Digitální kompozice jako princip práce s programovatelnými médii

Východisky k článku Digitální kompozice jako princip práce s programovatelnými médii jsou dva texty popisující algoritmickou a uživatelskou funkčnost dvou komerčních softwarových aplikací: It looks like you're writing a letter: Microsoft Word Matthewa Fullera (2001) a Inside Photoshop Lva Manoviche (2011). Oba se ve svých textech zaměřují na porovnání technik předchozích nedigitálních médií a nových médií na uvedených konkrétních příkladech. Matthew Fuller je k aplikaci Microsoft Word poměrně skeptický. Jeho argumentace se soustřeďuje na popis množství nástrojů, jež Word nabízí a s nimiž se musí uživatel vypořádat. Oproti tomu Lev Manovich si na začátku svého článku stanovuje jasný cíl a metodu, pomocí níž analyzuje nástroje aplikace Adobe Photoshop, a své teze uzavírá jasným odkazem, že klasické pojetí médií se v současnosti proměňuje na pojetí softwaru. V tomto článku se pokusíme porovnat argumentaci obou autorů s přihlédnutím k teorii softwarových studií, přičemž nás budou zajímat odpovědi především na následující otázky. V čem se odlišuje práce se softwarem od práce s předchozími médii? Jakým způsobem ovlivňuje software myšlení jeho uživatelů? Můžeme nazvat obecný princip dnešního vnímání médií jako koncept digitální kompozice?

The starting point to the article Digital composition as the principle of working with programmable media are two texts describing both the algorithmic and user functionality of two commercial software applications: It looks like your writing a letter: Microsoft Word written by Matthew Fuller (2001) and Inside Photoshop written by Lev Manovich (2011). Both of them focus in their texts on comparison of previous non-digital media techniques and those of new media on specific examples. Matthew Fuller is rather skeptical towards Microsoft Word. His arguments focus on description of a number of tools which are provided by Word and with which ones the user must deal with. In contrast, Lev Manovich establishes a clear goal and methods at the beginning of his article which he uses to analyze the Adobe Photoshop tools and he concludes his thesis with a clear reference that the classical concept of media is currently transforming to the concept of software. In this article, we will try to compare both authors' arguments with regard to the theory of software studies where we will be primerly interested in the answers to the following questions: What distinguishes the work with software from work with previous media? How the software influences thinking of its users? Can we call the general principle of today perception of media as a concept of the digital composition?