Диптихот Доровски низ призмата на една машко-женска поетска енергија

Od mytické doby dávala identita smysl prismatem někoho jiného, taktéž tyto verše manželské dvojice Dorovských, fenomén self-identity a schopnost zdvojnásobit své poetické myšlenky realizují v rámci vlastního jazyka, ale i v jazyce toho druhého. Sedmnáct básní Dagmar Dorovské a šestnáct básní Ivana Dorovského mají tedy českou a makedonskou verzi a jsou tak k dispozici makedonskému i českému čtenáři. Třiatřicet básní ze sbírky Město, voda, lidé – Градот водата луѓето představuje poetické obrazy jejich nejhlubších vibrací, zpovědí, které si nikdy zcela neřekli, chtěli, ale nemohli nebo nebyl ten správný čas; obrazy, jejichž prostřednictvím je nastíněn možný autoportrét v první osobě množného čísla, vytvářejí hyperbolické "my", přes silné spojení dichotomie natura-kultura.

Ever since mythical days identity has been designed through the "Other one" prism, and consequently, these Dorovski couple verses, show the phenomena of their personal identity as well as the possibility of its double poetic consideration both in their own language, and in the language of the "Other one". Hence the 17 poems of Dagmar Dorovska and the 16 poems of Ivan Dorovski have both a Czech and a Macedonian version, and thus become available / readable for both the Macedonian and the Czech reader. The 33 poems from "The town, the Water, the People" represent a poetic picture of their deepest insights, confessions never told to their very end, confessions wanted to be uttered but not, sometimes simply because it was not the right time, pictures that draw a possible first person plural selfportrait, creating a hyperbolic "WE" through the strong power of the dichotomy nature – culture.