Pojetí pedagogiky jako vědní disciplíny

Výchova jako záměrné formování osobnosti provází lidstvo od nepaměti. Již na prahu dějin se setkáváme se snahou usměrnit rozvoj dorůstajícího pokolení, utvářet jeho vědomí, přesvědčení a chování ve shodě s potřebami a ideály dané společnosti. Tato činnost se postupně institucionalizovala a profesionalizovala a její problémy se stále více odrážely v teoretické rovině v úvahách filozofů, pedagogů i dalších odborníků. Tak vznikla pedagogická teorie jako zobecněný odraz výchovných jevů a současně jako nástroj, který napomáhá společnosti racionálně koncipovat, organizovat i zabezpečovat výchovu mládeže i dospělých. Pedagogika je svou problematikou věda velmi stará. Její základní otázky se však po staletí řešily často ve spojitosti s jinými obory, především v rámci filozofie, a tak její konstituování jako svébytného vědního oboru je záležitostí nového věku. Jan Amos Komenský má nesmrtelnou zásluhu, že svými pedagogickými spisy položil pevné základy tomuto oboru jako systematické vědě o výchově mládeže i dospělých. V průběhu devatenáctého a dvacátého století se pedagogika intenzívně rozvíjela v obecné rovině i v rovině speciální a dala vznik celé bohaté škále nejrozmanitějších dílčích oborů. A tak není dnes snadné se v jejím poli náležitě orientovat a vždy plně využít jejích výsledků ve prospěch jedince i společnosti. Máme-li se blíže seznámit s pedagogikou jako se specifickým vědním oborem, je třeba zodpovědět několik základních otázek metodologické povahy. Specifičnost každé vědy je dána jejím předmětem a jejími metodami. Vědecký pohled na skutečnost - na rozdíl od pohledu filozofického - je pohled atomizovaný. Každá věda má svou speciální oblast zkoumání a tento svůj předmět poznává za využití celého souboru výzkumných metod. Specifikovat svůj předmět a své výzkumné metody je proto prvním úkolem pedagogiky jako vědy. Jednotlivé vědní obory neexistují izolovaně. Vzájemně spolu souvisí, doplňují se a usilují o integrovaný a komplexní pohled na skutečnost. Významným metodologickým problémem pedagogiky je proto také její spojitost s jinými vědními obory - s vědami přírodními, společenskými i technickými. Vývoj moderních věd vede zároveň k jejich dalšímu vnitřnímu rozčlenění, ke vzniku dílčích disciplín, které zkoumají speciální otázky vyčleněné z širší problematiky dané vědy. Tak vzniká v rámci každé vědy složitá struktura jejích dílčích oborů. Tomuto procesu se nevyhnula ani pedagogika; její struktura zahrnuje stále více dílčích disciplín, z nichž mnohé jsou hraniční povahy a překračují do jiných vědních oborů. Máme-li hlouběji poznat jakoukoliv vědu, nemůžeme se konečně ani vyhnout otázce, jaká je její společenská funkce. Vědy nejsou samoúčelné. Správně vystihnout svou sociální funkci a účinně napomoci rozvoji společnosti je dnes základní povinností každého oboru. Také pedagogika si proto klade otázku, jaká je vlastně její teoretická i praktická funkce z hlediska potřeb společnosti i z hlediska potřeb každého jejího člena. Na tyto hlavní metodologické problémy přináší stručnou odpověď tato studie.