Několik poznámek na okraj umělecké osobnosti Bohuslava Reynka

V roce 1930 napsal Bohuslav Reynek v recenzi na výstavu svého francouzského přítele, malíře G. Ducultita, tato slova: "Krása zůstává navzdory všemu jedním z nejmocnějších pramenů života..." Cesta za krásou, po níž se ubíral český básník a grafik po celý svůj život, je znamenána nepravidelně rozestavenými milníky, u nichž vydával svědectví k tomuto svému tvrzení: vydával je ve verších a prózách svých sbírek, zachycoval je uhlem, rudkou či pastelem ve svých obrázcích, vyrýval je do malých i větších měděných desek a vybíral pro ně barvy; na jeho podporu také hledal básníky promlouvající v cizích jazycích a převáděl jejich slova do své mateřštiny. Pracoval pilně, sám, mimo literární a umělecké spory; vždy byl spíše pozorovatelem než účastníkem "dění" v těchto oblastech. Byl často opuštěný, až zapomenutý. Tvořil však své dílo v pevném přesvědčení, že "co roste z duše, roste do věčnosti..."