Název: Die mittelalterliche illuminierte Handschrift Factorum ac dictorum memorabilium libri IX des Valerius Maximus (BSB Clm 21224)
Zdrojový dokument: Graeco-Latina Brunensia. 2015, roč. 20, č. 1, s. [89]-101
Rozsah
[89]-101
-
ISSN1803-7402 (print)2336-4424 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/133968
Type: Článek
Jazyk
Jazyk shrnutí
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
The article focuses on one of the Latin manuscripts of bohemical provenance of the Roman historian Valerius Maximus. Valerius's work was in the Middle Ages, especially in the 14th century, widely copied and some of the copies are located also in the Czech and the Moravian libraries and archives.The manuscripts originated in 14th and 15th century in unspecified workshops and represent only the transcripts without significant illuminated decorations. An exception is the manuscript, now in the Bavarian State Library in Munich (Clm 21224), which according to experts, originated in the typing and illuminators Johánek's from Střílky workshop. This workshop has worked 1385‒1400 in Olomouc for the contracting ecclesiastical authorithies and the likely range of humanistic scholars from around Jošt Lucemburský. The manuscript is dated to 1385, and includes complete nine books of the Valerius' work. In his conclusion is credited a short letter Epistola Valerii ad Rufinum, which was in the Middle Ages often accompanied by copies of the Valerius' works. The Munich manuscript occupies an important place in the collection of bohemical manuscripts of Valerius Maximus mainly to determinate its origine and belonging to his client early leaders of humanism in the Czech lands.
Reference
[1] Baletka, T. (1996). Dvůr, rezidence a kancelář markraběte Jošta (1375‒1411). Sborník archivních prací, 46/2, 259‒536.
[2] Bloomer, W. M. (1992). Valerius Maximus and the rhetoric of the new nobility. Chapel Hill: University of North Carolina Press.
[3] Bretholz, B. (1899). Zur Biographie des Markgrafen Jodok von Mähren. Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 3, 237‒265.
[4] Briscoe, J. (Ed.) (1998). Valerii Maximi Facta et dicta memorabilia. (volumes I., II.: libri I‒VI, VII‒IX). Stutgardiae: Teubner.
[5] Brunhölzl, F. (2000). Valerius Maximus im Mittelalter. In Ch. Bretscher-Gisiger ‒ T. Meier, (Eds.), Lexikon des Mittelalters. (CD-Rom-Ausgabe, volume 8, 1390‒1391). München: J. B. Metzler.
[6] Conte, G., B. (2003). Dějiny římské literatury. Praha: KLP.
[7] Halm, K. (1878). Catalogus codicum manu scriptorium Bibliothecae Regiae Monacensis: Bd. II, 3: Codices num. 15121‒21313 complectens//. München: sumptibus Bibliothecae Regiae.
[8] Hlaváček, I. (1966). Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích. Praha: Universita Karlova.
[9] Hlaváček, I. (1991). Brünn als Residenz der Markgraften der Luxemburgischen Sekundogenitur. In W. Paravicini – H. Patze, (Eds.), Fürstliche Residenzen im spätmittelalterlichen Europa. (361‒420). Sigmaringen: Jan Thorbecke Verlag.
[10] Hlobil, I. & Petrů, E. (1992). Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia.
[11] Hrbáčová, J. & Kohout, Š. (2014). Antifonář, druhá část. Olomouc: Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum.
[12] Kadlec, J. (1985). Das Augustinerkloster Sankt Thomas in Prag. (Tl. 1‒2). Würzburg: Augustinus Verlag.
[13] Krása, J. (1971). Rukopisy Václava IV. Praha: Odeon.
[14] Krása, J. (1979). K úloze Olomouce v umění a kultuře doby Karlovy. In F. Novák (Ed.), Historická Olomouc a její současné problémy. (volume II, 55‒65). Olomouc: SPN.
[15] Marshall, P. K. (1983). Valerius Maximus. In L. D. Reynolds (ed.), Text and transmission. (428‒430). Oxford: Clarendon Press.
