Název: Rozhlasový režisér Josef Henke
Variantní název:
- Radio director Josef Henke
Zdrojový dokument: Theatralia. 2021, roč. 24, č. 1, s. 216-239
Rozsah
216-239
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/TY2021-1-13
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/143822
Type: Článek
Jazyk
Licence: CC BY-NC-ND 4.0 International
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Cílem textu je představit rozhlasové režijní dílo předního českého režiséra Josefa Henkeho. Henkeho kariéra je pojednána v kompletním oblouku necelých padesáti let, vymezeny jsou základní tvůrčí linie jeho tvorby, klíčová inspirační východiska a především typické postupy jeho režijní práce. Režijní styl dokládají jednotlivé mikroanalýzy i podrobnější rozbory vybraných inscenací, zkoumána je také inscenační kontinuita Henkeho režií. Tu práce akcentuje v historickém kontextu, reflektuje pak především okolnosti Henkeho zákazu rozhlasové práce v 70. a 80. letech minulého století.
This text aims to introduce the directorial work of the prominent Czech radio director Josef Henke. Henke's career, discussed here, spanned almost fifty years: the essay defines the fundamental creative characteristics, crucial inspirations and especially the quintessential methods of his directorial work. Henke's directorial style is documented by analyses of case studies and detailed readings of selected radio productions. The continuity and aesthetics of Henke's directorial work for radio is contextualized within a historical frame, which pays particular attention to the circumstances whereby Henke was forbidden to work in the radio industry in the 1970s and 1980s.
Note
Studie vznikla v rámci grantového projektu IGA (Interdisciplinární výzkum kulturního pole (texty, autoři, struktury). IGA_FF_2020_007Science and Actual Potential of His Concepts (GAČR 2016-2018, GA16-20335S).
Reference
[1] BĚHAL, Rostislav (ed.). 1994. Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1994.
[2] BOJDA, Tomáš. 2017. Francouzská sociální kritika po padesáti letech [online]. Radiodock [13. 12. 2017]. Dostupné online na http://www.radiodock.cz/francouzska-socialni-kritika-padesati-letech.
[3] BOJDA, Tomáš. 2018. Henkeho režie Friedricha Dürrenmatta [online]. Radiodock [25. 5. 2018]. Dostupné online na http://www.radiodock.cz/texty/henkeho-rezie-friedricha-durrenmatta.
[4] BOJDA, Tomáš. 2020. Herec a režisér v rozhlase. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2020.
[5] BOJDA, Tomáš. 2020. Josef Henke – Život a dílo, rozhlas a divadlo. Svět rozhlasu 41 (2020) [v době odevzdání článku před vydáním].
[6] BOKOVÁ, Marie. 2006. Dlouhý a ironický stín vržený Dykovým Krysařem… Týdeník Rozhlas 35 (2006).
[7] BOKOVÁ, Marie. 1990. Literatura v rádiu. Scéna 15 (1990): 15: 4.
[8] BURIAN, Jan. 2012. Nežádoucí návraty E. F. Buriana. Praha: Galén, 2012.
[9] CZECH, Jan. 1987. O rozhlasové hře: hledání specifiky české rozhlasové inscenace od roku 1945. Praha: Panorama, 1987.
[10] FAJMON, Kamil. 2017. Proč tolik Malých princů? [online]. Naposlech.cz [10. 12. 2017]. Dostupné online na http://naposlech.cz/tema/maly-princ.
[11] HANÁČKOVÁ, Andrea a Tomáš BOJDA. 2019. Silent Bergman Full of Words. In Karolína Stehlíková (ed.). Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře 22 (2019): 1: 45–60.
[12] HENKE, Josef. 1989. Divadlo jednoho herce s otazníkem. In Vladimír Justl (ed.). Divadlo jednoho herce. [neprodejný tisk] Praha: Svaz českých dramatických umělců, 1989: 66–68.
[13] HENKE, Josef. 1976. [Dopis řediteli Českého rozhlasu Karlu Hrabalovi]. Pozůstalost Josefa Henkeho. Pracovní korespondence, Vyloučení z KSČ. Přír. č. 732, sign. R 1535: 5.
[14] HENKE, Josef. 1992. K možnostem rozhlasové tvorby. In Přednášky o divadle a umění: habilitační a profesorské přednášky pedagogů Divadelní fakulty JAMU. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2007: 378–383.
