Kompoziční složky memoárové literatury

Memoárová literatura se v poválečné době značně rozrostla a získala velkou oblibu u čtenářů. Literární historikové ji sice začleňují do dějin písemnictví v souvislosti s dílem jednotlivých autorů, samostatně jako žánru se jí však nevěnují, ačkoliv např. román nebo některé jiné literární útvary byly již z tohoto hlediska analyzovány a jejich vývojová cesta sledována. Mohlo by se tedy zdát, že jde o žánr mladý, dosud nerozvinutý. To však neodpovídá skutečnosti, protože vzpomínková literatura má velmi dlouhou tradici. Důvod tkví zřejmě jinde: memoárová literatura zpracovává autentický materiál způsobem příznačným pro non-fiktivní oblast písemnictví, a proto se dostala na okraj pozornosti badatele vykreslujícího osudy uměleckých děl a jejich tvůrců; slouží spíše jako doklad autorovy životní pouti, jeho názorů, jako pramen odhalující popudy směřující ke zrodu díla - literární historik jí tedy využívá z jiného úhlu. V této krátké studii bychom se proto chtěli věnovat některým výrazovým prostředkům používaným v memoárové literatuře, oněm složkám, které ji spájejí s krásnou literaturou nebo ji od ní odlišují. Protože je však tato problematika široká, zaměříme se na kompozici, ostatní složky (např. popis, charakteristiku, způsob vytváření portrétu, použití přímé řeči, využití jazykových prostředků atd.) ponecháme stranou. Jako materiál nám poslouží výběr ze vzpomínek vydaných v poválečné době.