Některé ohlasy bogomilství ve staré ruské literatuře a ústní slovesnosti

Bulharské bogomilství bylo v Evropě prvním masovým projevem třídního boje v období feudalismu. Bogomilský dualismus s protikladem dobrého a zlého principu nejlépe vyjadřoval názor lidu na nespravedlivé uspořádání společnosti. Všechno zlo a společenský útlak, způsobovaný vládnoucí třídou, pochází podle bogomilů od ďábla, jemuž přísluší vláda nad tímto světem; nejen car a bojaři, ale i duchovenstvo jsou služebníky ďáblovými. Dobrý bůh může dát zvítězit spravedlnosti teprve až na "onom světě" v životě posmrtném. Je přirozené, že lidové masy našly právě toto náboženské idealistické vysvětlení nespravedlivého uspořádání světa; vždyť ve středověku byla teologie jedinou platformou ideologického boje. Jenom nepatrná část vyznavačů bogomilství však soustřeďovala svůj zájem к otázkám teologickým a v náboženském zanícení odvracela svou pozornost od záležitostí tohoto světa. Tento směr hnutí se omezil na poměrně úzkou vrstvu náboženských fanatiků; byla to krajní větev "dokonalých" (săvăršeni) bogomilú. Bogomilství v té formě, jak bylo přijímáno a vyznáváno nejširšími vrstvami lidu, mělo daleko к ryze náboženské sektě. Společenská nespravedlnost postihovala lid zde na tomto světě a proti ní se obracela nenávist širokých mas. V Bulharsku proběhla pod vedením bogomilů řada protifeudálních povstání. Intenzita pronásledování, jemuž bylo bogomilství vystaveno, úsilí vládnoucí třídy i církve, aby herezi vymýtily, jen potvrzuji velký společenský význam tohoto hnuti. Bogomilství projevilo neuvěřitelnou životnost a jenom na území Bulharska vytrvalo prakticky půl tisíciletí. Jako první kacířské hnutí mělo bogomilství vliv na vznik a rozvoj ostatních evropských herezi. Díky bogomilství seznámila se Evropa s učeními východních dualistů, přizpůsobenými křesťanským představám. Z tohoto myšlenkového bohatství přijali a zpracovali bogomilové ty jeho rysy, které podporovaly antifeudální nálady utlačovaných mas, přizpůsobili je současným představám, zapojili je do složité křesťanské dogmatiky a vypracovali celistvé náboženské učení, které mohlo směle oponovat dogmatům všemocné vládnoucí církve. Na pokrokové tradice bogomilství navazovala jiná kacířská učení, která v té době vznikala v různých zemích Evropy. Stojí za povšimnutí, že tyto hereze, chronologicky a geograficky srovnány, vytvářejí souvislý řetěz, který začíná bulharským bogomilstvím (vzniklo v 10. století), pokračuje přes italské katharství (11. stol.) к hnutí valdenských (střední Francie, 12. stol.) a albigenských (jižní Francie, 11.-13. stol); na ně navazují reformační hnutí v Anglii, Německu, v Čechách a jinde. Bogomilství jako první velké kacířské hnutí v Evropě mělo rozhodující význam pro další boj lidových mas proti světské a duchovní feudální moci. Stalo se základem tradice kacířských antifeudálních hnutí, v níž pokračovala evropská reformační a revoluční hnutí. Je přirozené, že i Rusko, odedávna udržující těsné styky s jihoslovanskými zeměmi, muselo na sobě pocítit vliv silného bulharského bogomilského hnutí.