Věčný návrat téhož a časovost u Ladislava Klímy

Článek se zabývá pojetím věčného návratu téhož a časovostí ve filozofii Ladislava Klímy. Analyzuje logickou nesoudržnost Klímova pojetí věčného návratu téhož, která vyplývá z podmínek stanovených takovým způsobem, že nemohou korespondovat s proklamovaným závěrem. Nicméně Klímovo filozofování o čase má spíše existenciální rozměr a věcná analýza mu není zcela úměrnou metodou. V další části článku je tedy do kontextu předchozího výkladu zasazen literární obraz beznohého žebráka, který v Klímových prózách čas představuje, a je vyložena jeho specifická symbolická role v "egosolistickém" vztahu k časovosti.

This article is dealing with the meaning of the eternal recurrence and the reason of time in philosophical work of Ladislav Klíma. Klíma's understanding of eternal recurrence contains logical inconsistencies which are being analysed. The conditions established by Klíma do not agree with results which are concluded. Nevertheless, the point of Klíma's relation to time is more existential and the logic analysis is not proportional to the sense of so called "egosolism". Klíma's literary image of time which is shown as a legless beggar is established to the previous ideas of eternal recurrence analyses, too. Its role in the specific confession of Klíma's philosophy is explained as well.