Title: Das Theater zur Zeit des Fürsten Leopold Ignaz von Dietrichstein
Source document: Theatralia. 2019, vol. 22, iss. 2, pp. 93-106
Extent
93-106
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Persistent identifier (DOI): https://doi.org/10.5817/TY2019-2-4
Stable URL (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/141889
Type: Article
Language
License: CC BY-NC-ND 4.0 International
Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.
Abstract(s)
Auf Basis neu aufgefundener und ausgewerteter Archivmaterialien präsentiert die Studie Leopold Ignaz von Dietrichstein als Liebhaber und Connaisseur der Theaterkunst. Sie belegt seinen aktiven Part bei privaten Kindertheaterinszenierungen und öffentlichen Schulaufführungen ebenso wie die Kontakte des Fürsten zu professionellen deutschen und italienischen Theatergesellschaften nach der Übernahme der Herrschaft Mikulov/Nikolsburg. Untersucht wird dabei auch seine Beziehung zum dortigen Piaristenkolleg, das während seiner Regierungszeit jährlich bis zu drei Vorstellungen auf die Bühne brachte.
Based on newly found and evaluated archive materials, the study presents Leopold Ignaz von Dietrichstein as a lover and connoisseur of theatre art. It shows his active part in a private children's theatre productions and public school performances as well as the prince's contacts with the professional German and Italian theatre companies after his takeover of the Mikulov / Nikolsburg domain. His relationship with the local Piarist College, which staged up to three performances a year during his reign, is also examined.
ger
eng
Note
Die Studie entstand im Rahmen des von der GAČR geförderten Projekts 19–04939S (2019–2021) Podvod Allamody – pražská divadelní událost roku 1660 a její evropský kontext [Betrug der Allamoda – ein Prager Theaterereignis des Jahres 1660 und sein europäischer Kontext].
References
[1] BOHATTA, Hans. 1952. Theaterwesen am Hofe des Fürsten von und zu Liechtenstein. In Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1950/51, Wien: Notring d. Wiss, 1952: 38–86.
[2] BOMBERA, Jan. 1984. Výchova a vzdělání piaristů v našich zemích. Jižní Morava (1984): 31: 29.
[3] BRICHTOVÁ, Dobromila. 2014. Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově. Mikulov: Turistické informační centrum, 2014.
[4] BŮŽEK, Václav und Rostislav SMÍŠEK. 2008. Tanec v každodenním životě šlechty počátkem novověku. In Andrea Rousová (Hg.). Tance a slavnosti 16.–18. století. Praha: Národní galerie, 2008: 27–37.
[5] DOMÉNECH, Fernando. 2007. Los Trufaldines y el Teatro de los Caños del Peral: (la commedia dell'arte en la España de Felipe V). Madrid: Fundamentos, 2007.
[6] HADAMOWSKY, Franz. 1988. Wien. Theatergeschichte. Von den Anfängen bis zum Ende des Ersten Weltkriegs. Wien: Jugend und Volk, 1988.
[7] HAVLÍČKOVÁ, Margita und Christian NEUHUBER. 2014. Johann Georg Gettner und das barocke Theater zwischen Nikolsburg und Krumau. Brno: Masarykova univerzita, 2014.
[8] HAUPT, Herbert. 2016. Ein Herr von Stadt und Würde. Fürst Johann Adam Andreas von Liechtenstein (1657–1712). Wien/Köln/Weimar: Böhlau, 2016.
[9] KATRITZKY, M. A. 2018. German-Speaking Countries. In Christopher Balme, Piermario Vescovo und Danielle Vianello. (Hg.). Commedia dell'Arte in Context. Cambridge: Cambridge University Press, 2018: 98–105.
[10] KUDĚLKA, Zdeněk. 1983. Jean Trehet a Leopold Dietrichstein. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity: řada uměnovědná (F) 31–32 (1983): 26–27: 87–88.
[11] KUTSCH, Karl-Josef und Leo RIEMENS. 2003. Großes Sängerlexikon. Vierte, erweiterte und aktualisierte Auflage. München: Saur, 2003.
[12] LUKÁŠ, Miroslav. 2019. Divadlo v Mikulově za éry rodu Dietrichsteinů (od rekatolizace do konce druhé světové války). Brno: Masarykova univerzita, 2019.
[13] MAŤA, Petr. 2000. Karneval v životě a myšlení raně novověké šlechty. Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2000: 163–189.
[14] MZAa. Mährisches Landesarchiv/Moravský zemský archiv (MZA), F 18 (Hlavní registratura Ditrichštejnů).
[15] MZAb. Mährisches Landesarchiv/Moravský zemský archiv, G 140 (Rodinný archiv Ditrichštejnů Mikulov).
[16] NEUHUBER, Christian. 2006. Der Vormund des Hanswurst. Der Eggenberger Hofkomödiant Johann Valentin Petzold und sein Kilian Brustfleck. Daphnis (2006): 35: 263–300.
