O jednom humanistickém dopise a jeho pisateli

Stále podnětné literárněvědné dílo Bedřicha Václavka, jehož nedožité 80. narozeniny připadají na rok 1977 a 35. výročí jeho statečné smrti v Osvětimi na rok 1978, obsahuje také důležitý knižní příspěvek k. dějinám české epistolografie. Když ilegální ukrývání před gestapem znemožnilo Václavkovi v roce 1941 pokračovat soustavně ve vědecké práci, studoval aspoň různé edice listů, které mu obstarávala jeho žena Jaroslava i někteří přátelé. V těchto edicích si Václavek zatrhoval pasáže, jež mu byly za nacistického temna posilou, opisoval je či dával opisovat, napsal ke svému výboru úvod, a tak vznikl Český listář, který byl do nakladatelství Melantrich odevzdán prof. Antonínem Machandrem, Ten chtěl dílu propůjčit své jméno tak, jak to učinil u Václavkových Historií utěšených a kratochvilných Lumír Čivrný (1941), ale kniha vyšla až po válce - v roce 1949 - pod jménem skutečného autora. Tento výbor 296 českých listů z šesti století nejen pozvedal národní sebevědomí (jak to jeho autor především zamýšlel), ale zároveň dokumentoval vývoj listu jako literárního žánru. Z tohoto hlediska není Český listář jako edice s bystrou úvodní studií dodnes doceněn, ba dokonce nebývá v rámci vědeckého odkazu Václavkova posuzován, a to ani tam, kde se to tematicky přímo vnucuje. To je třeba poznamenat na počátku této stati o dopise, z něhož Václavek otiskl v Českém listáři na str. 159-161 výňatek a od jehož vzniku uplynulo v roce 1976 plných 370 let, a kromě toho i 340 let od smrti jeho pisatele.