Hodnota přírody v dějinách evropské kultury

Někdy si ani neuvědomujeme, jak silně naše vidění světa a náš hodnotový systém (jak ve svých teoretických, tak ve svých každodenních podobách) jsou prostoupeny minulostí, jak houževnatě přežívají staré, ba dávné a jinak překonané formy nazírání, cítění, hodnocení, a vstupují do složitých vztahů s myšlením soudobým. I pokud jde o přírodu a její hodnotu. A to opravňuje, ne-li aktualizuje, zpětný pohled do dějin. Obecně lze říci, že chápání hodnoty přírody u lidí rozmanitých historických a kulturních epoch bylo podmíněno nejen tím, jak tito lidé žili, jaký charakter měla sama epocha a jaké faktické vztahy k přírodě si utvářeli při výměně látek s přírodou, nýbrž i tím, jak mysleli, že žijí a mají "správně" žít, ve jménu jakých idejí a hodnot, ale i symbolů a ideálů či iluzí atd. chtěli reprodukovat svůj život. To vše jistě bylo v konečné instanci určeno "zájmy epochy", tj. objektivními potřebami společenskoekonomického pohybu, avšak zpravidla bylo lomeno prismatem vědomí, které bylo tou nebo onou měrou falešné. Proto hledat onu hodnotu přírody v jednotlivých historických etapách vývoje lidstva předpokládá spíše než - jinak nutnou - analýzu reality jednotlivých historických forem vztahu lidí k přírodě (jak se projevuje např. ve výrobě a výrobním způsobu) rekonstrukci historických typů vědomí, tj. světově názorových a hodnotových systémů, a - pokud je filozofie "duchovní kvintessencí epochy" a teoretickou konceptualizací oněch světových názorů a hodnotových systémů - i historických filozofií. Pokusme se to ukázat na postupných proměnách představ o přírodě v základních epochách evropské kultury. Arci jen stručně a v náznaku esejisticky načrtnuté koncepce.