[17] NEUHUBER, Christian. 2015. y glab es trambt mie. Dialektale Rede in Wiener Stücken des Wander-, Ordens- und Hoftheaters 1665/66. In Christian Neuhuber und Elisabeth Zehetner (Hg.). Bairisch-österreichischer Dialekt in Literatur und Musik 1650–1900. Graz: Leykam/Universitätsverl, 2015: 61–116.
[18] NEUMANN, Alois, Augustin. 1933. Piaristé a český barok. Přerov: Knihkupectví Společenské knihtiskárny, 1933.
[19] PETR, Stanislav. 2007. Rodové knihovny Ditrichštejnů v Mikulově, jejich osudy a nálezy ditrichštejnských rukopisů v Národní knihovně v Praze. XXIX. Mikulovské sympozium 2006. Kardinál František z Ditrichštejna a jeho doba. Brno: Moravské zemské muzeum, 2007: 239–257.
[20] RICHTER, Václav. 1967. Excerpta z dietrichsteinského mikulovského archivu. Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity: řada uměnovědná (F) 16 (1967): 11: 89–107.
[21] RICHTER, Václav. 1969. Excerpta z dietrichsteinského mikulovského archivu. Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity: řada uměnovědná (F) 18 (1969): 13: 55–66.
[22] RICHTER, Václav, Ivo KRSEK, Miloš STEHLÍK und Metoděj ZEMEK. 1971. Mikulov. Brno: Blok, 1971.
[23] SCHERL, Adolf. 1995. Vliv italských herců 16.–18. století na vývoj divadla v českých zemích. Divadelní revue 6 (1995): 4: 32–36.
[24] SCHERL, Adolf. 1999. Berufstheater in Prag, 1680–1739. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1999.
[25] SCHERL, Adolf. 2013. Tomaso Ristori. In Alena Jakubcová und Matthias J. Pernerstorfer (Hg.). Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon. Neu bearbeitete, deutschsprachige Ausgabe. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2013: 559–562.
[26] SCHERL, Adolf und Bärbel RUDIN. 2013. Johann Carl Samenhammer. In Alena Jakubcová und Matthias J. Pernerstorfer (Hg.). Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon. Neu bearbeitete, deutschsprachige Ausgabe. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2013: 584–586.
[27] SCHINDLER, Otto G. 1997. Mio compadre Imperatore. Comici dell'arte an den Höfen der Habsburger. Maske und Kothurn 38 (1997): 2–4.
[28] SCHNITZER, Claudia. 1999. Höfische Maskeraden: Funktion und Ausstattung von Verkleidungsdivertissements an deutschen Höfen der frühen Neuzeit. Tübingen: Niemeyer, 1999.
[29] SMÍŠEK, Rostislav. 2009. Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2009.
[30] SOMMER-MATHIS, Andrea. 2002. Momo und Truffaldino. Die komischen Personen in den beiden Versionen des Pomo doro am Wiener (1668) und am spanischen Hof (1703). Maske und Kothurn 48 (2002): 1–4: 215–32.
[31] SOMMER-MATHIS, Andrea. 2015. Die Anfänge des Wiener Kärntnertortheaters zwischen deutschsprachiger Stegreifkomödie und italienischer Oper. Divadelní Revue 2 (2015): 139–152.
[32] ŠŤÁVOVÁ, Jitka. 2009. Zámecká divadla rodu Liechtensteinů na českém území. In Jiří Štefanides (Hg.). O divadle 2008. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009: 17–27.
[2] BOMBERA, Jan. 1984. Výchova a vzdělání piaristů v našich zemích. Jižní Morava (1984): 31: 29.
[3] BRICHTOVÁ, Dobromila. 2014. Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově. Mikulov: Turistické informační centrum, 2014.
[4] BŮŽEK, Václav und Rostislav SMÍŠEK. 2008. Tanec v každodenním životě šlechty počátkem novověku. In Andrea Rousová (Hg.). Tance a slavnosti 16.–18. století. Praha: Národní galerie, 2008: 27–37.
[5] DOMÉNECH, Fernando. 2007. Los Trufaldines y el Teatro de los Caños del Peral: (la commedia dell'arte en la España de Felipe V). Madrid: Fundamentos, 2007.
[6] HADAMOWSKY, Franz. 1988. Wien. Theatergeschichte. Von den Anfängen bis zum Ende des Ersten Weltkriegs. Wien: Jugend und Volk, 1988.
[7] HAVLÍČKOVÁ, Margita und Christian NEUHUBER. 2014. Johann Georg Gettner und das barocke Theater zwischen Nikolsburg und Krumau. Brno: Masarykova univerzita, 2014.
[8] HAUPT, Herbert. 2016. Ein Herr von Stadt und Würde. Fürst Johann Adam Andreas von Liechtenstein (1657–1712). Wien/Köln/Weimar: Böhlau, 2016.
