Title: Radovan Lukavský a odkaz K. S. Stanislavského
Variant title:
- Radovan Lukavský and the legacy of K. S. Stanislavsky
Source document: Theatralia. 2023, vol. 26, iss. 2, pp. 15-29
Extent
15-29
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Persistent identifier (DOI): https://doi.org/10.5817/TY2023-2-3
Stable URL (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.78981
Type: Article
Language
License: CC BY-NC-ND 4.0 International
Rights access
open access
Notice: These citations are automatically created and might not follow citation rules properly.
Abstract(s)
Radovan Lukavský (1919–2008) byl významným představitelem moderního českého herectví, dlouholetým členem činohry Národního divadla v Praze a pedagogem Akademie múzických umění v Praze i na pražské Konzervatoři. Jako učitel se vytrvale hlásil k odkazu K. S. Stanislavského a vynaložil značné úsilí na obranu myšlenek velkého ruského divadelníka proti vulgarizaci, která zamořila české divadlo a divadelní fakultu AMU na počátku padesátých let, kdy došlo ke střetu mezi socialisticko-realistickou ideologizací a tvůrčí interpretací Stanislavského pedagogických postupů. Autorka zkoumá přístup herce-pedagoga ke Stanislavského metodě, jak je obsažen v odborných publikacích a článcích R. Lukavského.
Radovan Lukavský (1919–2008) was an important representative of modern Czech acting, a long-time member of the National Theatre drama ensemble in Prague, and a teacher at the Academy of Performing Arts in Prague and the Prague Conservatory. As an educator, he steadfastly upheld the legacy of Stanislavsky and made considerable efforts to defend the ideas of the great theatre director against the vulgarisation of the Czech theatre and the theatre faculty of the Academy of Performing Arts in the early 1950s, when there was a clash between socialist-realist ideologisation and the creative interpretation of Stanislavsky's pedagogical methods. The author examines the approach of Lukavský (both as an actor and a pedagogue) to the Stanislavsky method as described in Lukavský's professional publications and articles.
Note
Studie je rozšířenou a přepracovanou verzí příspěvku pro mezinárodní sympozium The S word: Stanislavsky's last words, konané na pražské DAMU ve dnech 11.–13. listopadu 2022.
References
[1] ADÁMEK, Vladimír. 1952. Příprava kádrů českého socialistického divadla. Divadlo 3 (1952): 5 (květen): 424–430.
[2] ADÁMEK, Vladimír a Eva ŠMERALOVÁ. 1952. These referátu "Systém K. S. Stanislavského v praxi divadelní školy". Divadlo 3 (1952): 11–12 (listopad – prosinec): 988–993.
[3] Archiv AMU, zápisy kolegia děkana FAMU 1971–1973, k. 8.
[4] BECHTOLDOVÁ, Alena. 1979. Radovan Lukavský: neprekážať životu v sebe [rozhovor]. Film a divadlo 23: 23 (16. 11. 1979): 28–29.
[5] FREJKA, Jiří. 1945. Divadelní škola. In Jiří Frejka. Železná doba divadla. Praha: Melantrich, 1945: 100–118.
[6] HALLER, Miroslav. 1945–1946. České divadelní školství. Divadelní zápisník 1 (1945–1946): 1–2: 46–51.
[7] HALLER, Miroslav. 1961. Dějiny dramatického oddělení pražské konzervatoře. In Václav Holzknecht (ed.). 150 let Konzervatoře: sborník k výročí ústavu. Praha: SHN, 1961: 281–308.
[8] HOFFMEISTER, Adolf. 1963. Hry z avantgardy. Praha: Orbis, 1963.
[9] HYVNAR, Jan. 2008. O českém dramatickém herectví 20. století. Praha: KANT, 2008.
[10] KOPECKÝ, Jan. 1952. O divadelní fakultě AMU (zpráva na plenárním zasedání DDR dne 12. 3. 1952). Divadlo 3 (1952): 5 (květen): 415–423.
