Název: K problému humanizace přírody
Variantní název:
- Zu Problemen der Humanisierung der Natur
Zdrojový dokument: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. B, Řada filozofická. 1989-1990, roč. 38-39, č. B36-37, s. [53]-61
Rozsah
[53]-61
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/106682
Type: Článek
Jazyk
Jazyk shrnutí
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
Filozofie mluví o běžných věcech jiným jazykem. Nepřímo tím sděluje, že pro pochopení některých otázek nestačí obyčejné pojmy, tradiční metafory a analogie. S odvoláním na Aristotelovu tezi, že "teprve když byl dostatek nutných životních potřeb, začalo se filozofovat", nazývá Hegel filozofii určitým druhem přepychu. Nicméně v zápětí dodává, že záleží na tom, "co nazýváme nezbytným. Ze strany ducha", pokračuje, "je možno postavit filozofii jako to nejnezbytnější". Čteme-li Hegela materialisticky, tj. termínem "duch" rozumíme objektivní společenskou potřebu, pak jeho teze o nezbytnosti filozofie plně odpovídá také dnešní společenské situaci: pochopení podstaty globálního ekologického problému nutně vyžaduje přiměřenou filozofickou reflexi. Avšak reflexe kvalitativně nové situace předpokládá kvalitativně nový filozofický přístup; tato situace vyzývá filozofii, zejména filozofii marxistickou, aby se znovu zabývala svým předmětem, svými pojmy a kategoriemi, svými tradičními problémy. Jedním z nich je problém humanizace přírody člověkem.