Magister docet utilitatem abrotani : Macerův pelyněk brotan (abrotanum) v bohemikálních komentářích z počátku 15. století

Název: Magister docet utilitatem abrotani : Macerův pelyněk brotan (abrotanum) v bohemikálních komentářích z počátku 15. století
Zdrojový dokument: Graeco-Latina Brunensia. 2013, roč. 18, č. 2, s. [121]-150
Rozsah
[121]-150
  • ISSN
    1803-7402 (print)
    2336-4424 (online)
Type: Článek
Licence: Neurčená licence
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
The article focuses on the fact that, unlike the situation in the rest of Europe, there is an extraordinarily huge amount of manuscripts commenting on the poem De viribus herbarum preserved in the Czech area. The poem dates back to the 11th century and in the Middle Ages it circulated as the work of so-called Macer or Macer Floridus (probably Odo de Meung). Moreover, it was read and commented on a regular basis at the Faculty of Medicine in Prague, e. g. by Iohannes Andreae, dictus Šindel, († 1455–1457) being one of the teachers lecturing on it. The aim of the author is to compare four students' manuscripts deposited in the National Library of Czech Republic (IV G 9, VIII E 2, IX E 14, X E 14) and one manuscript from Znojmo (Státní okresní archiv Znojmo, ms. 306). Thanks to the high level of mutual cohesion of all the researched texts and almost the same reading of common passages, it can be assumed that the teachers dictated commentary on the poem to the students exactly according to the older manuscripts without bringing any new comments of their own. Comparison of the aforementioned manuscripts with Šindel's undoubted autograph (Biblioteka Jagiellońska, Kraków, ms. 619) also overcomes presumption of older researchers V. Maiwald, G. Gellner and F. M. Bartoš that the Prague manuscript X E 14 from 1424 was written by Šindel himself.
Příspěvek upozorňuje na skutečnost, že se v bohemikálním prostředí dochoval neobvykle vysoký počet rukopisů s komentářem k básni De viribus herbarum (11. stol.), ve středověku kolující pod pseudonymem domnělého autora Macer či Macer Floridus (snad Odona de Meung). Báseň se četla a komentovala na pražské lékařské fakultě zřejmě zcela pravidelně, jedním z učitelů, kteří lekce vedli, byl i Jan Ondřejův Šindel (Iohannes Andreae, dictus Šindel, † snad 1455–1457). Autorka se věnuje srovnání čtyř studentských rukopisů uložených v Národní knihovně ČR, Praha (IV G 9, VIII E 2, IX E 14, X E 14) a jednomu rukopisu znojemskému (Státní okresní archiv Znojmo, rkp. 306). Díky silné provázanosti všech zkoumaných textů a téměř shodnému znění pasáží, které jsou rukopisům společné, lze předpokládat, že učitelé studentům výklad básně diktovali podle starších zápisů, aniž by do něho vnášeli nové poznámky. Díky srovnání uvedených rukopisů s rukopisem Biblioteka Jagiellońska, Kraków, 619, kde je nepochybně dochován Šindelův autograf, můžeme vyvrátit názor starších badatelů V. Maiwalda, G. Gellnera a F. M. Bartoše, že pražský rukopis X E 14 z roku 1424 napsal sám Šindel.
Reference
[1] Národní knihovna ČR, Praha, IV G 9

[2] Národní knihovna ČR, Praha, VIII E 2

[3] Národní knihovna ČR, Praha, IX E 14

[4] Národní knihovna ČR, Praha, X E 14

[5] Státní okresní archiv, Znojmo, fond Archiv města Znojma, 306

[6] Bečka, Josef – Urbánková, Emma. 1948. Katalogy knihoven kolejí Karlovy university. Praha: Národní a universitní knihovna.

[7] Boas, Marcus [Ed.]. 1952. Disticha Catonis. Amstelodami: North-Holland Publ. Co.

[8] Cecchini, Enzo – Arbizzoni, Guido et al. [Eds.]. 2004. Uguccione da Pisa. Derivationes. 1–2. Firenze: Sismel.

