Title: Opevnění města Rhodu z přelomu středověku a novověku
Variant title:
- Fortification of the town of Rhodes from the late Middle Ages and the early modern age
- Die Befestigung der Stadt Rhodos von der Wende des Mittelalters zur Neuzeit
Source document: Archaeologia historica. 2012, vol. 37, iss. 2, pp. 477-494
Extent
477-494
-
ISSN0231-5823 (print)2336-4386 (online)
Stable URL (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/128274
Type: Article
Language
Summary language
License: Not specified license
Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.
Abstract(s)
Rhodos johanité získali po ztrátě Svaté země (1291) v roce 1309. Dodekanéskou državu bránili proti maloasijským emirátům a posléze moci osmanské říše. Po dobytí Konstantinopole Osmané dvakrát Rhodos dobývali – vylepšené opevnění roku 1480 odolalo a bylo znovu modernizováno. Ani zesílení hradeb, rozšíření příkopů s vloženými kleštěmi a vybavení uzlových bodů polygonálními bollwerky nezabránilo za obležení v roku 1522 čestné kapitulaci a odchodu johanitů. Opravené opevnění patří k významným komplexům své doby.
The Order of the Knights of St. John acquired Rhodes in 1309, after the loss of the Holy Land (1291). They defended the Dodecanese holding from the emirates of Asia Minor and later from the Ottoman Empire. After conquering Constantinople the Ottomans twice attempted to seize Rhodes; the fortification, upgraded in 1480, withstood their attack and was subsequently improved again. However, even the reinforcement of the town walls, expansion of moats with inserted tenaillons and the construction of polygonal bastions at key points did not prevent the town from a surrender after a siege in 1522, followed by the departure of the Order of the Knights of St. John. The restored fortification is among the major defence structures of the period.
References
[1] ATIYA, A. S., 1965: The Crusades in the Later Middle Ages. New York.
[2] BOASE, T. S. R.–WALLACE, D. J., 1977: The Art in Frankish Greece and Rhodes. In: A History Crusades IV. (Hazard, H. W., ed.). Madison, 208–250.
[3] BRADFORD, E., 1996: Řádoví rytíři. Praha.
[4] BURG, 2000: Burg und Herrschaft. Katalog der Ausstellung (Atzbach, R.–Lüken, S.–Ottomeyer, H., edd.). Berlin – Dresden.
[5] CAHEN, C., 1988: La Turquie pré-ottomane. Istanbul – Paris.
[6] DĚJINY, 2007: Dějiny Řecka (Urban, J., ed.). Praha.
[7] DURDÍK, T., 2011: Nejstarší turecké dělostřelecké fortifikace, ČSPS 119, 1–33.
[8] FAILLER, A., 1992: L'occupation de Rhodes par les Hospitaliers, Revue des études byzantines 50, 113–135. | DOI 10.3406/rebyz.1992.1854
[9] HROCHOVI, V. a M., 1973: Křižáci v Levantě. Praha.
[10] CHUPÍK, F., 2009: Moravské záblesky renesance ve fortifikacích. In: Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Moravě za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479–1516) v širších souvislostech. (Hlobil, I.–Perutka, M., edd.), 323–331. Olomouc.
[11] KOLLIAS, E., 1988: The City of Rhodes and the Palace of the Grand Master. Athen.
[12] KOLLIAS, E., 1991: The Knights of Rhodes. Athen.
[13] KUPKA, V., 1995: Obecný vývoj fortifikačního umění od 16. do 18. století, Historie a vojenství, č. 5, 3–37.
[14] KUPKA, V., 1997: Minová válka v boji o pevnosti a opevněná postavení, Historie a vojenství, č. 3, 3–31.
[15] KUPKA, V., 2000: Dvojí obležení Rhodu I, Historický obzor 11, 50–56.
[16] KUPKA, V., 2000: Dvojí obležení Rhodu II, Historický obzor 11, 108–118.
[17] KUPKA, V., 2005: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. Praha 2005.
[18] LEWIS, B., 2000: Dějiny Blízkého východu. Praha.
[19] LOSSE, M., 1998: Johanniter-Ordensfestungen auf den Dodekanes-Inseln (Griechenland). Anmerkungen zur Festung Antimacheia (Kos) und weiteren unbekannten Festungen. In: Festungforschung International, DGF-Jahrbuch 13, 1997/98, 83–104. Frankfurt a. M.
