Legitimita aristotelské inspirace v současné filozofii přátelství

Název: Legitimita aristotelské inspirace v současné filozofii přátelství
Variantní název:
  • Legitimacy of Aristotelian inspirations in contemporary philosophy of friendship
Autor: Troup, Matěj
Zdrojový dokument: Studia philosophica. 2020, roč. 67, č. 1, s. 7-21
Rozsah
7-21
  • ISSN
    1803-7445 (print)
    2336-453X (online)
Type: Článek
Jazyk
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
Východiskem článku je fakt, že současná anglicky psaná filozofie přátelství je silně inspirována aristotelskou teorií přátelství a považuje ji za nejvlivnější v rámci antických teorií. Toto východisko je v první části článku ilustrováno obecnými i konkrétními příklady. Druhá a hlavní část článku si klade za cíl prověřit, zdali je Aristotelův primát v inspirativnosti současných myslitelů opodstatněný. To je provedeno na základě porovnání kvalit, kterými disponuje Aristotelova teorie přátelství a teorie dalších antických myslitelů – Platóna, Cicerona a Plútarcha.
The starting point of the article is that the contemporary English written philosophy of friendship is strongly inspired by Aristotelian theory of friendship and considers this theory as the most influential among ancient theories. The starting point is illustrated in the first part of the article by general and specific examples. Second and main part aims to examine justification of such a primacy of Aristotle's inspirations in contemporary philosophy of friendship. The verification is performed through comparison of qualities of Aristotle's theory and theories of other ancient philosophers – Plato, Cicero and Plutarch.
Note
Tento článek shrnuje nejpodstatnější části mé diplomové práce TROUP, M. Aristotelské inspirace v moderních úvahách o přátelství [online]. Brno 2020. Dostupné z: <https://is.muni. cz/th/ee4a1/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
Reference
[1] ARISTOTELÉS. Etika Níkomachova. Přeložil A. KŘÍŽ. Praha: Rezek 3 2009.

[2] ARISTOTLE. The Eudemian Ethics of Aristotle. Přeložil P. L. P. SIMPSON. New Brunswick: Transaction Publishers 2013.

[3] BADHWAR, N. K. (ed.). Friendship: A Philosophical Reader. Cornell University Press 1993.

[4] BADHWAR, N. K. Friends as Ends in Themselves, Philosophy and Phenomenological Research. 1987, 48(1), s. 1–23. | DOI 10.2307/2107703

[5] BADHWAR, N. K. Friendship and commercial societies. Politics Philosophy & Economics. 2008. 7(3), s. 301–326. | DOI 10.1177/1470594X08092105

[6] BADHWAR, N. K. The circumstances of justice: Pluralism, community, and friendship. Journal of Political Philosophy. 1993, 1(3), s. 250–276. | DOI 10.1111/j.1467-9760.1993.tb00012.x

[7] BADHWAR, N. K. Why it is wrong to be always guided by the best: Consequentialism and friendship. Ethics. 1991, 101(3), s. 483–504. | DOI 10.1086/293313

[8] CAINE, B. (ed.). Friendship: A History. London: Equinox Press 2009.

[9] CALUORI, D. (ed.). Thinking about friendship: Historical and contemporary philosophical perspectives. London: Palgrave Macmillan 2013.

[10] CICERO. O povinnostech: rozprava o 3 knihách věnovaná synu Markovi. Praha: Svoboda 1970.

[11] CICERO. Tuskulské hovory: Cato starší o stáří; Laelius o přátelství. Přeložil V. BAHNÍK. Praha: Svoboda 1976.

[12] GRAESER, A. Řecká filosofie klasického období: sofisté, Sókratés a sokratikové, Platón a Aristotelés. Praha: OIKOYMENH 2000.

[13] GRAYLING, A. C. Friendship. London: Yale University Press 2013.

[14] KARAMANOLIS, G. Plutarch. In Zalta, E. (ed.). The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Winter 2016 Edition [cit. 2019-11-15]. Dostupné z: https://plato.stanford.edu/archives/win2016/entries/plutarch/.

[15] LONG, A. A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Praha: OIKOYMENH 2003.

[16] NEHAMAS, A. On friendship. New York: Basic Books 2016.

[17] PAKALUK, M. (ed.). Other Selves: Philosophers on Friendship. Indianapolis: Hackett Publishing Company 1991.

[18] PANGLE, L. Aristotle and the Philosophy of Friendship. Cambridge: Cambridge University Press 2002.

[19] PLATÓN. Charmidés; Lachés; Lysis; Theagés. Přeložil F. NOVOTNÝ. Praha: OIKOYMENH 2 1995.

[20] PLATÓN. Minós; Zákony; Epinomis; Listy; Výměry; O spravedlivu; O zdatnosti; Démodokos; Sisyfos; Eryxias; Axiochos; Ledňáček; Epigramy. Přeložil F. NOVOTNÝ. Praha: OIKOYMENH 2003.

[21] PLATÓN. Parmenidés; Filébos; Symposion; Faidros; Alkibiadés I, II; Hipparchos; Milovníci. Přeložil F. NOVOTNÝ. Praha: OIKOYMENH 2003.

[22] PLATÓN. Ústava. Přeložil F. NOVOTNÝ. Praha: OIKOYMENH 4 2005.

[23] PLÚTARCHOS. O lásce a přátelství. Přeložil V. BAHNÍK – Z. K. VYSOKÝ. Praha: Svoboda 1987.

[24] PRESS, G. (ed.). The Continuum Companion to Plato. Continuum International Publishers.

[25] SHKLAR, J. On Political Obligation. Ashenden S. – Hess A. (eds.). London: Yale University Press 2019.

[26] STERN-GILLET, S. – GURTLER, G. M. (eds.). Ancient and Medieval Concepts of Friendship. New York: State University of New York Press 2014.

[27] TELFER, E. Friendship. Proceedings of the Aristotelian Society. 1970, 71(1), s. 223–241.

[28] TROUP, M. Aristotelské inspirace v moderních úvahách o přátelství [online]. Brno 2020. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/ee4a1/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.

[29] VERNON, M. The Philosophy of Friendship. London: Palgrave Macmillan 2014.