Název: Sporckovské burlesky v Kuksu: Spinckonarto (1727); Asterea, Tamerlan und Bajazet (1730); Romanische Lucretia 1732
Variantní název:
- Sporckian burlescas in Kuks: Spinckonarto (1727); Asterea, Tamerlan und Bajazet (1730); Romanische Lucretia 1732
Zdrojový dokument: Musicologica Brunensia. 2016, roč. 51, č. 2, s. 13-26
Rozsah
13-26
-
ISSN1212-0391 (print)2336-436X (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/MB2016-2-2
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/136134
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Thanks to daily records by Tobias Anthony Seeman, Count of Sporck's (1662–1738) Hofmeister in Kuks (Kuckus-Baade) on Elbe, NE Bohemia, we are able to reconstruct the new type of European music theatre outside of traditional centres. The biographic Spinckonarto and especially two not yet known performances in Kuks Asterea, Tamerlan und Bajazet and Romanische Lucrezia proof the existence of Teutschen musica bernesca – i.e. a burlesca type at Sporck's dominion even earlier than Heinrich Rademin's attempts in Vienna (1731), Felix Kurtz's activities in Prague (1733), or Antonio Denzio's rescue plans in Prague even later (1735). The Kuks burlescas result from coexistence of late commedia dell'arte, German Hauptaktionen and Hanswurstiadas, Italian opera seria with comic intermezzos and marionette theatre in both professional and non-professional modifications.
Reference
[1] ANDREINI, Giovanni Battista, 1611. La Turca [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=mRr5CzN4uFYC&hl=cs&num=10&source=gbs_slider_cls_metadata_2_mylibrary.
[2] ANONYM, 1723. Gespräche in dem Reiche derer Todten. Leipzig [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://reader.digitale-sammlungen.de/de/fs1/object/display/bsb11021581_00002.html.
[3] BACK, Ernst, 1937. Spinckonarto, eine Lebensbeschreibung Sporcks. In: Mitteilungen des Heimatmuseums Kukus a. E., 3, Kukus, s. 5–13.
[4] BENEDIKT, Heinrich, 1923. Franz Anton Graf von Sporck (1662–1738). Zur Kultur der Barockzeit in Böhmen, Wien, s. 140.
[5] BOHADLO, Stanislav, 2011. Questenberg a Sporck - oddělené a nezávislé barokní hudební subkultury na Moravě a v Čechách? Musicologica brunensia. 46(1–2), s. 15–34.
[6] BOHADLO, Stanislav, 2012. Sporckovské "árie" jako obecná nota z Bon Repos a z Lázní Kuks. Duchovní, životopisné, oslavné, propagační, lovecké, časové, čarodějnické, protijezuitské, protiprávnické, kramářské, dialogické a jiné písně na nápěvy Bon-Reposké, Hubertské, Zaječí, Holubí, Pfuj, Kalvárské, Řádu kříže aj. árií, písní a melodií. 1. vyd. Ústí nad Orlicí, 199 s. ISBN 978-80-7405-183-8.
[7] BOHADLOVÁ, Kateřina, 2009. Astarto versus Atalanta. Heinrich Rademin, "Director Comicus" (1674– 1731), v kontextu italskoněmecké divadelní dramaturgie počátku 18. století, diss. FF UK, Praha.
[8] Der liegend-obsiegende Held, 1726, 2. Schweigendes ORACULUM oder die wohlredende Verschwiegenheit des Glorreichen Martyrers, 1727, 3. JOANNES IN EODEM, das ist Der im Leben und Todt unveränderlich= beständige Liebhaber Gottes und der Kirchen Heiliger JOANNES von NEPOMUCK, 1728, 4. Canticum Novum, 1730.
[9] Die Römische Lucretia. Auf dem von Ihro Röm. Kayserl. und königl. Cathol. Majestät privilegierten Theatro in Wienn Im Jahr 1731 In einer sogenannten Teutschen Musica bernesca Vorgestellet Von inbenannten Persohnen Aufgesetzt von Rademin, Wienn / gedruckt bey Andreas Heyinger / Universitäts-Buchdruckern, Wien Bibl. A 140893.
