Problémy studia a vydávání staročeské světské lyriky

Hned úvodem je třeba vyložit, jak bude v tomto článku chápáno označení "staročeská světská lyrika". Slovo staročeská se dnes užívá stále více v časovém vymezení literatury od jejích počátků do národního obrození, tj. od 60. let 9. století do asi 70. let 18. století. Existuje ovšem i vymezení užší, zabírající literaturu prvních tří period naší literatury, tj. do 70. let 15. století. O toto užší vymezení nám půjde v dalších výkladech, tj. se zřetelem k dochovanému materiálu v podstatě o tvorbu celého 14. a většiny 15. století, mj. také proto, že světská lyrika období renesance a baroka má specifickou problematiku. - Obsahové zaměření na "světskou" lyriku skrývá v sobě nejeden otevřený problém, neboť je někdy obtížné vést ostrý řez mezi produkcí světskou a duchovní a nejedna skladba se dá vyložit tak i onak, jako např. Otep myrrhy. - Termín lyrika chápu ve shodě se středověkými teoriemi literatury šířeji než dnes, tj. zařazuji sem vedle skladeb lyrických v dnešním slova smyslu i skladby vyjadřující citové zaujetí na víceméně výrazném syžetovém základě, jako je tomu v satirách, baladách, parodiích, listech aj. - Konečně s ohledem na pojetí staročeské literatury jako několikajazyčné tvorby sloužící kulturním potřebám našich předků bude pozornost věnována nejen produkci české, ale i latinské, mj. také proto, že v různých rukopisech bývají české skladby zapsány spolu s latinskými, a to mnohdy bez jakéhokoliv oddělení.