[11] KREJČA, Otomar. 1962. Herec není sám. Divadlo 13 (1962): 4 (duben): 10–18.
[12] LUKAVSKÝ, Radovan. 1957a. Diskusní příspěvek z pedagogické konference divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. In Konference Divadelní fakulty Akademie musických umění v Praze na thema "Cíle a cesty výchovy na naší škole" konané 14. a 15. dubna 1957 [tištěný text]: 39–41.
[13] LUKAVSKÝ, Radovan. 1957b. Příspěvek v anketě Čelem k divadelnímu školství. Divadlo 8 (1957): 5 (květen): 367–371.
[14] LUKAVSKÝ, Radovan. 1961. O malých věcech velkého umění. Diskusní příspěvek ve sborníku Svazu československých divadelních umělců. In Aktiv o herectví leden 1961. Rozmnožila DILIA v březnu 1961 [tištěný text]: 12–31.
[15] LUKAVSKÝ, Radovan. 1963. Živý průsečík. Divadlo 14 (1963): 5 (květen): 18–28.
[16] LUKAVSKÝ, Radovan. 1978. Stanislavského metoda herecké práce. Praha: SPN, 1978.
[17] LUKAVSKÝ, Radovan. 1981. Být nebo nebýt. Monology o herectví. Praha: SPN, 1981.
[18] LUKAVSKÝ, Radovan. 1993. Zpráva o výuce herectví při studiu filmové režie. Habilitační přednáška přednesená dne 20. 4. 1993. Akademie múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta [strojopis uložený v knihovně DAMU].
[19] MACHONIN, Sergej. 1960. Disk, mladé a současné divadlo. Literární noviny 9 (13. 2. 1960): 7: 5.
[20] Náš učitel Stanislavskij. Sborník materiálů z konference československých divadelníků o odkazu K. S. Stanislavského 28. 9. 1951. Praha: Československý spisovatel, 1952.
[21] NOVOTNÁ, Klára. 2013. Žula – rula – svor: Jiří Plachý. In (kol.). Sláva a bída herectví. Praha: KANT, 2013: 76–100.
[22] NT. 1959. Dvě hry o lásce v Disku. Lidová demokracie (22. 9. 1959): 3.
[23] PŮLPÁNOVÁ, Božena. 1952. [Příspěvek ve sborníku materiálů z konference československých divadelníků o odkazu K. S. Stanislavského 28. 11. 1951.] In Náš učitel Stanislavskij. Praha: Československý spisovatel, 1952: 108–111.
[24] RADOK, Alfréd. 1962. Divadelní novověk. Divadlo 13 (1962): 9 (listopad): 27–33.
[25] DIVADLO. 1952. První konference profesorů divadelních fakult 31. 8. a 1. 9. 1952. Divadlo 3 (1952): 10 (říjen): 954–955.
[26] SÍLOVÁ, Zuzana. 1999. Radovan Lukavský. Praha: Achát, 1999.
[27] SÍLOVÁ, Zuzana. 2006. Disk a generace 1945. O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi. Praha: AMU, 2006.
[28] SÍLOVÁ, Zuzana. 2009. Divadelní škola Jiřího Frejky: "Myslet integrálně dramaticky". In Zuzana Sílová (ed.). Generace a kontinuita. K českému scénickému umění 20. století. Praha: KANT, 2009: 205–211.
[29] SÍLOVÁ, Zuzana. 2020. Pedagóg Radovan Lukavský. Slovenské divadlo 68 (2020): 1: 39–46.
[30] SÍLOVÁ, Zuzana a Pavel BÁR (eds.). 2014. Frejkovy Schovávané na schodech. Poezie a politika. Praha: KANT, 2014.
[31] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1946a. Moje výchova k herectví (Z deníku hereckého adepta). Př. Jaroslav Hulák. Praha: Athos, 1946.
[32] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1946b. Můj život v umění. Př. František Píšek. Autorisované vydání. Praha: Svoboda, 1946.
