Odo Marquard, humor, rozum a smích

Nedílnou součástí textů Odo Marquarda je humor i úvahy o humoru, který spojuje s rozumem člověka. Proto je tématem příspěvku na počest Odo Marquarda připomenutí možného spojení humoru, smíchu a rozumu. Marquardovým úvahám o spojení humoru a rozumu předsazuji v textu nejprve interpretaci dílčích výzkumů evolučně biologického pohledu na vznik a roli smíchu, jemuž je přisuzována podstatná role při porozumění vývoje člověka, tedy i schopností jeho rozumu. Z biologické perspektivy je smích chápán jako typ společenského chování. Díky sociálním aspektům smíchu je zřetelná linie mezi humorem, který smích vyvolává a rozumem, který je schopen humor a smích produkovat. Dále navážu Marquardovými tezemi, představujícími některá možná spojení mezi rozumem a humorem v intencích jeho filozofické antropologie. V závěru s pomocí mikroetymologického připomenutí naznačím, proč humor náleží mezi filozoficky vrcholné aktivity lidského rozumu a kde se Marquardovy úvahy mohou doplňovat s evolučně biologickým výzkumem smíchu.

An integral part of Odo Marquard's texts is both humour and reflections of humour, which he connects with human reason. That is why the theme of this contribution to commemorate Odo Marquard is the potential connection between humour, laughter, and reason. Marquard's reflections on the connections between humour and reason are preceded in the text by an interpretation of evolutionary biological research on the emergence and role of laughter, which is considered to be important in understanding the development of man, and, as a result, man's reason. From biological perspective, laughter is considered to be a form of social behaviour. Due to social aspects of laughter, one can trace a clear line between humour, which causes laughter, and reason, which is capable of producing humour and laughter. I continue with Marquard's thoughts on potential connections between reason and humour in the framework of his philosophical anthropology. In the final part of my micro-etymological contribution I outline why humour is one the philosophically supreme activities of the human brain and show where Marquard's ideas can supplement the evolutionary biological research of laughter.