[16] Maslakov, G. (1984). Valerius Maximus and Roman historiography. A study of the exempla tradition. In W. Haase (ed.), Aufstieg und Niedergang der römischen Welt. (Sprache und Literatur, volume II, 32.1, 437‒496). Berlin ‒ Nex York: de Gruyter.
[17] Matějová, J. (1991). O dopisech Coluccia Salutatiho Joštovi Lucemburskému. Vlastivědný věstník moravský, 45, 41‒48.
[18] Mezník, J. (1999). Lucemburská Morava 1310‒1423. Praha: NLN.
[19] Mueller, H.-F. (2002). Roman religion in Valerius Maximus. London: Routledge.
[20] Pěnková, D. (1952). Latinský rukopisný komentář Konráda Waldhausera k Valeriu Maximovi. Věstník královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historicko-filosofická, 6/3, 1‒8.
[21] Piur, P. (ed.) (1937). Briefe Johanns von Neumarkt (Vom Mittelalter zur Reformation, 8). Berlin: Weidmann.
[22] Podlaha, A. & Patera, A. (1910, 1922). Soupis rukopisů Metropolitní kapituly pražské I‒II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.
[23] Schmidt, G. (1969). Malerei bis 1450. In K. M. Swoboda (ed.), Gotik in Böhmen. (167‒444). München: Prestel.
[24] Schullian, D. M. (1981). A revised list of manuscripts of Valerius Maximus. In Miscellanea Augusto Campana, 45. (695‒728). Padua: Antenore.
[25] Skidmore, C. J. (1996). Practical ethics for Roman gentleman: the work of Valerius Maximus. Exeter: University of Exeter Press.
[26] Stejskal, K. (1999‒2000). Nové poznatky o Bibli písaře Johánka ze Střílek a jejím iluminátorovi. Studie o rukopisech, 33, 7‒18.
[27] Špiruda, A. (2001). Olomoucké knižní malířství v letech 1350‒1420 v kontextu knižní malby na Moravě (Diplomarbeit). Brno: Masarykova univerzita.
[28] Tošnerová, M. (ed.) (1995‒2004). Průvodce po rukopisných fondech v České republice. (volumes I‒IV). Praha: Archiv Akademie věd ČR.
[29] Truhlář, J. (1905‒1906). Catalogus codicum manu scriptorum Latinorum. (volumes I‒II). Praha: sumptibus Regiae Societatis scientiarum Bohemicae.
[30] Varcl, L. (ed.) (1978). Antika a česká kultura. Praha: Academia.
[31] Weileder, A. (1998). Valerius Maximus: Spiegel kaiserlicher Selbstdarstellung. München: Editio Maris.
[32] Zachová, I. & Petr, S. (2010). Soupis rukopisů bývalého Františkova muzea fondu G 11 Moravského zemského archivu. Praha: Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR.
[2] Bloomer, W. M. (1992). Valerius Maximus and the rhetoric of the new nobility. Chapel Hill: University of North Carolina Press.
[3] Bretholz, B. (1899). Zur Biographie des Markgrafen Jodok von Mähren. Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 3, 237‒265.
[4] Briscoe, J. (Ed.) (1998). Valerii Maximi Facta et dicta memorabilia. (volumes I., II.: libri I‒VI, VII‒IX). Stutgardiae: Teubner.
[5] Brunhölzl, F. (2000). Valerius Maximus im Mittelalter. In Ch. Bretscher-Gisiger ‒ T. Meier, (Eds.), Lexikon des Mittelalters. (CD-Rom-Ausgabe, volume 8, 1390‒1391). München: J. B. Metzler.
[6] Conte, G., B. (2003). Dějiny římské literatury. Praha: KLP.
[7] Halm, K. (1878). Catalogus codicum manu scriptorium Bibliothecae Regiae Monacensis: Bd. II, 3: Codices num. 15121‒21313 complectens//. München: sumptibus Bibliothecae Regiae.
[8] Hlaváček, I. (1966). Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích. Praha: Universita Karlova.
