Whiteheadova interpretace Platónovy "schránky" a paralely s pojmem "nadčasové skutečnosti"

Cílem předloženého příspěvku je přiblížit Whiteheadovo specifické pojetí původně platónského pojmu "schránka" (hypodoché), který v souvislosti se svou procesuální koncepcí Whitehead chápe jako osobní jednotu vyjadřující svým strukturálním charakterem obecný princip, jímž se řídí složení celku naší skutečnosti. Autor nejprve ve stručnosti naznačuje Platónovo vlastní pojetí hypodoché. Whiteheadovo specifické pojetí tohoto pojmu, jež je v základních rysech přiblíženo v dalším kroku, autorovi pak následně dovoluje podstatně popsat jeho možné konotace s pojmem "nadčasové skutečnosti" (eternal objects). V samém závěru příspěvku se autor pokouší nalézt odpověď na neméně zásadní filosofickou otázku, tj. na to, co ve skutečnosti odpovídá onomu principiálnímu popisu Whiteheadova pojmu "nadčasové skutečnosti", a pro případ potřeby sledování směru dalšího bádání předznačuje, že jedna možná odpověď se nabízí v systémové teorii Ludwiga von Bertalanffyho.

The aim of this paper is to describe Whitehead's specific interpretation of the originally Plato's concept of the "receptacle" (hypodoché). Whitehead, in line with his own process philosophy, understands Plato's concept of the "receptacle" as a personal unity that, in its structural character, expresses the general principle that determines the constitution of the whole of our reality. The author of this paper begins by briefly describing Plato's concept of hypodoché. The author goes on to present Whitehead's specific interpretation of this concept, which allows the author to elaborate the potential parallels between Whitehead's interpretation of hypodoché and his concept of "eternal objects". Finally, the author attempts to find the answer to a fundamental philosophical question: what in reality corresponds to Whitehead's concept of "eternal objects". The author suggests that a possible answer may be found in the General Systems Theory of Ludwig von Bertalanffy.