[9] Herbarum varias qui vis cognoscere vires / duc Macer adest, quo duce doctor eris. [Edidit Guillermus Gueroaldus, qui et commentaria edidit]. Parisius: pro Petro Baquelier, 1522.

[10] Hrdina, Karel [Ed.]. 1949. Mistr Jan Kampanus. Mecenáši Karlovy university. Praha: Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká.

[11] Choulant, Ludovicus [Ed.]. 1832. Macer Floridus. De viribus herbarum una cum Walafridi Strabonis, Othonis Cremonensis et Ioannis Folcz carminibus similis argumenti. Lipsiae: Voss.

[12] Iohannes Balbus. Catholicon. Moguntiae: [Iohannes Gutenberg?] 1460.

[13] Papias. 1491. Elementarium doctrinae rudimentum. Venetiis: Theodorus de Ragazonibus.

[14] Kühn, Carl Gottlob [Ed.]. 1826. Claudii Galeni Opera omnia. XI. Lipsiae: Cnobloch. (Reprint Hildesheim: Olms, 1965.)

[15] Mayhoff, Karl [Ed.]. 1892. C. Plini Secundi Naturalis historiae libri XXXVII. 3: Libri XVI–XXII. Lipsiae: Teubner. (Reprint Stutgardiae: Teubner, 1967.)

[16] Rose, Valentinus [Ed.]. 1875. Plinii Secundi quae fertur una cum Gargilii Martialis medicina. Lipsiae: Teubner.

[17] Jansen, Ulrike [Ed.]. 2013. Spuria Macri. Ein Anhang an das Mittellateinische Lehrgedicht Macer Floridus, de Viribus Herbarum – Einleitung, Übersetzung, Kommentar. Berlin: De Gruyter.

[18] Balbinus, Bohuslaus. 1677. Epitome historica rerum Bohemicarum. Prag: Typis Universitatis Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Societatis Jesu, ad Sanctum Clementem, per Joannem Nicolaum Hampel Factorem.

[19] Bartoš, František Michálek. 1947. "Rektor Jan Šindel." Věstník České akademie věd a umění, 56, 27–34.

[20] Bartoš, František Michálek. 1953. "Dantova Monarchie, Cola di Rienzo, Petrarka a počátky reformace a humanismu u nás." Věstník Královské české společnosti nauk, tř. filosoficko-historicko-filologická, roč. 1951, příspěvek V.

[21] Beránek, Karel. 1968. "O počátcích pražské lékařské fakulty 1348–1622. De facultatis medicae Pragensis initiis." Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 9, 44–87.

[22] Buhl, Maria Sophia – Kurras, Lotte. 1969. Die Handschriften der ehemaligen Hofbibliothek Stuttgart. 4,2: Codices physici, medici, mathematici etc. (HB XI 1–56). Poetae (HB XII 1–23). Poetae Germanici (HB XIII 1–11). Vitae sanctorum (HB XIV 1–28). Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

[23] Conte, Gian Biagio. 2003. Dějiny římské literatury. Přel. kol. autorů pod vedením Dagmar Bartoňkové. Praha: KLP.

[24] Crossgrove, William C. 1985. "Macer." In Die deutsche Literatur des Mittelalters. Verfasserlexikon. 5. Berlin – New York: de Gruyter, 1109–1116.

[25] Crossgrove, William. 1994. "Zur Datierung des 'Macer Floridus'." In Domes, Josefaj. [Eds.]. Licht der Natur. Medizin in Fachliteratur und Dichtung. Göppingen: Kümmerle, 55–62.

[26] Crossgrove, William. 1979. "Zur Erforschung des 'Älteren deutschen Macer'." Sudhoffsarchiv, 63, 71–86.

[27] Čáda, František. 1966. "Rukopisy města Znojma." Studie o rukopisech, 5, 97–144, 181–184.