[15] HENKE, Josef. 1966. K rozhlasové inscenaci Osamělosti přespolního běžce. Svět rozhlasu 20 (2008): 34–35.
[16] HENKE, Josef. 1966. Konečně tříbení. In Vladimír Justl (ed.). Slyšet se navzájem: 60 hlasů o uměleckém přednesu. Praha: Orbis, 1966: 200–202.
[17] HENKE, Josef. Poznámky k možnostem současné rozhlasové tvorby. 1992. [Strojopis bez dalšího značení]. Pozůstalost Josefa Henkeho. Pracovní rukopisy. Přír. č. 732, sign. R 1577.
[18] HENKE, Josef. [Příspěvek bez názvu]. In Josef Plechatý (ed.). K otázkám vývojových cest rozhlasové hry. Praha: Svaz rozhlasových tvůrců, 1994: 13–27.
[19] HENKE, Josef. 1963. Síla slova: o tak zvané sborové recitaci. Praha: Mladá fronta, 1963.
[20] HENKE, Josef. 2001. Ticho v rozhlasovém vysílání. Svět rozhlasu 6 (2001): 6: 9–12.
[21] HENKE, Josef: 1985. Za prahem slov. In Vladimír Justl (ed.). Ano, slyšet se navzájem. Praha: Divadelní ústav, 1985: 30–38.
[22] HENKE, Josef. 1968. Zástupové v rozhlase. [Autor rozhovoru podepsán "R"]. Divadelní noviny 12 (1968–1969): 3: 2.
[23] HENKE, Josef a Bronislav PRAŽAN. 1999. Síla slova a silokřivky osudu [rozhovor s Josefem Henkem]. Týdeník Rozhlas 9 (1999).
[24] HNILIČKA, Přemysl. 2016. …jde chlapec a zpívá si svou písničku. Josefu Henkemu k 10. výročí úmrtí. In Sborník z tvůrčích prací Sdružení pro rozhlasovou tvorbu za rok 2015. Praha: SRT za podpory Českého rozhlasu, 2016: 4–13.
[25] HNILIČKA, Přemysl. 2012. Mlhou tam a zpět [online]. Panáček v říši mluveného slova [14. 8. 2012]. Dostupné online na http://mluveny.panacek.com/historie-rozhlasu/73632-panackuv-pruvodce-rozhlasovou-hrou-xxix-mlhou- tam-a-zpet.html.
[26] HNILIČKA, Přemysl. 2005. Život a dílo skladatele Foltýna [online]. Panáček v říši mluveného slova [19. 8. 2005]. Dostupné online na http://mluveny.panacek.com/historie-rozhlasovych-her/69015-panackuv-pruvodce-rozhlasovou-hrou-xxiv-capkuv-a-pavlickuv-vecny-antihrdina.html.
[27] HRAŠE, Jiří (ed.). 1999. Bílá místa rozhlasové historie: (příspěvky a svědectví k 60. letům v Československém rozhlase). Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999.
[28] HUBIČKA, Jiří. 2008. Josef Hlavnička. In Eva Ješutová a kol. 2008. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: čeští tvůrci slovesných pořadů. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008: 42–43.
[29] JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 2008. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: čeští tvůrci slovesných pořadů. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008.
[30] JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 2003. Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003.
[31] JUSTL, Vladimír a Jiří HOLÝ. 2007. Vladimír Justl: Ozvuky času... Praha: Akropolis, 2007.
[32] JUSTL, Vladimír. 1983. Slovo a hlas /podruhé/. [neprodejný tisk] Praha: Restaurace a jídelny, 1983.
[33] JUSTL, Vladimír. 1988. Slovo a hlas /potřetí/. [neprodejný tisk] Praha: Restaurace a jídelny, 1988.
[34] JUSTL, Vladimír (ed.). Živé slovo: 45 (+3) zamyšlení nad tajemstvím poezie a hlasu. Praha: Akropolis, 2004.
[35] KAZDA, Jaromír. 1990. Spravedlnost pro Henkeho. Scéna 15 (1990) 13: 4.
[36] HENKE, Josef, Markéta KOŠŤÁKOVÁ a Miloš KOT. 2006. Režisér Josef Henke a jeho rozhlas. Český rozhlas Dvojka (28. 10. 2006). Dostupné online na https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2280090.
[37] MATYS, Rudolf. 2008. Josef Henke. In Eva JEŠUTOVÁ a kol. 2008. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: čeští tvůrci slovesných pořadů. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008: 40–42.