[10] KURZ, Joseph Felix von – PERGOLESI, Giovanni Battista. La serva padrona [libretto], Wien, 1770 [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: Münchener Digitalisierungszentrum (MDZ) http://daten.digitale-sammlungen.de/bsb00056048/image_1.
[11] Lexikon zur deutschen Musik-Kultur, Bd 1, München, 2000, sl. 1469.
[12] NOVOTNÝ, Antonín, 1947. Z Prahy doznívajícího baroka 1730–1740. Praha.
[13] NPÚ, knihovna hospitálu v Kuksu, Kalendářové deníky T. A. Seemana, ročníky 1728–1729, 1731–1735, 1737; Kalendářový deník T. A. Seemana, ročník 1727, rodinný archiv Sweerts-Sporck, Vídeň.
[14] PERUTKOVÁ, Jana, 2011. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha.
[15] PIETROPAOLO, Domenico – PARKER Mary Ann, 2011. The Baroque Libretto: Italian Operas and Oratorios in the Thomas Fisher Library at the University of Toronto. Toronto, s. 150 [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=H-HMDvZjk_UC&pg=PA150&lpg=PA150&dq=Pradon+Tamerlan&source=bl&ots=ua_DeTMNkt&sig=WVZOXwfIc-QnR1ZGJTWSduc5zrU&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiF4J_03-zJAhUJWCwKHYcND60Q6AEIUDAI#v=onepage&q=Pradon%20Tamerlan&f=false
[16] PRADON, Nicolas, 1676. Tamerlan ou la mort de Bajazet. Paris [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://www.theatre-classique.fr/pages/programmes/edition.php?t=../documents/PRADON_MORTDEBAJAZET.xml.
[17] RUDIN, Bärbel – SCHERL, Adolf, 2013. Heinrich Rademin [heslo]. In Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen biszum Ausgang des 18. Jahrhundert, Wien, s. 542–543.
[18] SCHERL, Adolf, 1999. Berufstheater in Prag 1680–1739. Wien, s. 33, 48 a 66.
[19] SCHINDLER, Otto G., 2013. Heinrich Rademin. In Österreichische Musik-Lexikon (ÖML) [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://www.musiklexikon.ac.at/ml/musik_R/Rademin_Heinrich.xml [2013/07/22].
[20] FLAHERTY, Gloria, 1978. Opera in the Development of German Critical Thought, Princeton.
[21] SIEGFRIED, Gustav Columbus, 1725. Reiner Spiegel Löblicher Eigenschafften, Eines Christlich- Recht und Wahrheits-liebenden Herrens. Schweidnitz [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://resolver.sub.uni-goettingen.de/purl?PPN718317203.
[22] TOWERS, John, 1910. Dictionary-Catalog of Operas and Operettas, S Morgantown.
[23] TROJAN, Jan, 2013. Burlesca per il Carnevale [heslo]. In Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhundert, Wien, s. 90.
[2] ANONYM, 1723. Gespräche in dem Reiche derer Todten. Leipzig [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://reader.digitale-sammlungen.de/de/fs1/object/display/bsb11021581_00002.html.
[3] BACK, Ernst, 1937. Spinckonarto, eine Lebensbeschreibung Sporcks. In: Mitteilungen des Heimatmuseums Kukus a. E., 3, Kukus, s. 5–13.
[4] BENEDIKT, Heinrich, 1923. Franz Anton Graf von Sporck (1662–1738). Zur Kultur der Barockzeit in Böhmen, Wien, s. 140.
[5] BOHADLO, Stanislav, 2011. Questenberg a Sporck - oddělené a nezávislé barokní hudební subkultury na Moravě a v Čechách? Musicologica brunensia. 46(1–2), s. 15–34.
[6] BOHADLO, Stanislav, 2012. Sporckovské "árie" jako obecná nota z Bon Repos a z Lázní Kuks. Duchovní, životopisné, oslavné, propagační, lovecké, časové, čarodějnické, protijezuitské, protiprávnické, kramářské, dialogické a jiné písně na nápěvy Bon-Reposké, Hubertské, Zaječí, Holubí, Pfuj, Kalvárské, Řádu kříže aj. árií, písní a melodií. 1. vyd. Ústí nad Orlicí, 199 s. ISBN 978-80-7405-183-8.
