Proti historické amnézii: čeští exiloví skladatelé Jan Novák a Antonín Tučapský versus oficiální kulturní politika

Název: Proti historické amnézii: čeští exiloví skladatelé Jan Novák a Antonín Tučapský versus oficiální kulturní politika
Variantní název:
  • Against historical amnesia: Czech exile composers Jan Novák and Antonín Tučapský versus official cultural policy
Zdrojový dokument: Musicologica Brunensia. 2021, roč. 56, č. 2, s. 15-21
Rozsah
15-21
  • ISSN
    1212-0391 (print)
    2336-436X (online)
Type: Článek
Jazyk
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
One of the important research topics of Czech musicology is the issue of the clash of free-thinking composers with the ideologically distorted cultural policy of the Czechoslovak communist regime (1948–1989). Czech composers in exile were destined to be erased from the collective historical memory. Reconstruction of their work, life and significance in the context of contemporaries is therefore one of the basic tasks of caring for the heritage of musical culture. Seen from Czechoslovakia, composers in exile could be perceived by their colleagues as cowards, or their foreign career could become a subject of envy. Seen from the other side, the external view of the politically deformed Czech music culture is very valuable for the objective reconstruction of the local situation. The study of exile music culture often tells far more about our own history than about the fates of exile composers.
Note
Studie vznikla na základě projektu specifického výzkumu MUNI/A/1281/2020 Skladatelé Jan Novák a Antonín Tučapský v kontextu moravské exilové hudební kultury.
Reference
[1] FRANKOVÁ, Jana. Mýtus české hudební emigrace z pohledu Dlabačova slovníku. Musicologica Brunensia. 2015, roč. 50, č. 1, s. [73]–85.

[2] HARTL, Karla. Kauza Kaprálová. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021.

[3] KUNDERA, Milan. Les testaments trahis. Paris: Gallimard, 1993. [Český překlad: Improvizace na počest Stravinského. Host 2006, č. 3, s. 22, s. 14–23.]

[4] KUNDERA, Milan. Une rencontre. Paris: Éditions Gallimard, 2009.

[5] MARTINŮ, Bohuslav. Milý příteli: dopisy Bohuslava Martinů Zdeňku Zouharovi / Dear friend: Bohuslav Martinů's letters to Zdeněk Zouhar. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008.

[6] MARTINŮ, Bohuslav, ZOUHAR, Vít a Gabriela COUFALOVÁ (eds.). Milý příteli Bureši: dopisy Bohuslava Martinů Miloslavu Burešovi / Dear friend Bureš: Bohuslav Martinů's letters to Miloslav Bureš. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017.

[7] MARTINŮ, Bohuslav, ZOUHAR, Vít a Gabriela COUFALOVÁ (eds.). Milý Miloši: dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2019.

[8] MARTÍNKOVÁ, Alena, ed. Čeští skladatelé současnosti. Praha: Panton, 1985.

[9] MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002, s. 432.

[10] NĚMCOVÁ, Pavlína. Korespondence mezi Zdeňkem Zouharem a rodinou Martinů v Poličce. Brno: Masarykova univerzita, 2018. Diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Martin Flašar, Ph.D.

[11] SYCHRA, Antonín. Bohuslav Martinů: Polní mše. Rytmus 11/1947–48, s. 123.