Tělo, hercův nástroj

Název: Tělo, hercův nástroj
Variantní název:
  • The body, the actor's instrument
Zdrojový dokument: Theatralia. 2023, roč. 26, č. 2, s. 117-136
Rozsah
117-136
  • ISSN
    1803-845X (print)
    2336-4548 (online)
Type: Článek
Jazyk
Přístupová práva
otevřený přístup
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
Studie se zamýšlí nad průsečíky dvou systémů herecké průpravy 20. století. Komparace novátorských postupů Vsevoloda Emiljeviče Mejercholda a systematického metodického přístupu k divadelní pedagogice Jacquese Lecoqa poukazuje na styčné body tréninkových schémat. Ačkoli oba průkopníky od sebe dělila vzdálenost, období praxe i odlišné životní zázemí, snažili se oba vyvinout novou gramatiku pohybu, efektivní koncept pro jevištní práci, ve kterém se herec, který mistrně ovládá své tělo, stane nejvýraznějším komponentem divadelního představení. Výzkumné šetření Divadelní biomechaniky V. E. Mejercholda a Analýzy pohybu dle J. Lecoqa se metodologicky opíralo o postupy kvalitativní komparativně-deskriptivní evaluace a PBR (Practise Based Research).
The study considers the intersections of two systems of 20th century acting training – Vsevolod Meyerhold's innovative methods and Jacques Lecoq's systematic methodical approach to theatre pedagogy. The article hihglights the points of contact between the two training schemes. Although the two pioneers were separated by distance, periods of practice, and different backgrounds, they both sought to develop a new grammar of movement, an effective concept for stage work in which an actor, who masterfully controls the body, becomes the most expressive component of a theatrical performance. The research of Meyerhold's Theatrical Biomechanics and Lecoq's Movement Analysis was methodologically based on the procedures of qualitative comparative-descriptive evaluation and Practice Based Research.
Note
Výzkum byl podpořen z grantu uděleného v rámci projektu Zvyšování kvality grantových schémat na AMU, reg. č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/19_073/0016938, spolufinancovaného Evropskou unií z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.
Reference
[1] BARBA, Eugenio a Nicola SAVARESE. 2000. Slovník divadelní antropologie: O skrytém umění herců. Př. Jan Hančil et al. Praha: Nakladatelství Lidové noviny – Divadelní ústav, 2000.

[2] BRAUN, Edward. 1986. The Theatre of Meyerhold. Revolution on the Modern Stage. London: Methuen, 1986.

[3] BROOK, Peter. 2004. Nitky času. Př. Jitka Sloupová. Praha: Divadelní ústav, 2004.

[4] CRAIG, Edward Gordon. 2006. O divadelním umění. Př. Milan Lukeš. Praha: Divadelní ústav, 2006.

[5] FENSHAM, Rachel. 2021. Theory for Theatre Studies: Movement. London: Methuen, 2021.

[6] HONZL, Jindřich, 1928. Moderní ruské divadlo. Praha: Jan Fromek, malá edice Odeon 1928.

[7] HYVNAR, Jan. 1996. Francouzská divadelní reforma. Od Antoina k Artaudovi. Praha: Pražská scéna, 1996.

[8] HYVNAR, Jan. 2011. Herec v moderním divadle. K divadelním reformám 20. století. Praha: AMU & Kant, 2011.

[9] HYVNAR, Jan. 2021. Základy herectví nonverbálního divadla [online]. ArteActa 5 (2021): 85–110. [citováno dne 14. 11. 2022]. Dostupné online na: https://arteacta.cz/zaklady-herectvi-nonverbalniho-divadla/.

[10] KOTTE, Andreas. 2022. Dějiny divadla. Úvod. Př. Jitka Goriaux. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2022.

[11] KRÖSCHLOVÁ, Eva. 2015. Jevištní pohyb. Vyd. 5. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2015.

[12] LECOQ, Jacques et al. 2002. The Moving Body. Př. David Bradby. Londýn: Methuen Drama, 2002.

[13] LECOQ, Patrick. 2016. Jacques Lecoq, Un point fixe en mouvement. Paris: Actes Sud, 2016.

[14] MARTÍNEK, Karel. 1963. Mejerchold. Praha: Orbis, 1963.

[15] MEJERCHOLD, Vsevolod Emiljevič et al. 1962. Moderní tvář divadla. Př. Karel Martínek. Praha: Československý spisovatel. Otázky a názory, sv. 37, 1962.

[16] MISTRÍK, Miloš. 2003. Herecké techniky 20. storočia. Bratislava: VEDA, Slovenská akadémia vied, Kabinet divadla a filmu, 2003.

[17] MISTRÍK, Miloš. 2006. Jacques Copeau a jeho Starý holubník. Bratislava: VEDA, Slovenská teatrologická spoločnosť, 2006.

[18] MNOUCHKINE, Ariane. 2005. L'art du présent. Paris: Plon, 2005.

[19] MURPHY, Maiya. 2019. Enacting Lecoq. Movement in Theatre, Cognition, and Life. Cognitive Studies in Literature and Performance. Basingstoke: Palgrave Macmillan, Springer International Publishing, 2019.

[20] PAVIS, Patrice. 2003. Divadelní slovník. Př. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003.

[21] POLIŠČUK, Vera a Elvira SARABJAN. 2017. Bolšaja kniga akterskogo masterstva. Unikalnoje sobranije treningov po metodikam veličajšich režisserov. Stanislavskij, Mejerchold, Čechov, Tovstonogov [The Big Book of Acting Mastery. A Unique Collection of Trainings Based on the Methodologies of the Greatest Directors. Stanislavsky, Mejerhold, Chekhov, Tovstonogov]. Moskva: ACT, 2017.

[22] RIBI, Hana. 2008. Edward Gordon Craig. Figura a abstrakce. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2008.

[23] RYŠÁNKOVÁ, Jiřina. 1968. Herec a pohyb: shodnost základních pohybových principů v průpravě herce a mima: [určeno pro posl. JAMU, AMU, VŠMU a filosof. fakult]. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Učební texty vysokých škol/ Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1968.

[24] SKINNER, Amy. 2013. Two More than a sum of their parts: Reflections on Vsevolod Meyerhold's Theatrical Ensemble. In John Britton (ed.). Encoutering Ensemble. Routledge: Bloomsbury Methuen Drama, 2013: 61–77.

[25] VÉLE, František. 2006. Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Vyd. 2. Praha: Triton, 2006.

[26] ZAVADSKIJ, Jurij Aleksandrovič. 1975. Učitelja i učeniki [Teachers and Students]. Moskva: Iskusstvo, 1975.