Music at the court of Adam Franz and Joseph Adam von Schwarzenberg : Vienna, Český Krumlov and Paris and transitions at to the end of baroque era

Vztah Schwarzenberků k hudbě, zejména v 18. století, již byl předmětem mnoha prací; přesto současná bádání zaměřená na životní osudy jednotlivých hudebníků ve službách Adama Františka a Josefa Adama ze Schwarzenberku nabízejí širší, evropskou kontextualizaci problematiky. Adam František ze Schwarzenberku, známý spíše jako milovník architektury a malířství, měl ve svých službách takřka minimální počet hudebníků - obvykle dva hráče na lovecký a lesní roh, případně dva trubače a jednoho hráče "komorní" hudby. Tím byl v letech 1718-1727 loutnista Jakub Josef Kohout. Přes malý počet angažovaných hudebníků, který byl jistě u zrodu názoru na malou oblibu hudby Adamem Františkem ve srovnání s jeho synem Josefem Adamem, bližší pohled na postavení těchto hudebníků vybízí k přehodnocení zaběhaného názoru. Jan Černohorský byl ve službách knížete přibližně od roku 1709 a sloužil po 22 let jako hráč na lovecký roh, fagot a šalmaj. Musel být velmi zručným hráčem a zejména velmi oblíbeným u Adama Františka, jelikož za své služby získal roku 1731 výjimečnou doživotní penzi 525 zlatých. Jeho místo po něm převzal hornista Josef Eck, o němž zatím není blíže nic známo. Po boku Černohorského sloužil od roku 1714 hráč na lovecký a lesní roh František Vondráček. Ten si udržel výsadní postavení nejen za Adama Františka, ale i později, když patrně zastával funkci kapelníka. Po předčasné smrti Adama Františka, kdy zůstali ve službách pouze Josef Eck a František Vondráček, se hudební poměry opět zlepšily až s nástupem mladého knížete Josefa Adama roku 1741. Ve čtyřicátých letech byli do služeb přijati postupně hornisti Josef Andrýsek, František Šlechta a Matěj Procháska, varhaník Ferdinand Arbesser a zpěvák Mathias Gross. Pro významnější příležitosti byli najímáni externí hudebníci a hudebních produkcí se také účastnili členové rodu, kteří byli v hudbě školeni od útlého dětství. Krátce po úmrtí kněžny Marie Terezie na začátku roku 1753 byl kníže nucen propustit některé zaměstnance, včetně části hudebníků. Situace se zlepšila až v průběhu šedesátých let, na jejichž konci postupně vznikla dechová harmonie, která je považována za nejvýznamnější hudební uskupení fungující ve službách Schwarzenberkého rodu. Většina hudebníků ve Schwarzenberských službách v 18. století pocházela z českých zemí, mnozí byli jejich poddanými na různých panstvích. Zejména za Adama Františka však svoji službu vykonávali převážně ve Vídni, později pak s častějšími pobyty na českých panstvích, Českém Krumlově a Třeboni. Pro některé z hudebníků byla služba u Schwarzenberků jen dočasnou záležitostí (Eck, Arbesser), mnozí však zůstali ve službě až do penze. Detailnější pohled na život dvou z hudebníků nabízí zajímavou typologii hudebníků 18. století. František Vondráček a Jakub Josef Kohout měli vazby ke Schwarzenberkům za života obou hlavních členů rodu, Adama Františka a Josefa Adama, jejich osudy se však lišily. Hornistu Františka Vondráčka získal Adam František do služeb po nelehkých vyjednáváních roku 1714. Hudebník byl zjevně velmi ceněn, jak vyplývá nejen z množství jeho dětí, které měly kmotry z členů knížecí rodiny. I přesto, že byl kněžnou vdovou roku 1736 osvobozen z poddanství, zůstal rodu věrný až do své smrti. Jeho dva synové dokonce pracovali v knížecí kanceláři. Okolnosti vstupu Jakuba Josefa Kohouta do Schwarzenberských služeb roku 1718 nejsou známy, zřejmě to však nebylo jeho první zaměstnání. Po desetileté službě u Adama Františka byl z neznámých důvodů propuštěn, krátce pak působil jako učitel loutny mladého knížete Pavla Antonína Esterházyho. Vztahy se Schwarzenberky však zcela nepřerušil, za svoji službu získal doživotní penzi a snad se zapojoval do hudebního života i aktivně. Jeho dva synové se stali zručnými loutnisty: starší Karel Kohout působil jako úředník v císařských službách a byl vyhledávaným hudebníkem nejen ve Vídni, mladší Josef Kohout odešel do Francie, kde se stal členem orchestru knížete Contiho a ve hře na loutnu také vyučoval baronku d'Holbach a její děti. Přestože žádné z Kohoutových dětí nemělo kmotry ze schwarzenberského rodu, je možné předpokládat, že jejich uplatnění jinde mohl být Josef Adam nápomocen.