Název: Dva druhy strategií – dva druhy napětí
Zdrojový dokument: Theatralia. 2014, roč. 17, č. 1, s. 315-329
Rozsah
315-329
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/129857
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
The paper "Two types of narrative strategies – two types of suspense" presents several general points concerning the structure of theatre performance examined by means of narratology and reception theory. The author explores strategies that enable a theatre director to attract spectators and engage them in an active participation in the performance. Analysis of two types of suspense is presented: that of a plot suspense (i.e. spectator is attracted by the plot), and an interpretative suspense (i.e. spectator is attracted by the necessity of negotiating the meanings by oneself); the two types of suspense are defined and demonstrated using examples of concrete directorial strategies. The theoretical study is followed by a practical demonstration of the given methodology in the analysis of Ladislav Smoček's production of Hráči (The Gamblers), based on the eponymous play by Nikolai Gogol, at the Činoherní klub Theatre (1982).
Reference
[1] BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. 2006. Spiritualita ve filmu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006.
[2] BORDWELL, David. 1985. Narration in the fiction film. Wisconsin: University of Wisconsin Press, 1985.
[3] BORDWELL, David. 2007. This is your brain on movies, maybe [online]. Observations on film art. David Bordwell's website on cinema. 2007, 7. 3. [citováno 15. 11. 2013]. Dostupné online na http://www.davidbordwell.net/blog/2007/03/07/this-is-your-brain-on-movies-maybe.
[4] BORDWELL, David a Kristin THOMPSONOVÁ. 2011. Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU, 2011.
[5] CARROLL, Noël. 1990. Philosophy of Horror, or Paradoxes of the Heart. New York: Routledge, 1990.
[6] DROZD, David. 2011. Tělo chvějící se v tichu aneb Hledání tragického gesta. Divadelní revue 22 (2011): 1: 77–107.
[7] GAZDÍK, Roman. 2007. Text, figura, autor: tři aspekty přežánrovění ve filmu. Magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta MUNI. Brno: Masarykova univerzita, 2007 (nepubl.).
[8] GOGOL, Nikolaj Vasiljevič. 2003. Hráči. Brno: Městské divadlo Brno, 2003.
[9] HERMAN, David, Manfred JAHN a Marie-Laura RYANOVÁ (edd.). 2005. Routledge Encyclopedia of Narrative Theory. New York: Routledge, 2005.
[10] Hráči (DVD). 1983. Záznam inscenace Činoherního klubu. Československá televize, režie Jiří Bělka. Ve vlastnictví autora.
[11] HOŘÍNEK, Zdeněk. 2009. Ideologie vražedné cti. Divadelní noviny 18 (2009): 10: 5.
[12] CHATMAN, Seymour. 2008. Příběh a diskurs. Brno: Host, 2008.
[13] ISER, Wolfgang. 2001. Apelová struktura textů. In Miloš Sedmidubský, Miroslav Červenka a Ivana Vízdalová (edd.). Čtenář jako výzva (Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky). Brno: Host, 2001: 39–63.
[14] KOKEŠ, Radomír. 2010. Teorie seriálové fikce: Model analýzy vyprávění a fikčních světů televizního seriálu. Magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta MUNI. Brno: Masarykova univerzita, 2010 (nepubl.).
[15] KRÁL, Karel. 2011. Rozdej a panuj (závisláci v Dejvicích). Svět a divadlo 22 (2011): 2: 18–24.
[16] MRŠTÍKOVÉ, Alois a Vilém. 1965. Maryša. Praha: SPN, 1965.
[17] OSTASZEWSKI, Jacek. 2005. Filmové vyprávění a porozumění. In Petr Mareš a Petr Szczepanik (edd.). Tvořivé zrady. (Současné polské myšlení o filmu a audiovizuální kultuře). Praha: Národní filmový archiv, 2005: 225–259.
[18] PROCHÁZKA, Vladimír. 1997. O co hrají dnešní Hráči? Divadelní noviny 6 (1997): 2: 4.
[19] RIMMON-KENANOVÁ, Shlomith. 2001. Poetika vyprávění. Brno: Host, 2001.
[20] SMUTS, Aaron. 2009. The Paradox of Suspense [online]. Stanford Enycyclopedia of Philosophy. 2009, 6. 7. [citováno 15. 11. 2013]. Dostupné online nahttp://plato.stanford.edu/entries/paradox-suspense.
