Název: Zeyerův "kjógen" Lásky div
Zdrojový dokument: Theatralia. 2019, roč. 22, č. 2, s. 169-193
Rozsah
169-193
-
ISSN1803-845X (print)2336-4548 (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/TY2019-2-9
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/141894
Type: Článek
Jazyk
Licence: CC BY-NC-ND 4.0 International
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Studie pojednává o méně známém díle Julia Zeyera – jednoaktové komedii Lásky div. Zeyera pro její napsání inspiroval popis představení japonského kjógenu Išigami a tento inspirační zdroj a forma zacházení s ním jsou zde podrobeny detailnímu zkoumání. Hra byla inscenována až po Zeyerově smrti, v době sběratelské horečky japonského umění především různými dámskými spolky, profesionální inscenace byly pouze tři. Dočkala se i dvou hudebních adaptací, nicméně obě byly nastudovány pouze jednou. I přes malý ohlas bylo toto drama prvním svého druhu u nás – divadelní variantou v Evropě velmi populárních literárních japonérií (AJ. japonaiserie), žánrem, do kterého spadá i dodnes uváděná Madam Butterfly.
The study deals with a less-known work of Julius Zeyer – a one-act comedy Lásky div [Love's Wonder]. Zeyer was inspired by the description of the performance of Japanese kyogen Ishigami; the source of inspiration, as well as the form of its adaptation, is analysed in detail. The play was staged only after Zeyer's death, in the time of the collectors' fever of Japanese art, especially by various ladies' clubs, and there were only three professional productions. The play has also seen two music adaptations, each of them was nevertheless staged only once. Despite the inadequate response, it was the first drama of its type in the country – a theatre variant of in Europe very popular literary japonaiseries, a genre, which features to this day staged Madama Butterfly.
Reference
[1] BÁRTOVÁ-BRABCOVÁ, Monika. 2008. Fenomén Gilbert & Sullivan. Vznik anglické operety. Praha: Kant, 2008.
[2] Fa Presto [MAŠEK, Karel]. 1890. Utíkej, Káčo! čili: jak by někteří ze souvěkých poetů českých spracovali thema národní písně: Utíkej, Káčo, utíkej, honí tě kocour divokej! Káča utíká, co může, kocour ji chytit nemůže. Švanda dudák (9. 5. 1890): 197–201.
[3] FRÁNEK, Michal. 2009. Recepce díla Julia Zeyera v letech 1873–1901. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2009.
[4] GREEY, Edward. 1883. The Golden Lotus, and Other Legends of Japan. Boston: Lee and Shepard, 1883.
[5] HÁNOVÁ, Markéta. 2010. Japonismus ve výtvarném umění v Čechách. Praha: Národní galerie, 2010.
[6] HILBERT, J. 1911. Lyrické divadlo. Venkov (11. 4. 1911): 9.
[7] Hlas lidu (5. 3. 1904): 3.
[8] Hudební rozhledy (1964): 1: 20.
[9] J. Zeyer: Lásky div. – V. Dyk: Ranní ropucha. – F. X. Svoboda: Mlsáníčko. 1941. České slovo Olomouc (11. 2. 1941): 2.
[10] JIRÁNEK, Miloš. 1901. Dva večery pařížské. Volné směry 5 (1901) 6: 152–158.
[11] JIROUŠKOVÁ, Jana a Lukáš PECHA (eds.). 2008. Sběratel Julius Zeyer. Praha: Národní muzeum, 2008.
[12] JOCHMANOVÁ, Andrea. 2008. Jiří Frejka a Moderní studio (1929). In SPFFBU, řada teatrologická, Q. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2008: 37–58.
[13] .Kb. [KABELÍK, Jan]. 1895. Dramatická díla Julia Zeyera. I. Neklan. II. Tři komedie. Hlídka literární 12 (1895): 9: 331–333.
[14] KOPECKÝ, Jiří. 2009. Obtížně zhudebňovaný Julius Zeyer. In Jiří Kudrnáč a Luisa Nováková (eds.) Julius Zeyer, lumírovský básník v duchovním dění Evropy. Brno: Host, 2009.
[15] KUFFNER, Josef. 1888. Kus žaponského repertoiru. Květy 10 (1888): 11: 735–739.
