Tělesná výchova jako prostředek formování komunistické morálky

Jak prokazuje celá historie výchovy, příprava mladistvých ke společenské morálce představovala v jejím rámci vždy podstatný, ba přímo klíčový úkol. Mravní připravenost mladých lidí, vedle připravenosti rozumové, tělesné, pracovní, estetické a branné, byla vždycky považována za kritérium jejich sociální zralosti a užitečnosti z hlediska celé společnosti. V současnosti je tomu rovněž tak. Dnes, v podmínkách budování rozvinuté socialistické společnosti a nastupující vědeckotechnické revoluce, vysoká mravnost lidí, jako občanů i pracovníků, nabývá dokonce podstatně závažnější úlohy: vedle plně rozvinutých ostatních rysů osobnosti vychovávaných představuje přímo jeden ze základních, limitujících činitelů dalšího úspěšného rozvoje náročné výroby i politického a sociálního mechanismu společnosti (Pavlík, 1979, s. 98-121). V duchu uvedené skutečnosti, jakož i v důsledku mnohých závažných problémů, kterých jsme v procesu mravního formování dnešní mládeže a dospělých svědky, hledají se a zhodnocují všechny reálné prostředky, umožňující vskutku účinné formování komunistické morálky u celé mladé generace. Za jeden z nejvýznamnějších se z celého množství již odedávna považuje tělesná výchova (Bakoš, 1977, s. 77; Jůva, 1983, s. 37; Libeňský a kol., 1970, s. 44). K určitému ozřejmění jejích formativních možností chce napomoci i tato stať.