Glottochronological analysis of the Greek lexicon : Modern, Tsakonian, Old and Mycenaean Greek

In the article the testing wordlists consisting of 100 semantic units defined by Morris Swadesh are compiled from three fully documented idioms, contemporary Modern Greek, Tsakonian fromc. AD 1900, and Attic from c. 450 BC, which are supplemented by synonyms from a wider time interval. For information the list of known Mycenaean counterparts on the etymological level is also included, although these data are too fragmentary to be applied in calculation. Etymologically analyzed lexical data were put to the glottochronological test, where so called "recalibrated glottochronology" of S. Starostin was used. From three pair comparisons the most problematic is the result dating the divergence of Modern Greek and Tsakonian to AD 300. It is apparently ahistorical, but in principle easily explainable thanks to the strong influence of the dominant language on the moribund relic idiom. On the other hand, the comparison of Attic and Modern Greek, i.e. the ancestor and its descendant, gives the dating the language-ancestor to 450 BC, i.e. just to the time of chosen Attic lexical material. An acceptable result was also reached in comparison of Attic and Tsakonian: the divergence of their common ancestor was dated to the 18th cent. BC, not too far from 1900 BC, the date estimated by Antonín Bartoněk for separation of Northwest and Southeast branches of the Greek dialect continuum. The historical ancestor of Tsakonian, Laconic Doric, belongs to the Northwest branch, Attic represents the Southeast branch. Both these results support usefulness of application of quantitative methods to the Greek dialects, whose study was usually focused only on phonology and morphology.

V článku jsou etymologicky analyzovány testovací spisky o stu sémantických jednotkách, jak je pro potřeby glottochronologie definoval Morris Swadesh. Porovnávány jsou tři plně dokumentované idiomy, současná literární moderní řečtina, tsakonština zachycená na přelomu 19. a 20. st. M. Defnerem a attická řečtina z poloviny 5. st. př. Kr., doplněná synonymy ze širšího časového období, které však nebyly zakalkulovány do výpočtů. Jen pro informaci slouží neúplný spisek více či méně pravděpodobných etymologických ekvivalentů v mykénštině, příliš fragmentární, aby mohl poskytnout důvěryhodné výsledky. Etymologicky zpracovaná data všech srovnávaných jazyků byla podrobena glottochronologické analýze v duchu její modifikace předložené S. Starostinem. Ze tří párových srovnání nejméně důvěryhodný výsledek vzešel ze srovnání moderni řečtiny a tsakonštiny. Jejich oddělení ve 4. st. n. l. je zcela nepravděpodobné, může však být přesvědčivě vysvětleno silným vlivem dominantního jazyka na reliktový ustupující idiom. Naopak, ze srovnání attičtiny a moderní řečtiny, které můžeme pokládat za předka a jeho následovníka, vychází datování jazyka předka k roku 450 př. Kr., tj. přesně do doby, k níž se vztahoval lexikální materiál attičtiny. K tolerovatelnému rozptylu pod 5% dospěl i výsledek datování divergence tsakonštiny a attičtiny, totiž 18. st. př. Kr., oproti hypotetickému datu 1900 př. Kr., k němuž vztáhl Antonín Bartoněk rozpad dvou velkých bloků řeckých dialektů, severozápadního, k němuž náleží i tsakonština jako potomek lakónské dórštiny, a jihovýchodního, reprezentovaného mj. attičtinou. Oba tyto výsledky potvrzují smysluplnost aplikací lexikostatistiky i glottochronologie pro materiál řeckých dialektů, kde dosud převládal přístup založený na kvalitativním vyhodnocování fonologických a morfologických jevů.