[16] "Lásky div". Napsal Julius Zeyer. "Dobrák komisař". Napsali G. Courtelin a J Lowy. 1904. Nová doba. (9. 4. 1909): 8.
[17] Lásky div. – Sen o říši krásy. – Provedeno "Lyrickým divadlem" dne 8. dubna ve smíchovském intimním divadle. Čech (11. 4. 1911): 5.
[18] LÍMAN, Antonín. 2008. Kouzlo šerosvitu. Praha: Dharma Gaia, Česko-japonská společnost, 2008.
[19] M. B. [BALCAR, Milan]. 1925. Suchého "Lásky div" a Voglova "Majéra". Moravsko-slezský deník (5. 11. 1925): 5.
[20] Meziaktí (8. 2. 1941).
[21] Moravská Ostrava. 1925. Dalibor (15. 12. 1925): 381.
[22] Moravsko-slezské divadlo, Týdeník pro zájmy divadelní (17. 10 1925): 8.
[23] MORLEY, Carolyn. 1988. The Stone God. The Journal of the Association of Teachers of Japanese 22 (1988): 1: 59–68. | DOI 10.2307/489337
[24] Na podporu Julia Zeyera. 1907. Čech (23. 2. 1907): 5.
[25] NOVÁK, Arne. 1911. Lyrické otázky. Národní listy (23. 4. 1911): 1.
[26] Pestrý týden (12. 4. 1941): 26.
[27] POSPÍŠIL, Vilém. 1951. Kálikova opera "Lásky div" v Liberci. Lidové noviny (3. 1. 1951): 5.
[28] PYNSENT, Robert B. 1973. Julius Zeyer. The Hague: Mouton, 1973.
[29] Rozhledy po současném životě doma i v cizině. 1897. Ženský svět (5. 4. 1897): 123–124.
[30] Skladatel ve slepé uličce. K premiéře Kálikovy opery "Lásky div". 1951. Hudební rozhledy (1951): 20.
[31] Slavnostní banket na počest Rodinovu. Národní politika (31. 5. 1902): 1–2.
[32] SLAVOV, Petko. 2014. Gaikokudžin no me ni ucutta nógaku no meidži išin: gaikoku ni cutaerareta nókjógen no imédži. (Restaurace Meidži v rámci nógaku viděna očima cizinců: obraz nó a kjógenu v zahraničí.) Disertační práce. Osaka University, Fakulty of arts, 2014.
[33] STEHLÍKOVÁ, Eva. 2011. Recenze: Zeyer na počátku milénia. HOST 27 (2011): 8: 62–63.
[34] Světozor (21. 5. 1925): 1.
[35] ŠORMOVÁ, Eva, a Josef HERMAN (eds.). 2000. Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000.
[36] The Stone God. 1934. In Japanese Plays: No—Kyogen—Kabuki. Sydney: Angus and Robertson, 1934: 78–80.
[37] VACHEK, Emil. 1911. Volná myšlenka (1. 5. 1911): 5.
[38] Večer aktovek v Olomouci. 1941. Pozor (15. 2. 1941): 3.
[39] Večer aktovek v olomouckém divadle. 1941. Našinec (12. 2. 1941): 3.
[40] Večer aktovek. Moravský večerník (11. 2. 1941): 2.
[41] Venkov (25. 4. 1925): 5.
[42] VLAŠÍNOVÁ, Drahomíra. 2003. Julius Zeyer. Brno: Istenis, 2003.
[43] VOBORNÍK, Jan. 1907. Julius Zeyer. Praha: Československá grafická Unie, 1907.
[44] VODÁK, Jindřich. 1894. Dramatická díla Julia Zeyera. Literární listy (15. 7. 1894): 254.
[45] Volná myšlenka (1. 5. 1911): 5.
[46] Z dob růžového jitra. – Lásky div. – Dobrák komisař. 1909. Plzeňský obzor (10. 4. 1909): 7.
[47] Z intimního divadla na Smíchově. 1911. Národní listy (11. 4. 1911): 3.
[48] ZÁKREJS, František. 1889. Nové písemnictví. Dramata. Osvěta 19 (1889): 3: 278–288.
[49] ZÁKREJS, František. 1896. Obzor literární. Osvěta (1896): 12: 1119–1123.