[38] MATYS, Rudolf. 1993. Meziprůzkum nejblíže šedesátce. Týdeník Rozhlas 3 (1993).
[39] MATYS, Rudolf. 2000. Poezie v rozhlase. Báseň o plavbě a ztroskotání. Týdeník Rozhlas 49 (2000).
[40] MINKS, Pavel. 2002. Otomar Krejča jako Minetti. Týdeník Rozhlas 21 (2002).
[41] NEKOLNÝ, Bohumil. 1966–1967. Lidovou faustovskou tradici… Divadelní noviny 10 (1966–1967): 11: 6.
[42] Pozůstalost Josefa Henkeho (PJH). Dokumentační centrum Katedry divadelních a filmových studií, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc.
[43] PTÁČEK, Jaromír a Vilém FALTÝNEK. 2005. Nepromlčené případy Jaromíra Ptáčka. Brno: Větrné mlýny, 2005.
[44] SCHULZOVÁ, Eva. 2014. Původní česká rozhlasová hra po roce 1989. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2014.
[45] SEMOTAMOVÁ, Tereza. 2013. Německé rozhlasové hry 50. let. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2013.
[46] SCHWARZ-ČERVINKA, Josef. 2003. Trpělivě obnošené tělo. Praha: Torst, 2003.
[47] SRBA, Bořivoj. 2004. Řečí světla: princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004.
[48] SRBOVÁ, Olga. 1969–1970. Sudičky rozhlasového režiséra. Divadelní noviny 13 (1969–1970): 1: 5.
[49] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1990a. Kafka – Henke: Proměna. Scéna 15 (1990): 10: 4.
[50] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1990b. Koncert hlasů. Scéna 15 (1990): 20: 6.
[51] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1991. Pěnkava, Loutna a Smrt. Scéna 16 (1991): 3: 6.
[52] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1995. Rozhlasová inscenace: Teoret. komentované dějiny čes. rozhlasové produkce. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995.
[53] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1990c. Úředním výnosem ztratil talent. Scéna 15 (1990): 6: 4.
[54] VADLEJCHOVÁ, Ivana a Alena ŠTĚRBOVÁ. 1990. Dvakrát rozhlasový Dvojník. Scéna. 15 (1990): 25: 6.
[55] VEDRAL, Jan a Jan VEDRAL. 2003. Jiří Horčička – rozhlasový režisér. Brno: Větrné mlýny, 2003.
[56] VELÍŠEK, Martin. 2017. Václav Kliment Klicpera: Ptáčník [online]. Český rozhlas (30. 12. 2017). Dostupné online na https://vltava.rozhlas.cz/vaclav-kliment-klicpera-ptacnik-6529242.
[57] VELÍŠEK, Martin. 2019. Viktor Dyk: Krysař. [online]. Český rozhlas (10. 8. 2019). Dostupné online na https://vltava.rozhlas.cz/viktor-dyk-krysar-8029171.
[58] ZAJÍČKOVÁ, Markéta. 2010. Rozhlasové inscenace Josefa Henkeho v 60. letech. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010.
[2] BOJDA, Tomáš. 2017. Francouzská sociální kritika po padesáti letech [online]. Radiodock [13. 12. 2017]. Dostupné online na http://www.radiodock.cz/francouzska-socialni-kritika-padesati-letech.
[3] BOJDA, Tomáš. 2018. Henkeho režie Friedricha Dürrenmatta [online]. Radiodock [25. 5. 2018]. Dostupné online na http://www.radiodock.cz/texty/henkeho-rezie-friedricha-durrenmatta.
[4] BOJDA, Tomáš. 2020. Herec a režisér v rozhlase. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2020.
[5] BOJDA, Tomáš. 2020. Josef Henke – Život a dílo, rozhlas a divadlo. Svět rozhlasu 41 (2020) [v době odevzdání článku před vydáním].
[6] BOKOVÁ, Marie. 2006. Dlouhý a ironický stín vržený Dykovým Krysařem… Týdeník Rozhlas 35 (2006).
[7] BOKOVÁ, Marie. 1990. Literatura v rádiu. Scéna 15 (1990): 15: 4.
[8] BURIAN, Jan. 2012. Nežádoucí návraty E. F. Buriana. Praha: Galén, 2012.
[9] CZECH, Jan. 1987. O rozhlasové hře: hledání specifiky české rozhlasové inscenace od roku 1945. Praha: Panorama, 1987.