[21] THOMPSONOVÁ, Kristin. 1998. Jeden přístup, mnoho metod. Neoformalistická filmová analýza. Iluminace 10 (1998): 1: 5–36.
[22] TRÁVNÍČEK, Jiří. 2007. Vyprávěj mi něco... (Jak si děti osvojují příběhy). Příbram: Pistorius & Olšanská, 2007.
[23] VOSTRÝ, Jaroslav. 2001. Režie je umění. Praha: AMU, 2001.
[2] BORDWELL, David. 1985. Narration in the fiction film. Wisconsin: University of Wisconsin Press, 1985.
[3] BORDWELL, David. 2007. This is your brain on movies, maybe [online]. Observations on film art. David Bordwell's website on cinema. 2007, 7. 3. [citováno 15. 11. 2013]. Dostupné online na http://www.davidbordwell.net/blog/2007/03/07/this-is-your-brain-on-movies-maybe.
[4] BORDWELL, David a Kristin THOMPSONOVÁ. 2011. Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU, 2011.
[5] CARROLL, Noël. 1990. Philosophy of Horror, or Paradoxes of the Heart. New York: Routledge, 1990.
[6] DROZD, David. 2011. Tělo chvějící se v tichu aneb Hledání tragického gesta. Divadelní revue 22 (2011): 1: 77–107.
[7] GAZDÍK, Roman. 2007. Text, figura, autor: tři aspekty přežánrovění ve filmu. Magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta MUNI. Brno: Masarykova univerzita, 2007 (nepubl.).
[8] GOGOL, Nikolaj Vasiljevič. 2003. Hráči. Brno: Městské divadlo Brno, 2003.
[9] HERMAN, David, Manfred JAHN a Marie-Laura RYANOVÁ (edd.). 2005. Routledge Encyclopedia of Narrative Theory. New York: Routledge, 2005.
[10] Hráči (DVD). 1983. Záznam inscenace Činoherního klubu. Československá televize, režie Jiří Bělka. Ve vlastnictví autora.
[11] HOŘÍNEK, Zdeněk. 2009. Ideologie vražedné cti. Divadelní noviny 18 (2009): 10: 5.
[12] CHATMAN, Seymour. 2008. Příběh a diskurs. Brno: Host, 2008.
[13] ISER, Wolfgang. 2001. Apelová struktura textů. In Miloš Sedmidubský, Miroslav Červenka a Ivana Vízdalová (edd.). Čtenář jako výzva (Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky). Brno: Host, 2001: 39–63.
[14] KOKEŠ, Radomír. 2010. Teorie seriálové fikce: Model analýzy vyprávění a fikčních světů televizního seriálu. Magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta MUNI. Brno: Masarykova univerzita, 2010 (nepubl.).
[15] KRÁL, Karel. 2011. Rozdej a panuj (závisláci v Dejvicích). Svět a divadlo 22 (2011): 2: 18–24.
[16] MRŠTÍKOVÉ, Alois a Vilém. 1965. Maryša. Praha: SPN, 1965.
[17] OSTASZEWSKI, Jacek. 2005. Filmové vyprávění a porozumění. In Petr Mareš a Petr Szczepanik (edd.). Tvořivé zrady. (Současné polské myšlení o filmu a audiovizuální kultuře). Praha: Národní filmový archiv, 2005: 225–259.
[18] PROCHÁZKA, Vladimír. 1997. O co hrají dnešní Hráči? Divadelní noviny 6 (1997): 2: 4.
[19] RIMMON-KENANOVÁ, Shlomith. 2001. Poetika vyprávění. Brno: Host, 2001.
[20] SMUTS, Aaron. 2009. The Paradox of Suspense [online]. Stanford Enycyclopedia of Philosophy. 2009, 6. 7. [citováno 15. 11. 2013]. Dostupné online nahttp://plato.stanford.edu/entries/paradox-suspense.
[21] THOMPSONOVÁ, Kristin. 1998. Jeden přístup, mnoho metod. Neoformalistická filmová analýza. Iluminace 10 (1998): 1: 5–36.
[22] TRÁVNÍČEK, Jiří. 2007. Vyprávěj mi něco... (Jak si děti osvojují příběhy). Příbram: Pistorius & Olšanská, 2007.
[23] VOSTRÝ, Jaroslav. 2001. Režie je umění. Praha: AMU, 2001.