[50] ZEYER, Julius a Pavel POUCHA. 1958. Světla východu: výbor z díla s orientálními náměty. Praha: Svobodné slovo-Melantrich, 1958.
[51] ZEYER, Julius. 1888. Lásky div. Květy 10 (1888): 11: 505–520.
[52] ZEYER, Julius. 1905. Dramatická díla I. Spisy J. Z., sv. 23. 1. Praha: Unie, 1905.
[53] ZEYER, Julius. 1939. Dramatická díla. 3, Neklan. Praha: Česká grafická Unie, 1939.
[54] Zeyerova slavnost (Den první). 1902. Národní listy (1. 6. 1902): 2.
[55] Zeyerovy slavnosti. 1902. Národní listy (15. 5. 1902): 3.
[56] Zeyerovy slavnosti. 1902. Národní politika (28. 5. 1902): 2.
[57] Zeyerovy slavnosti. Ženský svět (20. 6. 1902): 150.
[2] Fa Presto [MAŠEK, Karel]. 1890. Utíkej, Káčo! čili: jak by někteří ze souvěkých poetů českých spracovali thema národní písně: Utíkej, Káčo, utíkej, honí tě kocour divokej! Káča utíká, co může, kocour ji chytit nemůže. Švanda dudák (9. 5. 1890): 197–201.
[3] FRÁNEK, Michal. 2009. Recepce díla Julia Zeyera v letech 1873–1901. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2009.
[4] GREEY, Edward. 1883. The Golden Lotus, and Other Legends of Japan. Boston: Lee and Shepard, 1883.
[5] HÁNOVÁ, Markéta. 2010. Japonismus ve výtvarném umění v Čechách. Praha: Národní galerie, 2010.
[6] HILBERT, J. 1911. Lyrické divadlo. Venkov (11. 4. 1911): 9.
[7] Hlas lidu (5. 3. 1904): 3.
[8] Hudební rozhledy (1964): 1: 20.
[9] J. Zeyer: Lásky div. – V. Dyk: Ranní ropucha. – F. X. Svoboda: Mlsáníčko. 1941. České slovo Olomouc (11. 2. 1941): 2.
[10] JIRÁNEK, Miloš. 1901. Dva večery pařížské. Volné směry 5 (1901) 6: 152–158.
[11] JIROUŠKOVÁ, Jana a Lukáš PECHA (eds.). 2008. Sběratel Julius Zeyer. Praha: Národní muzeum, 2008.
[12] JOCHMANOVÁ, Andrea. 2008. Jiří Frejka a Moderní studio (1929). In SPFFBU, řada teatrologická, Q. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2008: 37–58.
[13] .Kb. [KABELÍK, Jan]. 1895. Dramatická díla Julia Zeyera. I. Neklan. II. Tři komedie. Hlídka literární 12 (1895): 9: 331–333.
[14] KOPECKÝ, Jiří. 2009. Obtížně zhudebňovaný Julius Zeyer. In Jiří Kudrnáč a Luisa Nováková (eds.) Julius Zeyer, lumírovský básník v duchovním dění Evropy. Brno: Host, 2009.
[15] KUFFNER, Josef. 1888. Kus žaponského repertoiru. Květy 10 (1888): 11: 735–739.
[16] "Lásky div". Napsal Julius Zeyer. "Dobrák komisař". Napsali G. Courtelin a J Lowy. 1904. Nová doba. (9. 4. 1909): 8.
[17] Lásky div. – Sen o říši krásy. – Provedeno "Lyrickým divadlem" dne 8. dubna ve smíchovském intimním divadle. Čech (11. 4. 1911): 5.
[18] LÍMAN, Antonín. 2008. Kouzlo šerosvitu. Praha: Dharma Gaia, Česko-japonská společnost, 2008.
[19] M. B. [BALCAR, Milan]. 1925. Suchého "Lásky div" a Voglova "Majéra". Moravsko-slezský deník (5. 11. 1925): 5.
[20] Meziaktí (8. 2. 1941).
[21] Moravská Ostrava. 1925. Dalibor (15. 12. 1925): 381.
[22] Moravsko-slezské divadlo, Týdeník pro zájmy divadelní (17. 10 1925): 8.