[33] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1954a. Moje výchova k herectví. Díl II, Tvůrčí proces ztělesňování, deník žáka. Př. Amalie Šoršová. Praha: Orbis, 1954.
[34] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1951. 1952. 1954b. Hercova práce na roli. Př. Ivan Hollman za redakční spolupráce Františka Vnoučka. In Sovětské divadlo I (1951): 4: 347–384; II (1952): 1–4: 57–63, 166–180, 280–289, 418–425; IV (1954b): 3–6: 226–237, 347–355, 470–479, 573–579.
[35] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1983. Můj život v umění. Př. Olga a Jaroslav Žákovi. Praha: Odeon, 1983.
[36] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič a Jaroslav VOSTRÝ (editor a autor studie Od prožívání k umění). 2022. Od prožívání k jednání: předpoklady a cíle Stanislavského reformy. Př. Alena Morávková. Praha: KANT, 2022.
[37] URBANOVÁ, Alena. 1990. Disk aneb Divadlo školou povinné. In Divadlo nové doby. Praha: Panorama, 1990: 424–449.
[38] VOSTRÝ, Jaroslav. 2018. Stanislavského objev herecké kreativity a jeho sociokulturní souvislosti, Praha: KANT, 2018.
[2] ADÁMEK, Vladimír a Eva ŠMERALOVÁ. 1952. These referátu "Systém K. S. Stanislavského v praxi divadelní školy". Divadlo 3 (1952): 11–12 (listopad – prosinec): 988–993.
[3] Archiv AMU, zápisy kolegia děkana FAMU 1971–1973, k. 8.
[4] BECHTOLDOVÁ, Alena. 1979. Radovan Lukavský: neprekážať životu v sebe [rozhovor]. Film a divadlo 23: 23 (16. 11. 1979): 28–29.
[5] FREJKA, Jiří. 1945. Divadelní škola. In Jiří Frejka. Železná doba divadla. Praha: Melantrich, 1945: 100–118.
[6] HALLER, Miroslav. 1945–1946. České divadelní školství. Divadelní zápisník 1 (1945–1946): 1–2: 46–51.
[7] HALLER, Miroslav. 1961. Dějiny dramatického oddělení pražské konzervatoře. In Václav Holzknecht (ed.). 150 let Konzervatoře: sborník k výročí ústavu. Praha: SHN, 1961: 281–308.
[8] HOFFMEISTER, Adolf. 1963. Hry z avantgardy. Praha: Orbis, 1963.
[9] HYVNAR, Jan. 2008. O českém dramatickém herectví 20. století. Praha: KANT, 2008.
[10] KOPECKÝ, Jan. 1952. O divadelní fakultě AMU (zpráva na plenárním zasedání DDR dne 12. 3. 1952). Divadlo 3 (1952): 5 (květen): 415–423.
[11] KREJČA, Otomar. 1962. Herec není sám. Divadlo 13 (1962): 4 (duben): 10–18.
[12] LUKAVSKÝ, Radovan. 1957a. Diskusní příspěvek z pedagogické konference divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. In Konference Divadelní fakulty Akademie musických umění v Praze na thema "Cíle a cesty výchovy na naší škole" konané 14. a 15. dubna 1957 [tištěný text]: 39–41.
[13] LUKAVSKÝ, Radovan. 1957b. Příspěvek v anketě Čelem k divadelnímu školství. Divadlo 8 (1957): 5 (květen): 367–371.
[14] LUKAVSKÝ, Radovan. 1961. O malých věcech velkého umění. Diskusní příspěvek ve sborníku Svazu československých divadelních umělců. In Aktiv o herectví leden 1961. Rozmnožila DILIA v březnu 1961 [tištěný text]: 12–31.
[15] LUKAVSKÝ, Radovan. 1963. Živý průsečík. Divadlo 14 (1963): 5 (květen): 18–28.
[16] LUKAVSKÝ, Radovan. 1978. Stanislavského metoda herecké práce. Praha: SPN, 1978.