[28] Čáda, František. 1975. Znojemské rukopisy." Jižní Morava. Vlastivědný sborník, 11, 33–57.

[29] Daems, W. F. 1966. "Die mnl. Macerglossen in Ms. 6838A der Nationalen Bibliothek zu Paris." Janus. Revue internationale de l'histoire des sciences, de la medicine, de la pharmacie et de la technique, 53, 17–29.

[30] Fendrych, Miroslav. 1962. "České rukopisné rostlináře." Časopis Národního muzea. Oddíl přírodovědný, 131, 185–197.

[31] Flajšhans, Václav. 1926. Klaret a jeho družina. 1. Slovníky veršované. Praha: Česká akademie věd a umění.

[32] Flood, Bruce P. "The Medieval Herbal Tradition of Macer Floridus." Pharmacy in History, 18, 1976, 62–66.

[33] Flood, Bruce P. "Pliny and the medieval 'Macer' medical text." Journal of the History of Medicine and Allied Sciences, 32, 1977, 395–402. | DOI 10.1093/jhmas/XXXII.4.395

[34] Gellner, Gustav. 1935. "Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské." Věstník Královské české společnosti nauk, tř. 1., roč. 1934, část III.

[35] Goehl, Konrad – Mayer, Johannes Gottfried [Eds.]. 2001. Die Höhepunkte der Klostermedizin. Der "Macer floridus" und das Herbarium des Vitus Auslasser. Holzminden: Reprint-Verl. Leipzig.

[36] Goehl, Konrad – Mayer, Johannes Gottfried [Eds.]. 2003. Kräuterbuch der Klostermedizin: der "Macer Floridus". Medizin des Mittelalters. Holzminden: Reprint-Verl. Leipzig.

[37] Haage, Bernhard D. – Wegner, Wolfgang. 2004. "Macer floridus." In Gerabek, Werner E. aj. [Eds.]. Enzyklopädie Medizingeschichte. Berlin – New York: de Gruyter, 877.

[38] Hadravová, Alena. 2003. "Jan Šindel a jeho traktát 'Pravidla pro výpočet zatmění Slunce a Měsíce'." In Hadravová, Alena – Hadrava, Petr [Eds.]. Astronomie ve středověké vzdělanosti. Praha: Výzkumné centrum pro dějiny vědy: Astronomický ústav AV ČR, 53–70.

[39] Harig, Georg. 1974. Bestimmung der Intensität im medizinischen System Galens. Ein Beitrag zur theoretischen Pharmakologie, Nosologie und Therapie in der Galenischen Medizin. Berlin: Akademie Verlag.

[40] Haye, Thomas. 1997. Das lateinische Lehrgedicht im Mittelalter. Analyse einer Gattung. Leiden: Brill.

[41] Hlaváček, Ivan. 2004. "Knihy a knihovny na pražské univerzitě ve středověku (Stručný nástin)." Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 36– 38 (1996–1998), 23–29.

[42] Choulant, Ludwig. 1841. Handbuch der Bücherkunde für die ältere Medizin zur Kenntniss der griechischen, lateinischen und arabischen Schriften im ärztlichen Fache und zur bibliographischen Unterscheidung ihrer verschiedenen Ausgaben, Uebersetzungen und Erläuterungen. 2. Aufl. Leipzig: Voss. (Reprint Graz: Akademische Druck- u. Verlagsanstalt, 1956.)

[43] Jacquart, Danielle. 1979. Dictionnaire biographique des médecins en France au moyen âge. Supplément. Genève: Droz.

[44] Keil, Gundolf. 1989. "Die medizinische Literatur des Mittelalters." In Jansen-Sieben, Ria [Ed.]. Artes mechanicae en Europe médiévale, in middeleeuws Europa. Bruxelles: ABB, 73–111.

[45] Keil, Gundolf. 1993. "Odo v. Meung." In Lexikon des Mittelalters. 6. München: Artemis & Winkler, 1360.

[46] Keil, Gundolf. 1994. "Phytotherapie im Mittelalter." Scientiarum Historia, 20, 7–38.

