Na obranu bezvládí : literatura bulharského anarchistického exilu po roce 1944

Předkládaná studie pojednává o literatuře bulharského anarchistického exilu v poválečném období s přihlédnutím k jejímu diskurzivnímu ukotvení. Text se pokouší interpretačně uchopit především poetickou tvorbu Stefana Doseva a Aleksandra Christova jakožto periferní, avšak svébytnou poetiku v kontextu bulharské exilové literatury. Poezie je v této souvislosti nahlížena jako osobitá manifestace okrajových diskurzivních praktik uzamčených ve specifickém milieu anarchistické ideologie. Komparativní exkurzy této studie nastiňují některé genetické vazby mezi tvorbou nahlížených básníků-anarchistů a poetikami meziválečné proletářské poezie a tzv. zářijové literatury, která je v bulharském kontextu spojena především s proudy meziválečné avantgardy.

This study deals with literature of the Bulgarian anarchist exile in post-war period and its discursive aspects. The text aims to interpret mainly Stefan Dosev's and Aleksandar Hristov's poetry as a marginal, but very distinctive literary works in context of the Bulgarian exile literature. Thus the poetry becomes a peculiar literary manifestation of the ideology of anarchism – a peripheral discursive practice based on a passionate revolutionary struggle for a new world. The comparative aspects of this study deal with observable links between the literary works of the exile poets-anarchists and poetics of interwar Bulgarian literature (including proletarian poetry and so called September literature which is connected with various avant-garde currents in the Bulgarian context).