[7] BOHADLOVÁ, Kateřina, 2009. Astarto versus Atalanta. Heinrich Rademin, "Director Comicus" (1674– 1731), v kontextu italskoněmecké divadelní dramaturgie počátku 18. století, diss. FF UK, Praha.
[8] Der liegend-obsiegende Held, 1726, 2. Schweigendes ORACULUM oder die wohlredende Verschwiegenheit des Glorreichen Martyrers, 1727, 3. JOANNES IN EODEM, das ist Der im Leben und Todt unveränderlich= beständige Liebhaber Gottes und der Kirchen Heiliger JOANNES von NEPOMUCK, 1728, 4. Canticum Novum, 1730.
[9] Die Römische Lucretia. Auf dem von Ihro Röm. Kayserl. und königl. Cathol. Majestät privilegierten Theatro in Wienn Im Jahr 1731 In einer sogenannten Teutschen Musica bernesca Vorgestellet Von inbenannten Persohnen Aufgesetzt von Rademin, Wienn / gedruckt bey Andreas Heyinger / Universitäts-Buchdruckern, Wien Bibl. A 140893.
[10] KURZ, Joseph Felix von – PERGOLESI, Giovanni Battista. La serva padrona [libretto], Wien, 1770 [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: Münchener Digitalisierungszentrum (MDZ) http://daten.digitale-sammlungen.de/bsb00056048/image_1.
[11] Lexikon zur deutschen Musik-Kultur, Bd 1, München, 2000, sl. 1469.
[12] NOVOTNÝ, Antonín, 1947. Z Prahy doznívajícího baroka 1730–1740. Praha.
[13] NPÚ, knihovna hospitálu v Kuksu, Kalendářové deníky T. A. Seemana, ročníky 1728–1729, 1731–1735, 1737; Kalendářový deník T. A. Seemana, ročník 1727, rodinný archiv Sweerts-Sporck, Vídeň.
[14] PERUTKOVÁ, Jana, 2011. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha.
[15] PIETROPAOLO, Domenico – PARKER Mary Ann, 2011. The Baroque Libretto: Italian Operas and Oratorios in the Thomas Fisher Library at the University of Toronto. Toronto, s. 150 [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=H-HMDvZjk_UC&pg=PA150&lpg=PA150&dq=Pradon+Tamerlan&source=bl&ots=ua_DeTMNkt&sig=WVZOXwfIc-QnR1ZGJTWSduc5zrU&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiF4J_03-zJAhUJWCwKHYcND60Q6AEIUDAI#v=onepage&q=Pradon%20Tamerlan&f=false
[16] PRADON, Nicolas, 1676. Tamerlan ou la mort de Bajazet. Paris [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://www.theatre-classique.fr/pages/programmes/edition.php?t=../documents/PRADON_MORTDEBAJAZET.xml.
[17] RUDIN, Bärbel – SCHERL, Adolf, 2013. Heinrich Rademin [heslo]. In Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen biszum Ausgang des 18. Jahrhundert, Wien, s. 542–543.
[18] SCHERL, Adolf, 1999. Berufstheater in Prag 1680–1739. Wien, s. 33, 48 a 66.
[19] SCHINDLER, Otto G., 2013. Heinrich Rademin. In Österreichische Musik-Lexikon (ÖML) [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://www.musiklexikon.ac.at/ml/musik_R/Rademin_Heinrich.xml [2013/07/22].
[20] FLAHERTY, Gloria, 1978. Opera in the Development of German Critical Thought, Princeton.
[21] SIEGFRIED, Gustav Columbus, 1725. Reiner Spiegel Löblicher Eigenschafften, Eines Christlich- Recht und Wahrheits-liebenden Herrens. Schweidnitz [online]. [cit. 15. září 2016]. Dostupné z: http://resolver.sub.uni-goettingen.de/purl?PPN718317203.
[22] TOWERS, John, 1910. Dictionary-Catalog of Operas and Operettas, S Morgantown.
[23] TROJAN, Jan, 2013. Burlesca per il Carnevale [heslo]. In Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhundert, Wien, s. 90.