Genealogie diagnostiky : Michel Foucault a Zrození kliniky

Název: Genealogie diagnostiky : Michel Foucault a Zrození kliniky
Variantní název:
  • Genealogy of Diagnostics : Michel Foucault and his The Birth of the Clinic
Zdrojový dokument: Studia philosophica. 2013, roč. 60, č. 2, s. [113]-128
Rozsah
[113]-128
  • ISSN
    1803-7445 (print)
    2336-453X (online)
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
This text deals with the genealogy of methods of diagnosis, using an interpretation of some of the major Michel Foucault's works, namely The Birth of the Clinic: An Archaeology of Medical Perception, Abnormal: Lectures at the College de France 1974–1975, The Archaeology of Knowledge, The History of Madness in the Classical Age and other. The text is divided into few parts: firstly, Foucault's archaeological and genealogical approach to history is analyzed, secondly I pay attention to three medical discourses that existed in France since the end of 18th century until 1850's, that are described in The Birth of the Clinic. It is a medicine of pathological species (classification medicine), a medicine of symptoms and a medicine of organs. Foucault introduces these three medical discourses chronologically one after another, but they are in fact interconnected and they form the basis of contemporary medical discourse. In the third part of the text I develop Foucault's conception of normal and abnormal individual in the context of health and illness, and I pay special attention to stigmatization of people who are considered "abnormal" or "ill". Foucault, in The Birth of the Clinic, describes many diagnostic methods and some of them I analyze in further parts of the text. Diagnostics, analysis of spatial aspects of disease, analysis of roles of symptoms and signs, technique of medical interview and others form the principles of (contemporary) medical reasoning. The end of the text deals with the relation between medicine and psychiatry as described at Foucault's. I follow Foucault's explanation of how psychiatry became a part of medicine and I ask the question whether it is legitimate. I analyze the usage of medical diagnostic methods in psychiatry and I try to answer whether the inclusion of psychiatry into medicine caused the stigmatization of psychiatric patients (as Foucault claims), or, on the contrary, whether it helped to stop it.
Text se věnuje genealogii metod diagnostiky podle Michela Foucaulta, s využitím interpretace několika jeho hlavních děl, zejména Zrození kliniky, Abnormal: Lectures at the College de France 1974–1975, Archeologie vědění, Dějiny šílenství v době osvícenství a dalších. Je rozdělen do několika částí: první analyzuje Foucaultovu archeologickou a genealogickou metodu zkoumání historie, část druhá se zaměřuje na tři medicínské diskurzy existující ve Francii od konce osmnáctého století do poloviny století devatenáctého tak, jak je Foucault popisuje ve Zrození kliniky. Jsou jimi medicína druhů/klasifikační medicína, medicína symptomů a medicína orgánů. Přestože Foucault uvádí jednotlivé diskurzy v chronologické následnosti, jsou ve skutečnosti propojeny a společně tvoří základ současného medicínského diskuru. Třetí část textu rozvíjí Foucaultovu koncepci normálního a nenormálního jedince v kontextu zdraví a nemoci a zvláštní pozornost je věnována fenoménu stigmatizace těch, kteří jsou společností považováni za nenormální či nemocné. Foucault ve Zrození kliniky popisuje mnoho diagnostických metod, které vedou ke zjištění pravdy o nemoci. Současné lékařské usuzování a diagnostika sestávají podle Foucaulta z analyzování prostorových aspektů nemoci, analýzy významu jednotlivých symptomů, techniky interview s pacientem a dalších, a tyto techniky nelze chápat jako nadčasové a univerzální, ale naopak je nutné je nahlížet v širších souvislostech diskurzů minulých. Poslední část textu zkoumá vztah medicíny a psychiatrie u Foucaulta, zejména historické začleňování psychiatrie do medicíny. V závěru textu se pokouším odpovědět na otázku, zda je toto začlenění legitimní a zda může být příčinou stigmatizace duševně nemocných, či naopak může napomoci toto stigma sejmout.
Note
Článek byl vytvořen s finanční podporou Grantové agentury Univerzity Karlovy (grant č. 64509, hlavní řešitel Mgr. Jiří Motl).