Graphs and oppositions

In the present paper we will try to demonstrate some of advantages of considering a phonemic system as a graph, although the paper is only a short sketch of the whole problem. The graphic expression of phonemic systems is a common practice in phonology since Trubetzkoy, though such a practice is not based on the graph theory, but more on the intuition of scholars.

V článku se hovoří o možnosti využít teorii grafu pro popis fonologických systémů a uvádění se některé paralely ve vlastnostech fonologických systémů a grafů a možnosti aplikací teorie grafů na popis fonologických systémů. Ukazují se rozdíly mezi tzv. hrubým fonologickým systémem a tzv. jemným fonologickým systémem, neboť u prvního typu fonologického systému nerozlišujeme mezi opozicemi (pracujeme se všemi možnými protiklady mezi prvky daného systému), zatímco u druhého typu fonologického systému pracujeme jen s opozicemi minimálními, tj. takovými, které existují jen mezi fonémy s nejmenšími možnými rozdíly mezi svými množinami hodnot (distinktivních rysů). Opozice obou typů je možné v grafu vyjádřit hranami, zatímco fonémy jako vrcholy daných grafů. V článku se také probírají některé možné vlastnosti, které je u takto pojatých systémů vyšetřovat: symetričnost a kompletnost systému, orientaci opozic a délku nejkratší možné cesty mezi fonémy daného systému, která vyjadřuje graficky vzdálenost mezi množinami vlastností daných fonémů, respektive mezi fonémy samotnými.