[9] Hlaváček, I. (1991). Brünn als Residenz der Markgraften der Luxemburgischen Sekundogenitur. In W. Paravicini – H. Patze, (Eds.), Fürstliche Residenzen im spätmittelalterlichen Europa. (361‒420). Sigmaringen: Jan Thorbecke Verlag.
[10] Hlobil, I. & Petrů, E. (1992). Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia.
[11] Hrbáčová, J. & Kohout, Š. (2014). Antifonář, druhá část. Olomouc: Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum.
[12] Kadlec, J. (1985). Das Augustinerkloster Sankt Thomas in Prag. (Tl. 1‒2). Würzburg: Augustinus Verlag.
[13] Krása, J. (1971). Rukopisy Václava IV. Praha: Odeon.
[14] Krása, J. (1979). K úloze Olomouce v umění a kultuře doby Karlovy. In F. Novák (Ed.), Historická Olomouc a její současné problémy. (volume II, 55‒65). Olomouc: SPN.
[15] Marshall, P. K. (1983). Valerius Maximus. In L. D. Reynolds (ed.), Text and transmission. (428‒430). Oxford: Clarendon Press.
[16] Maslakov, G. (1984). Valerius Maximus and Roman historiography. A study of the exempla tradition. In W. Haase (ed.), Aufstieg und Niedergang der römischen Welt. (Sprache und Literatur, volume II, 32.1, 437‒496). Berlin ‒ Nex York: de Gruyter.
[17] Matějová, J. (1991). O dopisech Coluccia Salutatiho Joštovi Lucemburskému. Vlastivědný věstník moravský, 45, 41‒48.
[18] Mezník, J. (1999). Lucemburská Morava 1310‒1423. Praha: NLN.
[19] Mueller, H.-F. (2002). Roman religion in Valerius Maximus. London: Routledge.
[20] Pěnková, D. (1952). Latinský rukopisný komentář Konráda Waldhausera k Valeriu Maximovi. Věstník královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historicko-filosofická, 6/3, 1‒8.
[21] Piur, P. (ed.) (1937). Briefe Johanns von Neumarkt (Vom Mittelalter zur Reformation, 8). Berlin: Weidmann.
[22] Podlaha, A. & Patera, A. (1910, 1922). Soupis rukopisů Metropolitní kapituly pražské I‒II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.
[23] Schmidt, G. (1969). Malerei bis 1450. In K. M. Swoboda (ed.), Gotik in Böhmen. (167‒444). München: Prestel.
[24] Schullian, D. M. (1981). A revised list of manuscripts of Valerius Maximus. In Miscellanea Augusto Campana, 45. (695‒728). Padua: Antenore.
[25] Skidmore, C. J. (1996). Practical ethics for Roman gentleman: the work of Valerius Maximus. Exeter: University of Exeter Press.
[26] Stejskal, K. (1999‒2000). Nové poznatky o Bibli písaře Johánka ze Střílek a jejím iluminátorovi. Studie o rukopisech, 33, 7‒18.
[27] Špiruda, A. (2001). Olomoucké knižní malířství v letech 1350‒1420 v kontextu knižní malby na Moravě (Diplomarbeit). Brno: Masarykova univerzita.
[28] Tošnerová, M. (ed.) (1995‒2004). Průvodce po rukopisných fondech v České republice. (volumes I‒IV). Praha: Archiv Akademie věd ČR.
[29] Truhlář, J. (1905‒1906). Catalogus codicum manu scriptorum Latinorum. (volumes I‒II). Praha: sumptibus Regiae Societatis scientiarum Bohemicae.
[30] Varcl, L. (ed.) (1978). Antika a česká kultura. Praha: Academia.
[31] Weileder, A. (1998). Valerius Maximus: Spiegel kaiserlicher Selbstdarstellung. München: Editio Maris.
[32] Zachová, I. & Petr, S. (2010). Soupis rukopisů bývalého Františkova muzea fondu G 11 Moravského zemského archivu. Praha: Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR.