Příspěvek k poznání vývoje spojovacích prostředků vytvořených od výrazu brže

Záměrem této studie je na vybraném okruhu českých literárních památek období baroka analyzovat užití spojovacích prostředků utvořených od komponentu brž(e). Brže, což je komparativ od příslovce brzo a znamená "spíše", "rychleji", se stalo východiskem pro vytvoření několika spojovacích prostředků: a brž, anobrž, alebž, nébrž (> nýbrž). Počátky těchto spojovacích prostředků spadají do XV. století. Původně si brže uchovávalo v těchto spojeních svůj lexikální význam - "spíše": "Když se ho užilo v souvětí ve druhé větě, mohlo svým lexikálním významem vyjadřovat, že platí spíše obsah věty druhé než obsah věty první. Přitom vystupoval především vztah stupňovací (druhé větě se dává přednost před první), řidčeji odporovací opakový (místo popřeného děje se klade jiný)" (Bauer 1960, s. 74-75). Komparativ brže se obvykle pojil se spojovacími výrazy a, ano, ale a s původně záporkou ne. Společně s nimi se tedy uplatňoval v souvětích stupňovacích a odporovacích. Postupně došlo k těsnějšímu spojení těchto slov, lexikální význam brže se oslabil, až vznikly složené spojky anobrž, alebrž, nébrž (spojení a brž zůstalo ale vždy volné - Bauer 1960, s. 75). Nutno dodat, že tyto spojovací prostředky jsou typické pro češtinu, že v jiných slovanských jazycích takové výrazy nevznikly (pomineme-li slovinskou časovou spojku brž ko .jakmile"). (K podrobnému popisu vzniku jednotlivých výrazů se vrátíme v rámci dalšího výkladu.)