[10] FAJMON, Kamil. 2017. Proč tolik Malých princů? [online]. Naposlech.cz [10. 12. 2017]. Dostupné online na http://naposlech.cz/tema/maly-princ.
[11] HANÁČKOVÁ, Andrea a Tomáš BOJDA. 2019. Silent Bergman Full of Words. In Karolína Stehlíková (ed.). Theatralia: revue současného myšlení o divadelní kultuře 22 (2019): 1: 45–60.
[12] HENKE, Josef. 1989. Divadlo jednoho herce s otazníkem. In Vladimír Justl (ed.). Divadlo jednoho herce. [neprodejný tisk] Praha: Svaz českých dramatických umělců, 1989: 66–68.
[13] HENKE, Josef. 1976. [Dopis řediteli Českého rozhlasu Karlu Hrabalovi]. Pozůstalost Josefa Henkeho. Pracovní korespondence, Vyloučení z KSČ. Přír. č. 732, sign. R 1535: 5.
[14] HENKE, Josef. 1992. K možnostem rozhlasové tvorby. In Přednášky o divadle a umění: habilitační a profesorské přednášky pedagogů Divadelní fakulty JAMU. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2007: 378–383.
[15] HENKE, Josef. 1966. K rozhlasové inscenaci Osamělosti přespolního běžce. Svět rozhlasu 20 (2008): 34–35.
[16] HENKE, Josef. 1966. Konečně tříbení. In Vladimír Justl (ed.). Slyšet se navzájem: 60 hlasů o uměleckém přednesu. Praha: Orbis, 1966: 200–202.
[17] HENKE, Josef. Poznámky k možnostem současné rozhlasové tvorby. 1992. [Strojopis bez dalšího značení]. Pozůstalost Josefa Henkeho. Pracovní rukopisy. Přír. č. 732, sign. R 1577.
[18] HENKE, Josef. [Příspěvek bez názvu]. In Josef Plechatý (ed.). K otázkám vývojových cest rozhlasové hry. Praha: Svaz rozhlasových tvůrců, 1994: 13–27.
[19] HENKE, Josef. 1963. Síla slova: o tak zvané sborové recitaci. Praha: Mladá fronta, 1963.
[20] HENKE, Josef. 2001. Ticho v rozhlasovém vysílání. Svět rozhlasu 6 (2001): 6: 9–12.
[21] HENKE, Josef: 1985. Za prahem slov. In Vladimír Justl (ed.). Ano, slyšet se navzájem. Praha: Divadelní ústav, 1985: 30–38.
[22] HENKE, Josef. 1968. Zástupové v rozhlase. [Autor rozhovoru podepsán "R"]. Divadelní noviny 12 (1968–1969): 3: 2.
[23] HENKE, Josef a Bronislav PRAŽAN. 1999. Síla slova a silokřivky osudu [rozhovor s Josefem Henkem]. Týdeník Rozhlas 9 (1999).
[24] HNILIČKA, Přemysl. 2016. …jde chlapec a zpívá si svou písničku. Josefu Henkemu k 10. výročí úmrtí. In Sborník z tvůrčích prací Sdružení pro rozhlasovou tvorbu za rok 2015. Praha: SRT za podpory Českého rozhlasu, 2016: 4–13.
[25] HNILIČKA, Přemysl. 2012. Mlhou tam a zpět [online]. Panáček v říši mluveného slova [14. 8. 2012]. Dostupné online na http://mluveny.panacek.com/historie-rozhlasu/73632-panackuv-pruvodce-rozhlasovou-hrou-xxix-mlhou- tam-a-zpet.html.
[26] HNILIČKA, Přemysl. 2005. Život a dílo skladatele Foltýna [online]. Panáček v říši mluveného slova [19. 8. 2005]. Dostupné online na http://mluveny.panacek.com/historie-rozhlasovych-her/69015-panackuv-pruvodce-rozhlasovou-hrou-xxiv-capkuv-a-pavlickuv-vecny-antihrdina.html.
[27] HRAŠE, Jiří (ed.). 1999. Bílá místa rozhlasové historie: (příspěvky a svědectví k 60. letům v Československém rozhlase). Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999.
[28] HUBIČKA, Jiří. 2008. Josef Hlavnička. In Eva Ješutová a kol. 2008. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: čeští tvůrci slovesných pořadů. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008: 42–43.
