Galileovská teorie racionality : interpretace Maurice Finocchiara

Poslední čtyři staletí zaznamenala neutuchající zájem o studium Galileovy vědecké metody. V roce 1980 Maurice Finocchiaro představil neobvyklou interpretaci Galilea jakožto logika a zformuloval novou teorii racionality založenou na detailní analýze Galileova Dialogu. Tento článek poskytuje krátký přehled makroskopických prvků, které dle Finocchiara tvoří galileovskou racionalitu. První část zkoumá tzv. dialektickou metodologii, jež spočívá ve vyváženém rozhodování mezi různými (i protichůdnými) přístupy k vědeckým problémům. Druhá část se zabývá nejdůležitější částí galileovské racionality, tj. logickým usuzováním. Třetí část představuje nepostradatelnou roli mimologických prvků ve vědecké komunikaci.

The last four centuries have seen unceasing interest in the studies of Galileo's scientific method. In 1980, Maurice Finocchiaro presented an unusual interpretation of Galileo as a logician and formulated a new theory of rationality based on a detailed analysis of Galileo's Dialogue. The paper gives a brief overview of the macroscopic features forming the galilean rationality suggested by Finocchiaro. The first part deals with the so-called dialectical methodology consisting of balancing decisions between different (even opposed) approaches toward the scientific problems. The second part is concerned with the most important part of the galilean rationality, i.e. the logical reasoning. The third part presents the indispensable role of nonlogical features in the scientific communication.