[20] LOSSE, M., 2001: Die Johanniter-Ordensburg bei Monólithos/Insel Rhódos und die Ordensburg–Typen in der Ägäis (1307–1522). In: Forschungen zu Burgen und Schlössern 6, Burgen kirchlichen Bauherren, 277–286. München – Berlin.
[21] LOSSE, M., 2006: Kástro und Viglá: Burgen-Standorte auf Inseln der Ost-Ägäis. Beispiele von der Südlichen Sporaden bzw. Dodekanes-Inseln, CB 9, 255–278.
[22] LOSSE, M., 2009: Wacht- und Wohntürme aus der Zeit des Johanniter-Ordens (1307–1522) auf der Ägäis-Inseln Rhódos (Griechenland), Burgen und Schlösser 50, 245–261.
[23] LUTRELL, A., 1975: The Hospitallers at Rhodes 1306–1421. In: A History Crusades III (Hazard, H.W. ed.), 278–313. Madison.
[24] MÜLLER-WIENER, W., 1966: Burgen der Kreuzritter im Heiligen Land, auf Zypern und i der Ägäis. München – Berlin.
[25] NICOL, D. M., 1993: The last Centuries of Byzantium 1261–1453. Cambridge.
[26] PLAČEK, M., 2009: Rondelové fortifikace pozdního středověku a raného novověku a jejich uplatnění u nás. In: Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Moravě za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479–1516) v širších souvislostech (Hlobil, I.–Perutka, M., edd.), 333–348. Olomouc.
[27] POŘÍZKA, J., 1997: Řád maltézských rytířů. Z Palestiny na Via Condotti. Praha.
[28] ROSSI, E., 1975: The Hospitallers at Rhodes 1421–1523. In: A History Crusades III (Hazard, H.W. ed.), 314–339. Madison.
[29] RUNCIMAN, S., 1970: Pád Cařihradu. Praha.
[30] SIRE, H. J. A., 1994: The Knights of Malta. New Haven.
[31] SPITERI, S. C., 1994: Fortresses of the Cross. Hospitaller Military Architecture (1136–1798). Qormi.
[32] SPITERI, S. C., 2001: Fortresses of the Knights. Hamrun.
[33] SPITERI, S. C., 2008: The Castles and Fortresses of Rhodes, Arx – on line Journal of Military Architecture 5, 39–47.
[34] THE CAMBRIDGE HISTORY, 2009: The Cambridge History of Turkey. Vol. 1. Byzantium to Turkey 1071–1453 (Fleet, K., ed.). Cambridge.
[35] VALKANA, A., 2005: Die Ritter von Rhodos. Koropi.
[36] WIENAND, A., 1970: Der Johanniter-Orden, der Malteser-Orden. Der ritterliche Orden des hl. Johannes vom Spittal zu Jerusalem. Köln.
[37] WITTEK, P., 1934: Das Fürstentum Mentesche. Studie zur Geschichte Westkleinasiens im 13.–15. Jahrhundert. Istanbul.
[38] ZÁSTĚROVÁ, B. a kol., 1994: Dějiny Byzance. Praha.
[2] BOASE, T. S. R.–WALLACE, D. J., 1977: The Art in Frankish Greece and Rhodes. In: A History Crusades IV. (Hazard, H. W., ed.). Madison, 208–250.
[3] BRADFORD, E., 1996: Řádoví rytíři. Praha.
[4] BURG, 2000: Burg und Herrschaft. Katalog der Ausstellung (Atzbach, R.–Lüken, S.–Ottomeyer, H., edd.). Berlin – Dresden.
[5] CAHEN, C., 1988: La Turquie pré-ottomane. Istanbul – Paris.
[6] DĚJINY, 2007: Dějiny Řecka (Urban, J., ed.). Praha.
[7] DURDÍK, T., 2011: Nejstarší turecké dělostřelecké fortifikace, ČSPS 119, 1–33.
[8] FAILLER, A., 1992: L'occupation de Rhodes par les Hospitaliers, Revue des études byzantines 50, 113–135. | DOI 10.3406/rebyz.1992.1854
[9] HROCHOVI, V. a M., 1973: Křižáci v Levantě. Praha.
[10] CHUPÍK, F., 2009: Moravské záblesky renesance ve fortifikacích. In: Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Moravě za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479–1516) v širších souvislostech. (Hlobil, I.–Perutka, M., edd.), 323–331. Olomouc.
