K brněnsko-olomouckým vztahům v literárněvědné bohemistice

Jedním z úkolů historiografie české literární vědy nepochybně je začlenit dílo letošního jubilujícího šedesátníka univ. prof. PhDr. Dušana Jeřábka, CSc., do kontextu naší soudobé vědy o literatuře, zvláště naší bohemistiky. Zvládnout toto náročné téma znamená přistupovat k němu v širších souřadnicích, tj. položit si otázku, jaké byly a jaké jsou rozvoj a perspektivy této vědecké disciplíny. Aby však toto téma nebylo naopak pojato jako bezbřehé, bude namístě určité jeho vymezení a omezení. V tomto příspěvku limitovaného rozsahu nepůjde mně tedy o sledování látky v kontextu československé nebo české literární vědy v její celistvosti; soustředím se na pronikavější analýzu několika etap literárněvědné a obecně uměnovědné práce na Moravě, zvláště od roku 1945. Toto omezení má dvě nesporné metodologické výhody. Časový úsek takto stanovený pro naše zkoumání spadá vjedno s obdobím našeho lidově demokratického zřízení a s obdobím budování socialismu; zřetel k Moravě umožní pak sledovat širší zázemí jubilantova působeni. Neboť třeba říci hned úvodem, že psát o české literárněvědné bohemistice na Moravě znamená psát především o rozvoji literární vědy v Brně v souvislosti s tamější univerzitou a o rozvoji bohemistických disciplín na obnovené univerzitě v Olomouci. Stranou, nikoli však pro jejich význam, ponechávám v tomto článku hodnocení bohemistické činnosti Slezského ústavu ČSAV v Opavě a převážně specializovaných bohemistických pracovišť v Opavě a Ostravě. Z pracovních důvodů zaměřím se na sledování brněnsko-olomouckých vztahů v oblasti literárněvědné bohemistiky od roku 1945 do začátku let šedesátých.