Die Musikdramaturgie des Theaterdirektors Wenzeslaus Mihule (1758−1808) zwischen der europäischen Stadt und dem adeligen hof

Pražský rodák Václav Mihule opustil záhy rodné město a působil jako herec ve Varšavě (1781), Petrohradu (1784-1786), Královci (1787-1788), Mohuči a Frankfurtu nad Mohanem (1788-1789). Po návratu do Prahy (1789) řídil nejprve soubor Vlastenského divadla (Divadlo u Hybernů) a v období 1791-1793 přibral ještě činohru v Nosticově divadle. Poté Prahu opustil a hrál se svou hereckou společností v dalších evropských městech, např. v Augsburgu (1793-1794), Norimberku, Ansbachu a Erlangenu, Ulmu a Nordlingenu (1794-1797), Stuttgartu (1797), Vídeňském Novém Městě (1797/98), Olomouci (1800-1802), Opavě (1802-1804), Prešově (1805) a Košicích (1804-1808). Pátrání po pramenech k jeho divadelní činnosti v archivech, muzeích a knihovnách jednotlivých lokalit bylo nadobyčej úspěšné a umožnilo detailní vhled do jeho podnikatelských a uměleckých snah v odlišných podmínkách různých působišť. Na každém novém místě byl konfrontován s aktuální situací a zároveň i s místními tradicemi a zvyklostmi, jimž se musel přizpůsobit. S různou mírou úspěšnosti se pak pokoušel prosazovat svou dramaturgii. Předložený příspěvek charakterizuje Mihuleho činnost v Norimberku, Ulmu a Stuttgartu. Prostřednictvím těchto příkladů lze porovnat podnikatelské podmínky městského divadelního provozu a dvorního divadla. Kariéry jednotlivých divadelních osobností se v evropském 18. století rozvíjely zpravidla na rozlehlém terénu několika státních útvarů a způsob, jakým se divadelní ředitelé vyrovnávali s odlišným prostředím a aktuálními dějinnými událostmi formoval jejich osobní profil i tvůrčí přínos. Dotyčné osobnosti nelze tedy adekvátně charakterizovat pouze v rámci regionálního výzkumu, jemuž události, zkušenosti a motivace z jiných působišť zůstávají skryty.