[23] MORLEY, Carolyn. 1988. The Stone God. The Journal of the Association of Teachers of Japanese 22 (1988): 1: 59–68. | DOI 10.2307/489337
[24] Na podporu Julia Zeyera. 1907. Čech (23. 2. 1907): 5.
[25] NOVÁK, Arne. 1911. Lyrické otázky. Národní listy (23. 4. 1911): 1.
[26] Pestrý týden (12. 4. 1941): 26.
[27] POSPÍŠIL, Vilém. 1951. Kálikova opera "Lásky div" v Liberci. Lidové noviny (3. 1. 1951): 5.
[28] PYNSENT, Robert B. 1973. Julius Zeyer. The Hague: Mouton, 1973.
[29] Rozhledy po současném životě doma i v cizině. 1897. Ženský svět (5. 4. 1897): 123–124.
[30] Skladatel ve slepé uličce. K premiéře Kálikovy opery "Lásky div". 1951. Hudební rozhledy (1951): 20.
[31] Slavnostní banket na počest Rodinovu. Národní politika (31. 5. 1902): 1–2.
[32] SLAVOV, Petko. 2014. Gaikokudžin no me ni ucutta nógaku no meidži išin: gaikoku ni cutaerareta nókjógen no imédži. (Restaurace Meidži v rámci nógaku viděna očima cizinců: obraz nó a kjógenu v zahraničí.) Disertační práce. Osaka University, Fakulty of arts, 2014.
[33] STEHLÍKOVÁ, Eva. 2011. Recenze: Zeyer na počátku milénia. HOST 27 (2011): 8: 62–63.
[34] Světozor (21. 5. 1925): 1.
[35] ŠORMOVÁ, Eva, a Josef HERMAN (eds.). 2000. Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000.
[36] The Stone God. 1934. In Japanese Plays: No—Kyogen—Kabuki. Sydney: Angus and Robertson, 1934: 78–80.
[37] VACHEK, Emil. 1911. Volná myšlenka (1. 5. 1911): 5.
[38] Večer aktovek v Olomouci. 1941. Pozor (15. 2. 1941): 3.
[39] Večer aktovek v olomouckém divadle. 1941. Našinec (12. 2. 1941): 3.
[40] Večer aktovek. Moravský večerník (11. 2. 1941): 2.
[41] Venkov (25. 4. 1925): 5.
[42] VLAŠÍNOVÁ, Drahomíra. 2003. Julius Zeyer. Brno: Istenis, 2003.
[43] VOBORNÍK, Jan. 1907. Julius Zeyer. Praha: Československá grafická Unie, 1907.
[44] VODÁK, Jindřich. 1894. Dramatická díla Julia Zeyera. Literární listy (15. 7. 1894): 254.
[45] Volná myšlenka (1. 5. 1911): 5.
[46] Z dob růžového jitra. – Lásky div. – Dobrák komisař. 1909. Plzeňský obzor (10. 4. 1909): 7.
[47] Z intimního divadla na Smíchově. 1911. Národní listy (11. 4. 1911): 3.
[48] ZÁKREJS, František. 1889. Nové písemnictví. Dramata. Osvěta 19 (1889): 3: 278–288.
[49] ZÁKREJS, František. 1896. Obzor literární. Osvěta (1896): 12: 1119–1123.
[50] ZEYER, Julius a Pavel POUCHA. 1958. Světla východu: výbor z díla s orientálními náměty. Praha: Svobodné slovo-Melantrich, 1958.
[51] ZEYER, Julius. 1888. Lásky div. Květy 10 (1888): 11: 505–520.
[52] ZEYER, Julius. 1905. Dramatická díla I. Spisy J. Z., sv. 23. 1. Praha: Unie, 1905.
[53] ZEYER, Julius. 1939. Dramatická díla. 3, Neklan. Praha: Česká grafická Unie, 1939.
[54] Zeyerova slavnost (Den první). 1902. Národní listy (1. 6. 1902): 2.
[55] Zeyerovy slavnosti. 1902. Národní listy (15. 5. 1902): 3.
[56] Zeyerovy slavnosti. 1902. Národní politika (28. 5. 1902): 2.
[57] Zeyerovy slavnosti. Ženský svět (20. 6. 1902): 150.