[29] JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 2008. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: čeští tvůrci slovesných pořadů. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008.
[30] JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 2003. Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003.
[31] JUSTL, Vladimír a Jiří HOLÝ. 2007. Vladimír Justl: Ozvuky času... Praha: Akropolis, 2007.
[32] JUSTL, Vladimír. 1983. Slovo a hlas /podruhé/. [neprodejný tisk] Praha: Restaurace a jídelny, 1983.
[33] JUSTL, Vladimír. 1988. Slovo a hlas /potřetí/. [neprodejný tisk] Praha: Restaurace a jídelny, 1988.
[34] JUSTL, Vladimír (ed.). Živé slovo: 45 (+3) zamyšlení nad tajemstvím poezie a hlasu. Praha: Akropolis, 2004.
[35] KAZDA, Jaromír. 1990. Spravedlnost pro Henkeho. Scéna 15 (1990) 13: 4.
[36] HENKE, Josef, Markéta KOŠŤÁKOVÁ a Miloš KOT. 2006. Režisér Josef Henke a jeho rozhlas. Český rozhlas Dvojka (28. 10. 2006). Dostupné online na https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2280090.
[37] MATYS, Rudolf. 2008. Josef Henke. In Eva JEŠUTOVÁ a kol. 2008. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: čeští tvůrci slovesných pořadů. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008: 40–42.
[38] MATYS, Rudolf. 1993. Meziprůzkum nejblíže šedesátce. Týdeník Rozhlas 3 (1993).
[39] MATYS, Rudolf. 2000. Poezie v rozhlase. Báseň o plavbě a ztroskotání. Týdeník Rozhlas 49 (2000).
[40] MINKS, Pavel. 2002. Otomar Krejča jako Minetti. Týdeník Rozhlas 21 (2002).
[41] NEKOLNÝ, Bohumil. 1966–1967. Lidovou faustovskou tradici… Divadelní noviny 10 (1966–1967): 11: 6.
[42] Pozůstalost Josefa Henkeho (PJH). Dokumentační centrum Katedry divadelních a filmových studií, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc.
[43] PTÁČEK, Jaromír a Vilém FALTÝNEK. 2005. Nepromlčené případy Jaromíra Ptáčka. Brno: Větrné mlýny, 2005.
[44] SCHULZOVÁ, Eva. 2014. Původní česká rozhlasová hra po roce 1989. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2014.
[45] SEMOTAMOVÁ, Tereza. 2013. Německé rozhlasové hry 50. let. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2013.
[46] SCHWARZ-ČERVINKA, Josef. 2003. Trpělivě obnošené tělo. Praha: Torst, 2003.
[47] SRBA, Bořivoj. 2004. Řečí světla: princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2004.
[48] SRBOVÁ, Olga. 1969–1970. Sudičky rozhlasového režiséra. Divadelní noviny 13 (1969–1970): 1: 5.
[49] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1990a. Kafka – Henke: Proměna. Scéna 15 (1990): 10: 4.
[50] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1990b. Koncert hlasů. Scéna 15 (1990): 20: 6.
[51] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1991. Pěnkava, Loutna a Smrt. Scéna 16 (1991): 3: 6.
[52] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1995. Rozhlasová inscenace: Teoret. komentované dějiny čes. rozhlasové produkce. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995.
[53] ŠTĚRBOVÁ, Alena. 1990c. Úředním výnosem ztratil talent. Scéna 15 (1990): 6: 4.
[54] VADLEJCHOVÁ, Ivana a Alena ŠTĚRBOVÁ. 1990. Dvakrát rozhlasový Dvojník. Scéna. 15 (1990): 25: 6.
[55] VEDRAL, Jan a Jan VEDRAL. 2003. Jiří Horčička – rozhlasový režisér. Brno: Větrné mlýny, 2003.
[56] VELÍŠEK, Martin. 2017. Václav Kliment Klicpera: Ptáčník [online]. Český rozhlas (30. 12. 2017). Dostupné online na https://vltava.rozhlas.cz/vaclav-kliment-klicpera-ptacnik-6529242.
[57] VELÍŠEK, Martin. 2019. Viktor Dyk: Krysař. [online]. Český rozhlas (10. 8. 2019). Dostupné online na https://vltava.rozhlas.cz/viktor-dyk-krysar-8029171.
[58] ZAJÍČKOVÁ, Markéta. 2010. Rozhlasové inscenace Josefa Henkeho v 60. letech. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010.