[17] LUKAVSKÝ, Radovan. 1981. Být nebo nebýt. Monology o herectví. Praha: SPN, 1981.
[18] LUKAVSKÝ, Radovan. 1993. Zpráva o výuce herectví při studiu filmové režie. Habilitační přednáška přednesená dne 20. 4. 1993. Akademie múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta [strojopis uložený v knihovně DAMU].
[19] MACHONIN, Sergej. 1960. Disk, mladé a současné divadlo. Literární noviny 9 (13. 2. 1960): 7: 5.
[20] Náš učitel Stanislavskij. Sborník materiálů z konference československých divadelníků o odkazu K. S. Stanislavského 28. 9. 1951. Praha: Československý spisovatel, 1952.
[21] NOVOTNÁ, Klára. 2013. Žula – rula – svor: Jiří Plachý. In (kol.). Sláva a bída herectví. Praha: KANT, 2013: 76–100.
[22] NT. 1959. Dvě hry o lásce v Disku. Lidová demokracie (22. 9. 1959): 3.
[23] PŮLPÁNOVÁ, Božena. 1952. [Příspěvek ve sborníku materiálů z konference československých divadelníků o odkazu K. S. Stanislavského 28. 11. 1951.] In Náš učitel Stanislavskij. Praha: Československý spisovatel, 1952: 108–111.
[24] RADOK, Alfréd. 1962. Divadelní novověk. Divadlo 13 (1962): 9 (listopad): 27–33.
[25] DIVADLO. 1952. První konference profesorů divadelních fakult 31. 8. a 1. 9. 1952. Divadlo 3 (1952): 10 (říjen): 954–955.
[26] SÍLOVÁ, Zuzana. 1999. Radovan Lukavský. Praha: Achát, 1999.
[27] SÍLOVÁ, Zuzana. 2006. Disk a generace 1945. O Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi. Praha: AMU, 2006.
[28] SÍLOVÁ, Zuzana. 2009. Divadelní škola Jiřího Frejky: "Myslet integrálně dramaticky". In Zuzana Sílová (ed.). Generace a kontinuita. K českému scénickému umění 20. století. Praha: KANT, 2009: 205–211.
[29] SÍLOVÁ, Zuzana. 2020. Pedagóg Radovan Lukavský. Slovenské divadlo 68 (2020): 1: 39–46.
[30] SÍLOVÁ, Zuzana a Pavel BÁR (eds.). 2014. Frejkovy Schovávané na schodech. Poezie a politika. Praha: KANT, 2014.
[31] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1946a. Moje výchova k herectví (Z deníku hereckého adepta). Př. Jaroslav Hulák. Praha: Athos, 1946.
[32] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1946b. Můj život v umění. Př. František Píšek. Autorisované vydání. Praha: Svoboda, 1946.
[33] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1954a. Moje výchova k herectví. Díl II, Tvůrčí proces ztělesňování, deník žáka. Př. Amalie Šoršová. Praha: Orbis, 1954.
[34] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1951. 1952. 1954b. Hercova práce na roli. Př. Ivan Hollman za redakční spolupráce Františka Vnoučka. In Sovětské divadlo I (1951): 4: 347–384; II (1952): 1–4: 57–63, 166–180, 280–289, 418–425; IV (1954b): 3–6: 226–237, 347–355, 470–479, 573–579.
[35] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič. 1983. Můj život v umění. Př. Olga a Jaroslav Žákovi. Praha: Odeon, 1983.
[36] STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevič a Jaroslav VOSTRÝ (editor a autor studie Od prožívání k umění). 2022. Od prožívání k jednání: předpoklady a cíle Stanislavského reformy. Př. Alena Morávková. Praha: KANT, 2022.
[37] URBANOVÁ, Alena. 1990. Disk aneb Divadlo školou povinné. In Divadlo nové doby. Praha: Panorama, 1990: 424–449.
[38] VOSTRÝ, Jaroslav. 2018. Stanislavského objev herecké kreativity a jeho sociokulturní souvislosti, Praha: KANT, 2018.