[47] Kowalczyk, Maria et al. [Eds.]. 1988. Catalogus codicum manuscriptorum medii aevi Latinorum qui in Bibliotheca Jagellonica Cracoviae asservantur. IV. Wratislaviae: Inst. Ossolinianum Officina Ed.

[48] Kristeller, Paul Oskar. 1996. "The Curriculum of the Italian Universities from the Middle Ages to the Renaissance." In Kristeller, Paul Oskar. Studies in Renaissance Thought and Letters. 4. Roma: Ed. di storia e letteratura, 75–96.

[49] Maiwald, Vincenz. 1904. Geschichte der Botanik in Böhmen. Wien – Leipzig: Fromme.

[50] Manitius, Max. 1923. Geschichte der lateinischen Literatur des Mittelalters. 2. München: Beck.

[51] Manitius, Max. 1931. Geschichte der lateinischen Literatur des Mittelalters. 3. München: Beck.

[52] Mayer, Johannes Gottfried. 2000. "Das ›Leipziger Drogenkompendium‹ (Leipzig, Universitätsbibliothek, Cod. 1224) und seine Quellen. ›Circa instans‹, ›Aggregator‹ (Pseudo-Serapion), ›Macer floridus‹ (bzw. ›Ältere deutscher Macer‹), ›Liber graduum‹ (Constantin) und ›Liber iste‹." In Goehl, Konrad – Mayer, Johannes Gottfried [Eds.]. Editionen und Studien zur lateinischen und deutschen Fachprosa des Mittelalters. Festgabe für Gundolf Keil. Würzburg: Königshausen & Neumann, 207–263.

[53] O'Boyle, Cornelius. 1998. The Art of Medicine. Medical Teaching at the University of Paris, 1250–1400. Leiden: Brill.

[54] Podlaha, Antonín. 1923. Catalogus codicum manu scriptorum, qui in archivio capituli metropolitani pragensis asservantur. Pragae: Metropolitani Capituli Pragensis.

[55] Riddle, John M. 1995. "Manuscript Sources for Birth Control." In Schleissner, Margaret R. [Ed.]. Manuscript sources of medieval medicine. A Book of Essays. New York: Garland, 145–158.

[56] Schmitz, Rudolf. 1998. Geschichte der Pharmazie. 1: Von den Anfängen bis zum Ausgang des Mittelalters. Eschborn: Govi.

[57] Schnell, Bernhard. 1992. "Sindel." In Die deutsche Literatur des Mittelalters. Verfasserlexikon. 8. Berlin – New York: De Gruyter, 1276–1277.

[58] Schnell, Bernhard. 1996. "Übersetzungen in der Fachliteratur. Zum 'Älteren deutschen Macer'." In Heinzle, Joachim[Ed.]. Übersetzen im Mittelalter. Cambridger kolloquium 1994. Berlin: Schmidt, 185–207.

[59] Schnell, Bernhard – Crossgrove, William[Eds.]. 2003. Der deutsche Macer. Vulgatfassung. Mit einem Abdruck des lateinischen Macer Floridus "De viribus herbarum". Tübingen: Niemeyer.

[60] Smolík, Josef. 1864. Mathematikové v Čechách od založení university Pražské do r. 1620. V Praze: J. Smolík.

[61] Spunar, Pavel. 1985. Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans. 1. Wratislaviae: Zakład Narodowy im. Ossolińskich PAN.

[62] Stadler, Hermann. 1909. "Die Quellen des Macer Floridus." Archiv für Geschichte der Naturwissenschaften und der Technik, 1, 52–65.

[63] Steinschneider, Moritz. 1879. "Constantins liber de gradibus und ibn-al-Gezzars Adminiculum." Deutsches Archiv für Geschichte der Medicin und medicinische Geographie, 2, 1–22.

[64] Sternberg, Kaspar. 1817. Abhandlung über die Pflanzenkunde in Böhmen. Prag: Gottlieb Haase.

