divinity is culturally derived and thus only exceptionally applicable in other, sometimes profoundly different cultures. The situation is further complicated by the obvious inability of scholars of religion to propose a universally accepted definition of divinity. One of the confounding factors is probably a superfluous accentuation of ontological divinity, which is unquestionably decisive in monotheistic religious traditions but largely inappropriate in cultures with polytheistic religious systems. ...
Note
The publication of this article is kindly supported by the grant allocated by the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University (no. 381).