[9] KATRITZKY, M. A. 2018. German-Speaking Countries. In Christopher Balme, Piermario Vescovo und Danielle Vianello. (Hg.). Commedia dell'Arte in Context. Cambridge: Cambridge University Press, 2018: 98–105.
[10] KUDĚLKA, Zdeněk. 1983. Jean Trehet a Leopold Dietrichstein. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity: řada uměnovědná (F) 31–32 (1983): 26–27: 87–88.
[11] KUTSCH, Karl-Josef und Leo RIEMENS. 2003. Großes Sängerlexikon. Vierte, erweiterte und aktualisierte Auflage. München: Saur, 2003.
[12] LUKÁŠ, Miroslav. 2019. Divadlo v Mikulově za éry rodu Dietrichsteinů (od rekatolizace do konce druhé světové války). Brno: Masarykova univerzita, 2019.
[13] MAŤA, Petr. 2000. Karneval v životě a myšlení raně novověké šlechty. Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2000: 163–189.
[14] MZAa. Mährisches Landesarchiv/Moravský zemský archiv (MZA), F 18 (Hlavní registratura Ditrichštejnů).
[15] MZAb. Mährisches Landesarchiv/Moravský zemský archiv, G 140 (Rodinný archiv Ditrichštejnů Mikulov).
[16] NEUHUBER, Christian. 2006. Der Vormund des Hanswurst. Der Eggenberger Hofkomödiant Johann Valentin Petzold und sein Kilian Brustfleck. Daphnis (2006): 35: 263–300.
[17] NEUHUBER, Christian. 2015. y glab es trambt mie. Dialektale Rede in Wiener Stücken des Wander-, Ordens- und Hoftheaters 1665/66. In Christian Neuhuber und Elisabeth Zehetner (Hg.). Bairisch-österreichischer Dialekt in Literatur und Musik 1650–1900. Graz: Leykam/Universitätsverl, 2015: 61–116.
[18] NEUMANN, Alois, Augustin. 1933. Piaristé a český barok. Přerov: Knihkupectví Společenské knihtiskárny, 1933.
[19] PETR, Stanislav. 2007. Rodové knihovny Ditrichštejnů v Mikulově, jejich osudy a nálezy ditrichštejnských rukopisů v Národní knihovně v Praze. XXIX. Mikulovské sympozium 2006. Kardinál František z Ditrichštejna a jeho doba. Brno: Moravské zemské muzeum, 2007: 239–257.
[20] RICHTER, Václav. 1967. Excerpta z dietrichsteinského mikulovského archivu. Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity: řada uměnovědná (F) 16 (1967): 11: 89–107.
[21] RICHTER, Václav. 1969. Excerpta z dietrichsteinského mikulovského archivu. Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity: řada uměnovědná (F) 18 (1969): 13: 55–66.
[22] RICHTER, Václav, Ivo KRSEK, Miloš STEHLÍK und Metoděj ZEMEK. 1971. Mikulov. Brno: Blok, 1971.
[23] SCHERL, Adolf. 1995. Vliv italských herců 16.–18. století na vývoj divadla v českých zemích. Divadelní revue 6 (1995): 4: 32–36.
[24] SCHERL, Adolf. 1999. Berufstheater in Prag, 1680–1739. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1999.
[25] SCHERL, Adolf. 2013. Tomaso Ristori. In Alena Jakubcová und Matthias J. Pernerstorfer (Hg.). Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon. Neu bearbeitete, deutschsprachige Ausgabe. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2013: 559–562.
[26] SCHERL, Adolf und Bärbel RUDIN. 2013. Johann Carl Samenhammer. In Alena Jakubcová und Matthias J. Pernerstorfer (Hg.). Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon. Neu bearbeitete, deutschsprachige Ausgabe. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2013: 584–586.
[27] SCHINDLER, Otto G. 1997. Mio compadre Imperatore. Comici dell'arte an den Höfen der Habsburger. Maske und Kothurn 38 (1997): 2–4.
[28] SCHNITZER, Claudia. 1999. Höfische Maskeraden: Funktion und Ausstattung von Verkleidungsdivertissements an deutschen Höfen der frühen Neuzeit. Tübingen: Niemeyer, 1999.
[29] SMÍŠEK, Rostislav. 2009. Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2009.
[30] SOMMER-MATHIS, Andrea. 2002. Momo und Truffaldino. Die komischen Personen in den beiden Versionen des Pomo doro am Wiener (1668) und am spanischen Hof (1703). Maske und Kothurn 48 (2002): 1–4: 215–32.
[31] SOMMER-MATHIS, Andrea. 2015. Die Anfänge des Wiener Kärntnertortheaters zwischen deutschsprachiger Stegreifkomödie und italienischer Oper. Divadelní Revue 2 (2015): 139–152.
[32] ŠŤÁVOVÁ, Jitka. 2009. Zámecká divadla rodu Liechtensteinů na českém území. In Jiří Štefanides (Hg.). O divadle 2008. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009: 17–27.