[11] KOLLIAS, E., 1988: The City of Rhodes and the Palace of the Grand Master. Athen.
[12] KOLLIAS, E., 1991: The Knights of Rhodes. Athen.
[13] KUPKA, V., 1995: Obecný vývoj fortifikačního umění od 16. do 18. století, Historie a vojenství, č. 5, 3–37.
[14] KUPKA, V., 1997: Minová válka v boji o pevnosti a opevněná postavení, Historie a vojenství, č. 3, 3–31.
[15] KUPKA, V., 2000: Dvojí obležení Rhodu I, Historický obzor 11, 50–56.
[16] KUPKA, V., 2000: Dvojí obležení Rhodu II, Historický obzor 11, 108–118.
[17] KUPKA, V., 2005: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností. Praha 2005.
[18] LEWIS, B., 2000: Dějiny Blízkého východu. Praha.
[19] LOSSE, M., 1998: Johanniter-Ordensfestungen auf den Dodekanes-Inseln (Griechenland). Anmerkungen zur Festung Antimacheia (Kos) und weiteren unbekannten Festungen. In: Festungforschung International, DGF-Jahrbuch 13, 1997/98, 83–104. Frankfurt a. M.
[20] LOSSE, M., 2001: Die Johanniter-Ordensburg bei Monólithos/Insel Rhódos und die Ordensburg–Typen in der Ägäis (1307–1522). In: Forschungen zu Burgen und Schlössern 6, Burgen kirchlichen Bauherren, 277–286. München – Berlin.
[21] LOSSE, M., 2006: Kástro und Viglá: Burgen-Standorte auf Inseln der Ost-Ägäis. Beispiele von der Südlichen Sporaden bzw. Dodekanes-Inseln, CB 9, 255–278.
[22] LOSSE, M., 2009: Wacht- und Wohntürme aus der Zeit des Johanniter-Ordens (1307–1522) auf der Ägäis-Inseln Rhódos (Griechenland), Burgen und Schlösser 50, 245–261.
[23] LUTRELL, A., 1975: The Hospitallers at Rhodes 1306–1421. In: A History Crusades III (Hazard, H.W. ed.), 278–313. Madison.
[24] MÜLLER-WIENER, W., 1966: Burgen der Kreuzritter im Heiligen Land, auf Zypern und i der Ägäis. München – Berlin.
[25] NICOL, D. M., 1993: The last Centuries of Byzantium 1261–1453. Cambridge.
[26] PLAČEK, M., 2009: Rondelové fortifikace pozdního středověku a raného novověku a jejich uplatnění u nás. In: Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Moravě za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479–1516) v širších souvislostech (Hlobil, I.–Perutka, M., edd.), 333–348. Olomouc.
[27] POŘÍZKA, J., 1997: Řád maltézských rytířů. Z Palestiny na Via Condotti. Praha.
[28] ROSSI, E., 1975: The Hospitallers at Rhodes 1421–1523. In: A History Crusades III (Hazard, H.W. ed.), 314–339. Madison.
[29] RUNCIMAN, S., 1970: Pád Cařihradu. Praha.
[30] SIRE, H. J. A., 1994: The Knights of Malta. New Haven.
[31] SPITERI, S. C., 1994: Fortresses of the Cross. Hospitaller Military Architecture (1136–1798). Qormi.
[32] SPITERI, S. C., 2001: Fortresses of the Knights. Hamrun.
[33] SPITERI, S. C., 2008: The Castles and Fortresses of Rhodes, Arx – on line Journal of Military Architecture 5, 39–47.
[34] THE CAMBRIDGE HISTORY, 2009: The Cambridge History of Turkey. Vol. 1. Byzantium to Turkey 1071–1453 (Fleet, K., ed.). Cambridge.
[35] VALKANA, A., 2005: Die Ritter von Rhodos. Koropi.
[36] WIENAND, A., 1970: Der Johanniter-Orden, der Malteser-Orden. Der ritterliche Orden des hl. Johannes vom Spittal zu Jerusalem. Köln.
[37] WITTEK, P., 1934: Das Fürstentum Mentesche. Studie zur Geschichte Westkleinasiens im 13.–15. Jahrhundert. Istanbul.
[38] ZÁSTĚROVÁ, B. a kol., 1994: Dějiny Byzance. Praha.