[65] Šmahel, František. 1980. "Mistři a studenti pražské lékařské fakulty do roku 1419." Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 20, 2, 35–68.

[66] Thorndike, Lynn – Kibre, Pearl. 1963. A Catalogue of Incipits of Mediaeval Scientific Writings in Latin. London: Mediaeval academy of America.

[67] Truhlář, Josef. 1905. Catalogus codicum manu scriptorum Latinorum, qui in C. R. Bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur. 1. Pragae: Regia societatis scientiarum Bohemica.

[68] Truhlář, Josef. 1906. Catalogus codicum manu scriptorum Latinorum, qui in C. R. Bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur. 2. Pragae: Regia societatis scientiarum Bohemica.

[69] Urbánková, Emma. 1962. "Zbytky knihovny snad M. Jana Šindela v Universitní knihovně." Ročenka Universitní knihovny, 1960–1961, 87–97.

[70] Ventura, Iolanda. 2006. "Il 'De materia medica' di Dioscoride nel Medioevo. Mediazione araba e ricezione occidentale." In Speer, Andreas – Wegener, Lydia [Eds.]. Wissen über Grenzen. Arabisches Wissen und lateinisches Mittelalter. Berlin – New York: de Gruyter, 317–339.

[71] Ventura, Iolanda. V tisku. "Le 'Dioscorides alphabeticus'. Un exemple de pharmacopée arabo-latine?" Předneseno jako příspěvek kolokvia pořádaného SIHSPAI (Société Internationale d'Histoire des Sciences et des Philosophies Arabes et Islamiques) 16.–18. února 2006.

[72] Ventura, Iolanda. 2004. "L'erbario alfabetico del De Proprietatibus Rerum di Bartolomeo Anglico e le sue fonti: una panoramica sul ruolo della botanica nelle enciclopedie del XIII secolo." In Stammen, Theo – Weber, WolfgangE. J. [Eds.]. Wissenssicherung, Wissensordnung und Wissensverarbeitung. Das europäische Modell der Enzyklopädien. Berlin: Akad.-Verl., 291–337.

[73] Ventura, Iolanda [Ed.]. 2009. Ps. Bartholomaeus Mini de Senis. Tractatus de herbis (Ms London, British Library, Egerton 747). Firenze: Sismel.

[74] Ventura, Iolanda. 2007. "Un manuale di farmacologia medievale ed i suoi lettori. Il Circa instans, la sua diffusione, la sua ricezione dal XIII al XV secolo." In Jacquart, Danielle – Paravicini Bagliani, Agostino [Eds.]. Scuola Medica Salernitana. Gli autori e i testi. Convegno internazionale, Università degli Studi di Salerno, 3–5 novembre 2004. Firenze: Sismel, 465–533.

[75] Ventura, Iolanda. 2005. "Quellen, Konzeption und Rezeption der Pflanzenbücher von Enzyklopädien des 13. Jahrhunderts. Zu De proprietatibus rerum, Buch XVII." In Van den Abeele, Baudouin – Meyer, Heinz [Eds.]. Bartholomaeus Anglicus, De proprie-tatibus rerum. Texte latin et réception vernaculaire. Lateinischer Text und volkssprachige Rezeption. (Actes du colloque international – Akten des Internationalen Kolloquiums – Münster, 9.–11. 10. 2003). Turnhout: Brepols, 267–317.

[76] Weitenweber, W[ilhelm] R[udolph]. 1854. [ "Ueber die vier codices manuscripti Macri de virtutibus herbarum in der Prager k. k. Universitäts-Bibliothek und über den Codex des Arztes und Astronomen M. Johann Šyndel v. J. 1424."] Abhandlungen der königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 5. Folge, Jahrgang 8, Sitzungsberichte 27. 6. 1853 (Section für Naturwissenschaften und Mathematik), 41.

[77] Wickersheimer, Ernest. 1936. Dictionnaire biographique des médecins en France au moyen âge. 2. Genève: Droz.